Nehoda

12. kapitola

Chanův pohled

Seděl jsem na gauči a snažil se ještě chvilku učit. Povzdechl jsem si. Vůbec se mi nešlo soustředit. Odložil jsem skripta na stůl. Musel jsem furt přemýšlet nad svým rozhodnutím. Chci se rozejít s Woojinem? Ani pořádně nevím. Nejspíš? Místo toho, abych se na něj těšil, tak jsem se vždycky bál, že předvede nějakou žárlivou scénu. Vždyť už jsem si kolikrát i říkal, že nechci, aby přišel.

S Woojinem jsem si dokonale rozuměl, dokud jsme byli přátelé. Pak...to šlo pomalu z kopce. Podíval jsem se na hodiny. Každou chvíli by měl přijít. Psychicky jsem se začal připravovat na pořádnou hádku. Natočil jsem hlavu do chodby, když jsem uslyšel odemykání dveří.

,,Ahoj." pozdravil jsem, když přišel můj přítel do obýváku.

,,Ahoj." řekl Woojin a sedl si do křesla naproti mně. Mezi námi nastalo trapné ticho. Doufal jsem, že se přesně tohle nestane.

,,Chane, já...bych se ti chtěl omluvit. Choval jsem se fakt hrozně. A myslím si, že jsem to mezi námi těmi scénami zkazil." začal Woojin. Překvapeně jsem zamrkal.

,,Ne. To...ne. Nebo já vlastně nevím. Už před těma hádkama to bylo takový zvláštní." zamumlal jsem.

,,Asi...jsme to s tím chozením uspěchali. Měli jsme spíš zůstat přáteli." řekl Woojin. Souhlasně jsem přikývl a konečně se na něj podíval.

,,Jsem rád, že to cítíme stejně. Já...možná to vyzní blbě, ale...nepřipadám si s tebou jako partner. Furt tě vidím jako toho skvělýho kámoše. Nikdy...jsem nedokázal pochopit to, jak třeba Minho má nutkání tahat Jisunga každou volnou chvíli do postele. Mně to nikdy nelákalo a nechápal jsem proč." řekl jsem se zasmáním. Woojin to souhlasně odkýval.

,,Nápodobně. Ale...na jednu stranu to smysl dává. Prostě jsme to uspěchali a...nějaká naše část to věděla. A já jsem to dával najevo asi těma scénama nebo si to nedokážu nijak vysvětlit. Choval jsem se jak idiot." Společně jsme se tomu s Woojinem zasmáli.

,,Takže...se asi shodneme, že nemá cenu tenhle vztah udržovat." řekl jsem s lehkým úsměvem.

,,Jo. Nemá to smysl. Ale doufám, že to mezi námi nezkazí to přátelství. Jsi fakt super kluk. Jen...nám není souzený vztah, ale přátelství." přitakal Woojin. Oddechl jsem si a zasmál se.

,,Tohle jsem nečekal. Myslel jsem, že se tu budeme hádat. Ne, že si to takhle v klidu vyříkáme." zamumlal jsem. 

,,Mrzí mě, že sis to myslel. Fakt jsem se choval jak idiot." řekl smutně Woojin. Nesouhlasně jsem mlaskl.

,,Už to neřeš. Každý udělá někdy chybu. A já se nezlobím." řekl jsem. Woojin s úsměvem přikývl.

,,A co Taemin? Ten se na mě nezlobí?" zeptal se. Pokrčil jsem rameny.

,,Možná malinko. Nejvíc se asi zlobí za to rozházené oblečení, ale jinak je v pohodě. Říkal mi, ať si to s tebou vyříkám a že to bude zase dobrý." odpověděl jsem. Woojin překvapeně zamrkal.

,,On tě naváděl, aby jsme zachránili náš vztah?" zeptal se. Nechápavě jsem přikývl.

,,Proč tě to tak překvapuje?" zeptal jsem se a sedl si do tureckého sedu. 

,,No já nevím. Kdybych někoho miloval, tak bych ho nedokázal asi podporovat, aby zachránil svůj současný vztah, který je očividně v háji." řekl Woojin s pokrčením ramen. Nic jsem neříkal a snažil se to pochopit. Proč mluví Woojin o...tomhle?

,,Neříkej, že sis ničeho nevšiml." zamumlal. Prohrábl jsem si vlasy a nervózně se zasmál.

,,Měl bych?" zeptal jsem se. Woojin si povzdechl a přikryl si rukama obličej.