Nehoda

22. kapitola

(o dva týdny později)

Chanův pohled

Vyšel jsem z koupelny. Cítil jsem se trapně. Hodně trapně. Tohle...se mi nikdy předtím nestalo. Pochopil jsem, že jsem občas měl zvrhlý představy. I ty sny jsem dokázal pochopit. Přeci jen, když se někomu zdá o lidech, kteří chodí po stropě, tak to neznamená, že po tom touží. Takže to, že se mi zdálo párkrát o Taeminovi, neznamená, že ho chci. Nebo jsem si to aspoň myslel. Po dnešním ránu úplně nevím. Sakra! Není normální si vyhonit nad svým kámošem. Ale když ten sen byl tak...opravdovej... Doufám, že nic neslyšel... 

Vrátil jsem se do ložnice a převlíkl se. Jak se mu teď mám podívat do očí? Prohrábl jsem si vlasy a zhluboka se nadechl. To bude v pohodě. Hlavně se chovej jako normálně. Z pokoje jsem si to namířil rovnou do kuchyně, kde Tae připravoval snídani. Koongie mu u toho asistovala na lince a snažila se něco ukrást. Vzal jsem si ji do náruče, aby ji Taemin nemusel hlídat, a opřel se o linku. 

,,Vyhovují ke snídani toasty?" zeptal se můj spolubydlící, když dal první várku do toustovače. Souhlasně jsem přikývl. 

,,Chceš nějak pomoct?" zeptal jsem se. Taemin mezitím připravoval další.

,,Není s čím. Akorát jestli budeš držet to zvíře. Už ukradla plátek šunky." řekl Tae se zasmáním. S úsměvem jsem se podíval na kotě v mé náruči. Snažila se ode mě utéct, dokud si nevšimla tkaniček od mikiny.

,,Samozřejmě. Budu ji hlídat. Už asi stejně ztratila zájem." zamumlal jsem. Taemin vytáhl toasty, dal novou várku a podíval se na nás.

,,Tak aby ho hlavně zase nezměnila." Souhlasně jsem přikývl. Tae začal uklízet ingredience do ledničky. Stále jsem se koukal na kotě ve svých rukách, abych se mu nemusel podívat do očí. Mezi námi nastalo trapné ticho. Dost mě to znepokojovalo, protože to se nikdy nestalo. Dneska se děje dost věcí poprvé...

,,Klidně ji můžeš položit. Nemá tu už co sníst. Pokud by se teda nerozhodla odtáhnout celej toast." řekl Taemin, když vyndal poslední toasty. Položil jsem Koongie na zem a pohladil ji. Převzal jsem si s poděkováním talíř se snídaní a vydal se do obýváku. Sedl jsem si na gauč a začal jíst. 

,,Děje se něco?" zeptal se Taemin, když jsem celou dobu nic neříkal.

,,Ne. Jen...jsem se špatně vyspal." odpověděl jsem první věc, která mě napadla. Taemin jen přikývl a dál se věnoval snídani. 

,,Dneska není žádná přednáška, že?" zeptal jsem se po nějaké době, abych přerušil ticho mezi námi.

,,Není." odpověděl Taemin. Přikývl jsem a odložil prázdný talíř na stůl. Tak jestli to bude ode dneška probíhat takhle, tak...se asi zblázním. Chovám se divně já nebo on nebo oba? Přece nejde, aby jsme najednou měli problém spolu mluvit.

,,Máš na dnešek něco v plánu?" zeptal se Taemin. 

,,Eeee...asi ne. Ne. Nemám. A ty?" zeptal jsem se. Doufal jsem, že si konečně začneme normálně povídat.

,,Ne. Ale...napadlo mě, jestli bys nechtěl večer zajít někam do klubu. Trochu se pobavit, zatancovat si...a tak." navrhl Taemin. Překvapeně jsem zamrkal. Věděl jsem, že rád tancuje, ale nedokázal jsem si ho představit v klubu.

,,Klidně můžeme. Ale nejdřív se budem muset podívat na učení." odpověděl jsem. Taemin souhlasně přikývl.

,,To je jasný. Stejně se nejdřív do klubů chodí tak kolem osmý devátý hodiny." řekl Taemin. Přikývl jsem, zvedl se a odnesl talíře do kuchyně. Rovnou jsem je umyl. Vážně umývám nádobí jen proto, abych neseděl v obýváku s Taeminem? Jsem dost ubohej. Ale co mám sakra dělat? Nemůžu jít za ním a říct mu to. Pochybuju, že by se mi potom ulevilo.

,,Připravím učebnice." řekl Taemin a došel ke skříňce, kde jsme měli oba učení.

Dnešek probíhá zatím hrozně. Nedokázal jsem se bavit s Taeminem pořádně o ničem jiném než o učení. Jinak konverzace dost vázla. A teď jdeme do toho klubu. Těšil jsem se. Doufal jsem, že by to mohlo konečně pomoct a my si začali normálně povídat. Vždycky, když jsem se na Taemina podíval, tak...se mi prostě vybavily mé sny a...já se na něj nedokázal dívat. Natož s ním mluvit.

,,Co si mám vzít?" zamumlal jsem si sám pro sebe. Kašlu na to. Vezmu si bílou volnější košili a černé džíny. Na to si vezmu koženou bundu a je to. Vytáhl jsem vybrané oblečení ze skříně a oblékl si ho. Došel jsem do obýváku a vytáhl z jednoho košíčku paletku. Nechtěl jsem Taeminovi dělat ostudu. Lehce jsem se namaloval a vrátil paletku zpátky. Sedl jsem si na gauč, zapnul mobil a snažil se trochu zabavit, než přijde Taemin. Slyšel jsem, jak se otevřely dveře a kroky, které se přibližovaly ke mně. Vypnul jsem mobil a podíval se na něj. Překvapeně jsem pootevřel pusu, zatímco jsem si ho prohlížel. Měl na sobě krátké černé tričko s dlouhým rukávem, černobílý šátek kolem krku a černé roztrhané džíny.

,,Můžeme?" zeptal se. Zvedl jsem se a souhlasně přikývl. Oblékli jsme si bundy a obuli si boty. V tichosti jsme vyšli z bytu. Po asi pěti minutách jsme došli ke klubu. Ozývala se z něho hlasitá hudba. Vešli jsme dovnitř. Sedli jsme si k jednomu stolu a odložili si zde bundy. Taemin mě chytl za ruku a vtáhl mě do davu tancujících lidí. 

Nečekal jsem to, ale čas tu strašně utíkal. S Taeminem jsme se skvěle bavili. Možná k tomu pomohlo i těch pár drinků, co jsme vypili. Přestával jsem si díky nim ovládat. Přitáhl jsem si Taemina k sobě a přidržoval si ho u sebe za boky. 

,,Moc ti to sluší." zakřičel jsem, aby mě slyšel přes hlasitou hudbu. Taemin se jen stydlivě pousmál. Svýma rukama jsem vyjel výš na holou kůži. Taemin se zarazil a odtáhl se ode mě.

,,Asi bychom měli jít domů." zakřičel a dotáhl mě ke stolu, kde jsme měli naše věci. Oblékli jsme si bundy, zaplatili a vyšli ven. Ten chladný vzduch mě docela probral. Co jsem to dělal? Proč? Stydlivě jsem sklopil hlavu. Tohle...jsem přehnal. V tichosti jsme došli domů. Sundali jsme si bundu a boty. Společně jsme došli do kuchyně a nalili si do skleniček džus.

,,Já...se omlouvám za to v tom klubu. Chápu, že se na mě zlobíš. Ale fakt-" začal jsem se omlouvat, ale Taemin mě přerušil.

,,Ne. To je v pohodě. Nezlobím se a nevadilo mi to. Ale věděl jsem, že bys zítra všeho litoval, a tak jsem tě zastavil." řekl Taemin. Nechápavě jsem se na něj podíval. Jemu to...nevadilo?

,,Promiň, jak jsem opilý, tak řeknu úplně všechno a vůbec nad tím nepřemýšlím. Bože...neměl jsem tě tahat do toho klubu. Chtěl jsem jen, aby ses odreagoval a řekl, proč jsi ze spaní vzdychal m-Taemine, už sklapni." Poslední větu zamumlal nejspíš sám sobě. Přikryl si obličej a opřel se o linku. Takže...proto se choval tak zvláštně.

,,Já...ze spaní vzdychal?" zeptal jsem se. Taemin sundal dlaně ze svého obličeje a povzdechl si.

,,Jo. Vzbudil jsem se dřív než ty a...ty jsi začal vzdychat...Tae. Ale já nevěděl, jestli myslíš mě nebo někoho jinýho. Furt jsem na to myslel a chtěl jsem to vědět. A doufal jsem, že když budeš opilý, tak že mi něco řekneš. Promiň. Asi...by jsme si měli jít lehnout." řekl Taemin nakonec, odstrčil se od linky a odešel nejspíš do ložnice.