Nehoda

8. kapitola

Mrtvolně jsem se natáhl k mobilu, abych se podíval, kolik je hodin. Půl osmý ráno. Povzdechl jsem si a sedl si. Promnul jsem si napuchlé oči. Kolik jsem toho naspal? Tři hodiny? Maximálně? Zvedl jsem se a vydal se do koupelny.

,,To teda vypadám." zamumlal jsem si sám pro sebe, zatímco jsem se prohlížel v zrcadle. Rozcuchané vlasy, nateklé červené oči a kruhy pod očima.

,,Co jsem to udělal?" zeptal jsem se sám sebe. Já se rozešel s klukem, se kterým jsem přes rok a půl byl. Co když měl pravdu a já si vážně vzpomenu? No...tak se mu omluvím, řeknu mu, že jsem si už na všechno vzpomněl a požádám o druhou šanci.

Uchechtl jsem se nad svým plánem. Prober se Jisungu? Po tom, jak jsi na něj včera vyštěkl, už s tebou rozhodne nebude chtít být. Odporným způsobem jsi ho odehnal a on se ti snažil jen pomoct. Měl by ses mu omluvit. Hned. 

Už jsem se chtěl vydat k mobilu, ale došlo mi, že nemám jeho číslo a ani neznám jeho adresu. Otočil jsem se zpátky k umyvadlu a opláchl si obličej. Přijdu takhle i o svoje přátele? Že je odeženu? Ne, Jisungu! Na tohle nesmíš myslet! S Minhem se určitě udobříš, pak si vzpomeneš a bude všechno v pohodě. 

Vrátil jsem se zpátky do svého pokoje a sedl si na postel. Skousl jsem si ret, zatímco jsem se díval na prázdné místo po fotce na mé nástěnce. Zvedl jsem se a došel ke stolu, kde jsem zvedl onu fotku, kde se s Minhem právě líbáme. Cítil jsem, jak mi začaly rudnout tváře. Ale ne kvůli té fotce. Kvůli vzpomínce ze včerejška. Sáhl jsem si zdravou rukou na rty. Přísahal bych, že jsem v tu chvíli cítil Minhovy rty, jak mě líbaly.

Vážně tu teď vzpomínám nad tím, jak mě Minho líbal? Usmál jsem se nad tou vzpomínkou. Po chvilce jsem se ale zarazil. Proč se usmívám? Skousl jsem si ret, když mi to došlo. Protože se ti to líbilo, Jisungu. Tak proč jsem ho od sebe odháněl? Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Natáhl jsem se pro jeden špendlík a vrátil fotku na své místo na nástěnce. 

,,Promiň, Minho." zamumlal jsem smutně. Pomalým krokem jsem se vydal do kuchyně, abych se nasnídal. Šel jsem potichu, protože mamka už přišla z práce domů a já ji nechtěl vzbudit. Vytáhl jsem si z lednice jogurt a sedl si ke stolu. Praštil jsem se do hlavy, když jsem si uvědomil, že jsem si nevzal lžičku. Zvedl jsem se a došel si pro ni. Sedl jsem si a pustil se do jogurtu.

,,Proč nespíš?" zeptala se najednou mamka. Překvapeně jsem se na ni podíval.

,,Proč nespíš ty?" zeptal jsem se. Mamka s úsměvem došla do kuchyně a natočila si trochu vody do skleničky.

,,Měla jsem žízeň. A co ty? Kde je Minho? Ještě spí?" zeptala se. Sklopil jsem hlavu a zabořil lžičku do jogurtu.

,,Stalo se něco?" zeptala se, když si sedla vedle mě. Přikryl jsem si rukou oči a snažil se nerozbrečet. 

,,J-já jsem na něj v-čera křičel a roze-šel se s ním." zamumlal jsem. Mamka si ke mně víc přisunula židli.

,,Proč? Co se stalo?" vyhrkla nechápavě. Popotáhl jsem a sundal si ruku z obličeje.

,,Minho...mě včera začal líbat a když se odtáhl, tak jsem ho seřval. Řekl jsem mu, že si na něj vůbec nepamatuju a že...ho beru jako kámoše. O-on mi na to řekl, že mě miluje a já mu řekl, že...že já jeho ne. Že si na to nevzpomínám. A-a taky jsem řekl, že by jsme se měli rozejít. A řekl jsem mu, ať odejde. A on odešel. Ještě včera večer." řekl jsem mezi vzlyky. Mamka si povzdechla a vtáhla si mě do pevného objetí.

,,Jisungie, proč jsi to udělal?" zeptala se mamka tiše. 

,,J-já nevím. Byl jsem strašně zmatený a zoufalý z toho, že si nic nepamatuju. Nějak...to na mě všechno padlo. V tu chvíli jsem si připadal, jako kdybych se líbal s cizím člověkem. Vždyť já se musel ptát, jak vážný jsme měli vztah. Víš, jaký je zjistit, že s někým máš už rok a půl vztah a ty si ho vůbec nepamatuješ? Nebo jak probíhal náš milostný život? Nepamatuju si nikoho z rodiny. Ani na své přátele si nepamatuju. Prostě na nic." vyhrkl jsem zoufale. Mamka mě políbila do vlasů.

,,Já vím, Jisungie. Strašně moc bych ti chtěla pomoct, ale já vůbec netuším jak." zašeptala mi mamka do vlasů. Povzdechl jsem si, odtáhl se od ní a setřel si slzy.

,,A teď do toho jsem každýmu přítěží. Místo toho, aby ses teď šla vyspat, tak řešíš moje problémy. Jsem fakt hroznej." zamumlal jsem a popotáhl.

,,Takhle nad tím vůbec nesmíš přemýšlet. Nikomu nejsi přítěží. Minho to určitě pochopí, když mu to vysvětlíš. Má tě hodně rád." řekla mamka s úsměvem. Souhlasně jsem přikývl a vzal si do ruky zase lžičku.

,,Až se nasnídáš, tak si zkus jít ještě lehnout. Vypadáš, že jsi toho moc nenaspal." zamumlala mamka, když se zvedla ze židle. 

,,Zkusím to, ale asi neusnu." slíbil jsem, aniž bych se na ni podíval. 

,,Dobře. Tak dobrou." řekla mamka a zavřela za sebou dveře. Dojedl jsem jogurt a kelímek vyhodil do koše. Lžičku jsem rychle umyl a dal ji do odkapávače. Pomalou chůzí jsem se vrátil do pokoje. Rozhodně jsem neměl v plánu si jít lehnout. Stejně bych na sto procent neusnul. Co ale teda budu dělat? Povzdechl jsem si a sedl si na postel. Nic do školy dělat nemusím. Měl jsem se zeptat na čísla od svých kámošů. Mohl jsem se s nimi teď domluvit.

Natáhl jsem se pro svůj starý mobil. Číslo. Jaké heslo jsem si tam mohl dát? Skousl jsem si ret a podepřel si hlavu. To je tolik kombinací. A kolik číslic to má vůbec být? Mobil jsem vrátil zase na noční stolek. Asi...se na něco podívám. Na počítači mám určitě stažený nějaký filmy. Zvedl jsem se z postele a došel k počítači.