Uvězněná ( TVD )

Návrat mrtvých

Stála jsem na mostě a zírala dolu.

" No tak, nic ti nebrání " ( Damon )

Otočila jsem se na Damona.

" Ale jo, brání, ty mi bráníš, nejsi skutečný, pravý Damon by tohle nikdy neřekl, ten se každý den o mě bojí a chrání mě a ty.."

otočila jsem se na druhou stranu na Becky.

" Taky nejsi skutečná, jsi sice mrtvá, ale na slavnosti usedlíků jsme spolu mluvili a já ti slíbila, že se za tebe pomstím a ty to moc dobře víš "

Odešla jsem od strany od mostu a sundala jsem si klobouk a rozvázala obvaz okolo hlavy.

" Co to děláš ? " ( Damon )

Já dál sundávala obvaz a zahodila jsem ho vedle sebe a přiložila jsem si ruku  na zranění a soustředila jsem se..

" ne přestaň ! " ( Damon )

a rozeběhnul se ke mě, ale má ruka se mezitím v místě dotyku rozzářila a já si v hlavě odříkávala kouzelnou formuli, která mi uzdravovala zranění. Bolelo to, ale nepřestávala jsem, dokud jsem zranění cítila.

Když už jsem žádné necítila, dopadnula jsem tvrdě kolenama na zem a začalo pršet.

Podívala jsem se kolem sebe, falešný Damon a falešná Becky byli pryč.

Těžce jsem oddechovala a převalila jsem se na záda a nechala jsem dešťové kapky dopadat na můj obličej a usmála jsem se.

" Jsi silnější než si myslíš " ( někdo )

Úsměv mi ztuhnul na tváři a rychle jsme vstala a podívala jsem se vedle sebe.

Byla tam Becky.

" to ne, vždyť jsem tě zahnala pryč ! Jak to že to nefungovalo, to už opravdu blázním "

" vždycky jsi byla blázen to máš pravdu, ale to jsem na tobě obdivovala " ( Becky )

Pomalu jsme vstala ze země.

" tak počkat, ty nezníš jako ta šílená zlá Becky, co tu byla před chvílí.

" Taky, že nejsem hlupáčku, já jsem ta nejpravější Becky co sis mohla přát " ( Becky )

" Ale jak to ? ...."

A pomalu jsem k ní šla.

" Při tvé formuli si vyslala i jinou, která tě nechá na pár minut vidět někoho, kdo ti chybí " ( Becky )

" Jak to, že jsem na to nepřišla dříve ? "

" Protože když to použiješ, nikdy víckrát už na toho samého člověka..nemůžeš " ( Becky )

Doběhnula jsem k ní a obejmula ji.

" Já tě cítím "

A upustila jsem slzy štěstí.

" A teď mi řekni, slyšela jsi všechny řeči co jsem k tobě vedla ? "

" Každé slovo, říkala jsem, že na tebe budu vždycky dohlížet " ( Becky )

Najednou se zaseknula.

" nezbývá mi moc času " ( Becky )

Dál jsem ji objímala.

" já tě nepustím "

" Já bych tebe taky nepouštěla, ale každá máme jinou cestu, ty máš ještě celý život před sebou a tady na tomhle mostě jsi dokázala, že se o svůj život budeš prát zuby nehty, hlavně si nikdy nemysli, že to co se mi stalo, byla tvoje vina. Rozhodně nebyla. " ( Becky )