Han Jisung si žije svůj šťastný život. Má skvělého přítele, skvělou mamku a skvělé kámoše. Vše ale zničí dvě světla, která se k němu rychle přibližovala. Jak se vypořádá s tím, že si nic a nikoho nepamatuje? Jak to zvládnou lidé kolem něj? A Minho...
S úsměvem jsem zavřel dveře. Úsměv mi z tváře ale okamžitě zmizel. Povzdechl jsem si a vrátil se do obýváku. Sedl jsem si na gauč a promnul si oči.
,,Co se děje?" zeptal se Taemin, když si všiml změny mé nálady. Opřel jsem se o opěradlo a podíval se na něj.
,,Znáš ten pocit, když chceš někomu pomoct, ale nejde to? Že ty nemůžeš nic udělat?" zeptal jsem se. Taemin se smutně usmál a otočil se ke mně celým tělem.
,,Znám to až moc dobře. Jde o Minha a Jisunga, viď?" zeptal se. Souhlasně jsem přikývl.
,,Pochopil jsem, proč ho Minho sem přivedl. Ten den, kdy do něj vrazilo auto, tak byli u mě. To auto ho vlastně srazilo asi tak sto metrů odtud. Minho nejspíš teď bude Jisunga vodit na místa, kde by mu to mohlo vrátit vzpomínky. A já jim chci sakra nějak pomoct! Ale nemůžu! Viděl jsem, jak se oba trápí. Už si toho spolu vytrpěli dost." vyhrkl jsem.
,,Co se jim ještě stalo? Teda pokud se můžu ptát." zeptal se Taemin. Okašlal jsem si a také se na Taemina otočil.
,,Ono se to ví i na škole. Nebo aspoň část. Jisungův otec zjistil, že Jisung je s Minhem, a donutil ho se s Minhem rozejít. A pak ho i začal mlátit. Naštěstí to kluci zjistili a pomohli mu. A ti dva se zase dali dohromady." řekl jsem. Taemin zakroutil hlavou.
,,To muselo být hrozný. Nechápu, že nějakej rodič je schopnej udělat tohle vlastnímu dítěti." vyhrkl naštvaně. Souhlasně jsem přikývl.
,,To já taky ne. A teď se stalo tohle. Ti dva mají strašnou smůlu." zamumlal jsem. Taemin se lehce pousmál.
,,Ale aspoň mají díky těmto problémům pevný vztah." řekl.
,,Pravda. Ale ten jejich vztah už je pěkně pevnej. Oni spolu chodí už...rok a půl." Taemin překvapeně vyvalil oči.
,,Tak dlouho?! Páni! Takhle dlouhej vztah jsem snad neměl ani já." vyhrkl Tae. Záporně jsem zakroutil hlavou.
,,Nevěřím. Ty jsi určitě měl nějakej delší vztah." namítl jsem. Taemin se zamyslel a po chvilce zakroutil nesouhlasně hlavou.
,,Fakt ne. Oba trvali necelej rok." řekl. Už jsem chtěl dál vyzvídat, ale v zámku jsem uslyšel klíče. Nechápavě jsme se otočili k chodbě. Překvapeně jsem zamrkal, když do obýváku vešel Woojin.
,,A-ahoj, co tady děláš?" zeptal jsem se překvapeně. Woojin očima těkal mezi mnou a Taeminem.
,,Můžeš mi říct, co tu dělá on?" vyhrkl naštvaně můj přítel. S uchechtnutím jsem si stoupl.
Ουπς! Αυτή η εικόνα δεν ακολουθεί τους κανόνες περιεχομένου. Για να συνεχίσεις με την δημοσίευση, παρακαλώ αφαίρεσε την ή ανέβασε διαφορετική εικόνα.
,,To si nemůžu do svého bytu pozvat kámoše z vejšky?" zeptal jsem se nechápavě. Woojin si zkřížil ruce na hrudi.
,,A co jste tu dělali?" zeptal se s pozvednutým obočím. Nevěřícně jsem na něj koukal.
,,Ze začátku jsme dělali věci do školy, pak jsme si povídali, pak přišel Minho s Jisungem a teď jsme si zase povídali." odpověděl jsem. Woojin zakroutil nevěřícně hlavou.
,,To ti tak budu věřit. Vy si tu jen povídáte a děláte věci do školy. A co byste dělali, kdybych nepřišel? Začali se po sobě sápat a líbat se? Tak co?! Rozdávali byste si to na gauči nebo byste se přemístili do postele?!" zakřičel Woojin. Naštvaně jsem vydechl vzduch z plic.
,,Tohle už fakt přeháníš, Woojine! Já si pozval k sobě kamaráda, abychom si popovídali, podívali se na nějakej film a udělali věci do školy! Nic víc! Proč mě furt podezříváš, že tě podvádím?!" vykřikl jsem. Woojinův pohled se přesměroval k Taeminově tašce. Došel k ní a zvedl ji ze země.
,,Takže jste se chtěli jen učit, jo? On snad potřebuje k učení čisté oblečení a hygienické potřeby?" vyhrkl Woojin, zatímco vyhazoval z tašky Taeminovy věci. Chtěl jsem mu to všechno začít vysvětlovat, ale předběhl mě Taemin.
,,Mohl byste toho laskavě nechat?! Nemáte vůbec právo sahat na mé osobní věci! Já se vám taky nehrabu ve skříni!" vyhrkl naštvaně Taemin. Woojin po něm naštvaně hodil už prázdnou tašku a ukázal na něj prstem.
,,S tebou se nebavím!" zavrčel Woojin. Otočil jsem se k Woojinovi a rozhodil rukama.
,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to tady předvádíš? Pozval jsem k sobě Taemina, aby jsme se spolu podívali na film, pokecali si a udělali nějaký věci do školy. Tak jsme se domluvili, že tu přespí. Nic víc v tom není. Proč mě furt podezříváš? Absolutně nemáš důvod." vyhrkl jsem. Woojin nesouhlasně mlaskl.
,,Víš co? Tohle nemá vůbec smysl. Já vás tu nechám a dělejte si co chcete." Nechápavě jsem ho sledoval, jak zmizel v chodbě. Po chvilce se ozvalo třísknutí dveří. Vydechl jsem vzduch z plic a prohrábl si vlasy.
,,Já...se ti za něj omlouvám. Chceš to pomoct posbírat?" zeptal jsem se, když jsem se otočil k Taeminovi, který dával své věci zpátky do tašky.
,,Ne. To je v pohodě. Ty se nemáš vůbec za co omlouvat." zamumlal. Po chvilce si normálně stoupl a odfoukl si z čela vlasy.
,,To...se chová takhle nějak často? Jako u každýho tvýho kámoše?" zeptal se. Povzdechl jsem si a sedl si na gauč.
,,Ne. Jen u tebe. Ale já vůbec nevím proč. Já...doufal jsem, že byste se mohli spolu taky začít bavit a mohl bych tě seznámit se zbytkem party, ale...jakmile bys byl s námi, tak by Woojin udělal takovouhle scénu. A nebo by udělal žárlivou scénu, jakmile by mi přišla nějaká zpráva." odpověděl jsem. Taemin si sedl vedle mě a obejmul mě jednou rukou kolem ramen.
,,Je to škoda, ale...tohle si musí srovnat Woojin. A...má nějakej důvod z minulosti?" zeptal se nejistě. Zakroutil jsem záporně hlavou.
,,Už na to nemysli. Pustíme si nějakej ten film. Rád bych se podíval na jeden." zamumlal na konci a párkrát na mě zamrkal. Zasmál jsem se a ukázal na notebook ve znamení, že ho může vyhledat. Taemin se s úsměvem natáhl pro počítač.
,,Měl jsi mě na začátku varovat, že to je horor." vyhrkl jsem a praštil Taeho polštářem. Taemin se zasmál a otočil se celým tělem ke mně.
,,To bys mi to pak nedovolil pustit. A navíc ti muselo být jasný po pár minutách, že to komedie nebude." namítl. Souhlasně jsem přikývl.
,,A teď mám jako normálně spát? Už takhle mám problémy se spaním." zamumlal jsem se zasmáním.
,,Neboj se. Vždyť to je vymyšlený. A já budu kdyžtak tady." řekl Taemin, když poklepal na gauč. Nesouhlasně jsem našpulil rty.
,,Nenechám tě spát na gauči...Víš co? Když má Woojin potřebu furt žárlit, tak mu dám aspoň nějakej důvod. Vem si věci. Budeš spát se mnou v mojí posteli." vyhrkl jsem a zvedl se.
,,To...myslíš jako vážně?" zeptal se pro ujištění Taemin. Souhlasně jsem přikývl.
,,Tak jo." Spokojeně jsem si to nakráčel do svého pokoje. Taemin přišel chvilku po mně s taškou v ruce. Převlíkli jsme se a lehli si do postele.
,,Nevadí, že jsem u zdi?" zeptal se Tae, když se na mě otočil.
,,Neva. Mně je jedno kde ležím." zamumlal jsem a zhasl lampičku.
,,Tak dobrou." popřál jsem Taeminovi dobrou noc a víc se zachumlal do peřiny.
