Nehoda

20. kapitola

Probudiliy mě letmé doteky na mých rtech. Pootevřel jsem oči a jeden polibek Minhovi vrátil. Minho se pousmál a pohladil mě po tváři.

,,Dobré ráno." zamumlal, když si položil hlavu na polštář. Promnul jsem si oči.

,,Dobré." Nadzvedl jsem se a prohrábl si vlasy. Vydechl jsem vzduch z plic a zase sebou plácl do postele.

,,Snad nejsi unavený." řekl Minho s úšklebkem. Záporně jsem zakroutil hlavou. 

,,Po noci plné sexu? Samozřejmě, že ne. Hned bych si to zopakoval." řekl jsem se zasmáním, když jsem si lehl na záda. Minho se nade mě vyhoupl a zadíval se mi do očí.

,,Vážně?" zeptal se. Nervózně jsem se pousmál. Jako...ta noc byla nádherná, ale...víc bych asi nezvládl. Spíš určitě. Budu rád, když zvládnu chodit nějak po baráku. Skousl jsem si ret a přetočil naše pozice. Bolest pozadí jsem se snažil ignorovat. Položil jsem si hlavu na Minhovu hruď a zavřel oči. Slyšel jsem, jak se zasmál. Spokojeně jsem zavrněl, když mi začal přejíždět prsty po zádech.

,,Ty víš, co miluju." zamumlal jsem, nadzvedl se a zadíval se mu do očí. 

,,Samozřejmě, že vím." řekl. Přikývl jsem a prohrábl mu prsty vlasy. 

,,Měli bychom si promluvit." zamumlal jsem vážně. Minho souhlasně přikývl. Doufal jsem, že začne, ale úplně to tak nevypadalo.

,,Emmm...já...se omlouvám za to, jak...jsem ti řekl, že tě nemiluju. Já jsem byl už ze všeho tak strašně unavený. Nepamatoval jsem si vůbec nic. Moc dobře jsem věděl, že vám tím ubližuju, ale já nemohl nic udělat. Ten večer to na mě strašně padlo. A navíc jsem si tě nepamatoval, takže...jsem si připadal, že se líbám s cizím klukem. Ale byl jsi skvělej. Líbilo se mi to, ale bylo to divný. Snažil jsem si s tebou od té chvíle promluvit, ale odháněl jsi mě od sebe a strašně se změnil. Vůbec jsem tě nepoznával. Po tom, co jsem si vzpomněl. Vždycky jsem tě znal jako...klidnýho, hodnýho a bezproblémovýho kluka a pak jsem tě viděl s tou partou. Bylo to divný a vůbec mi to k tobě nesedí." řekl jsem. Minho mě krátce políbil na rty.

,,Já vím. Choval jsem se jako idiot. Ale...mě strašně zasáhlo to, jak jsi mi řekl, že mě nemiluješ. To nebylo jako u toho rozchodu kvůli tvýmu tátovi. Řekl jsi mi, že to pro nás bude lepší a ještě jsi u toho brečel. Ale teď jsi řekl, že mě nemiluješ, že jsem pro tebe cizí. A...já nedostal lepší nápad, než se vrátit k tý partě. Nemohl jsem jít za naší partou, protože mi strašně připomínala náš vztah a tebe. Taky mi furt posílaly zprávy, že si vzpomeneš, že to bude jako dřív. Ale mě ty zprávy nepomáhaly. Mně spíš ubližovaly. Tak jsem si všechny zablokoval. Doufal jsem, že když na všechno zapomenu a budu dělat, že se nic nestalo, tak že to přestane bolet. Nepřestalo. A...já ani nechtěl, abych na náš vztah zapomněl. Stále jsem trochu doufal, že si vzpomeneš a že bude všechno jako dřív. Kdy sis vlastně vzpomněl?" zeptal se najednou Minho. Pousmál jsem se a srovnal mu jeden pramen vlasů.

,,Jak jsem byl za tebou a ty jsi mi zabouchl dveře před nosem, tak den předtím." odpověděl jsem. Minho ode mě odvrátil zrak.

,,Promiň. Já...ani nevím, proč jsem to udělal. Asi...aby si z toho třída nedělala srandu. A to si z tebe stejně dělala. Omlouvám se za ně. Nebo možná, že jsem neměl sílu řešit něco ohledně nás dvou." Chápavě jsem se usmál a natočil si jeho hlavu zpátky k sobě. Sklonil jsem se k němu a něžně ho začal líbat. Minho mi polibky hned oplácel. Přerušilo nás ale otevření dveří. Otočili jsme se tím směrem a uviděli moji mamku.

,,Pardon. Já jen...chtěla jsem vysvětlit, proč jsou poházené bundy na zemi. Vše mi je jasný. Nenechte se rušit." vyhrkla mamka a hned zmizela. Zabořil jsem hlavu do Minhovy hrudi a přetáhl si peřinu přes hlavu.

,,Copak? Vždyť nás už načapala při mnohem trapnějších situacích." řekl Minho se zasmáním. Stáhl jsem si z hlavy peřinu a zadíval se na něj.

,,To je sice pravda, ale mě to přijde vždycky trapný. I když nás načape se líbat." namítl jsem s červenými tvářemi. 

,,No jo. Pamatuju si, jak jsi šílel, když nás načapala, jak jsi mi ho kou-" Rychle jsem přikryl Minhovi pusu rukou, aby to nemohl říct.

,,Ano. Taky si to pamatuju. Takže to nemusíme zmiňovat nahlas. Jinak začnu asi vyšilovat znova. Ale...myslím si, že bychom to měli mamce všechno vysvětlit." vyhrkl jsem a stáhl ruku zpátky.

,,Já si teda myslím, že všechno pochopila a není úplně co vysvětlovat." řekl Minho se zasmáním. Sedl jsem si a snažil se ignorovat bolest pozadí.

,,Určitě všechno pochopila, ale...nějak to okomentovat. Říct, jak to probíhalo." vysvětlil jsem. Minho nechápavě nadzvedl obočí a nadzvedl se na loktech.

,,Vážně chceš svý mamce popisovat, jak probíhal náš sex?" zeptal se Minho.

,,Ne! Samozřejmě, že ne. Proč bych jí to měl popisovat? Jen...asi je zvědavá, jak jsme se udobřili a tak... Bude to chtít nějak vysvětlit." vyhrkl jsem. Minho si sedl a krátce mě políbil.

,,Vždyť já vím. Jen jsem tě zlobil." zamumlal a zvedl se z postele. Nemohl jsem si pomoct a celého si ho prohlédl.

,,Půjčím si nějaké oblečení, jo?" zeptal se Minho. 

,,Jojo. Taky po mě nějaký hoď, prosím." poprosil jsem. Minho souhlasně zamručel. Své oblečení si rovnou oblékl. Mně podal hromádku, vrátil se ke skříni a opřel se o ni. Zakroutil jsem nad ním hlavou a oblékl se.

,,Vzal jsem si svoje oblečení, který jsi mi jednou zabavil." řekl Minho, když jsem se natáhl oblečený pro mobil.

,,Takže tím myslíš moje oblečení." řekl jsem s úsměvem. Minho se pousmál a odstrčil se od skříně. 

,,Pokud si budu moct vzít nějaké tvoje oblečení, tak bude tvoje." řekl Minho a nadzvedl jedno obočí. Objal jsem ho kolem pasu.

,,Tak to bychom se mohli domluvit." zamumlal jsem a přitulil se k němu.

,,Ty jsi ale nějakej mazlivej." zašeptal mi Minho do vlasů a přivinul si mě k sobě. Souhlasně jsem pokýval hlavou. Nespokojeně jsem zamručel, když mi zakručelo v břiše.

,,Tak se budeme mazlit po snídani." řekl Minho a odtáhl se ode mě. Naštvaně jsem nafoukl tváře. Minho je se smíchem zmáčkl.

,,Mamka čeká na popsání našeho usmiřování. Kde mám začít? Jak jsi křičel, že mě chceš mít v sobě nebo jak jsi křičel, že mě miluješ?" zeptal se Minho s úsměvem. S červenými tvářemi jsem ho plácl do ramene.

,,Nech toho! Moc dobře víš, že tohle jí říkat nebudeme!" vyhrkl jsem. Minho se jen mé reakci zasmál a vyšel z mého pokoje. Pomalou chůzí jsem šel za ním. Mé pozadí mi jinou rychlost ani neumožňovalo.

,,Ahoj." pozdravili jsme společně mamku, která zrovna dělala lívance. 

,,Ahoj. Bundy jsem vám pověsila na věšák. A snídaně za chvilku bude." řekla mamka. Poděkovali jsme a sedli si ke stolu.

,,Chceš udělat čaj nebo něco?" zeptal jsem se a chtěl se zvednout. Minho mě posadil zpátky na židli.

,,Ty seď. Já to udělám. Chceš čaj, viď?" řekl Minho. Souhlasně jsem přikývl. Slyšel jsem, jak se mamka v kuchyni uchechtla. Minho došel do kuchyně a začal připravovat dva čaje.

,,Kluci, tak mě tak napadlo, jestli byste nechtěli se mnou jít dneska na nějakej výlet. Co? Pořádně se projít." zeptala se mamka, když se na nás otočila. Minho se na mě škodolibě podíval a zase se otočil na mamku.

,,Klidně můžeme. Co myslíš, zlato?" zeptal se mě Minho. Nevěřícně jsem koukal na ty dva. 

,,Vy dva si můžete jít kam chcete. Já ale zůstávám doma. Nebo mě ponesete na zádech. To je další možnost." řekl jsem s úsměvem. Mamka se s úsměvem podívala na Minha.

,,To jsi ho fakt tak zřídil?" zeptala se. Vykulil jsem oči. Vážně se mamka ptá...na tohle?! Minho jen pokrčil rameny.

,,Když já mu nedokázal říct ne." řekl Minho, když nám zalívali čaje. Mamka se tomu zasmála a vytáhla lívance z pánve. Nevěřícně jsem je sledoval. To bude záživná snídaně...