Uvězněná ( TVD )

Znepokojivé chování

Další den, hned z rána, jsme vyrazily do obchodu, protože jestli chceme pátrat po náhrdelníku Rebeky, musíme zapadnout do davu a s jejím oblečením, na kterém je i prolití krev to vážně nejde. Takže jsme v Chicagu vyrazily do jednoho obchodu.

" Zdá se mi to, nebo to sluníčko pálí víc než obvykle ? A pproč je tady takový ruch ? A mám tak zesílený pocity, co když se to vážně děje ?"

" A co jako ? " ( Stefan )

" Co když se měním na upíra ? Nechci ! Co když ztratím své schopnosti, nebo co když mi někdo zabodne kůl do srdce ?! "

" Neměníš se v upíra " ( Stefan )

" Jak ty to můžeš vědět ?! "

Došli jsme do obchodu.

" Ahh, bolí mě hlava jako po kocovině, myslím, že budu zvracet "

" Prosimtě, hlavně se uklidni " ( Stefan )

" Jak se mám Stefane doprdele uklidnit ? Jsem čarodějnice a teď se možná i měním v upíra, bez toho, abych umřela s upíří krví v těle a pak se napila lidské ?!"

" No, vidíš, je nemožné, aby ses měnila v upíra " ( Stefan )

" Jo a ta superrychlost ? Supersíla ? Prasklinky kolem očí, to bylo jako co? "

" To nevím, ale bylo to jenom jednou, dneska se ti to ještě nestalo "

" Ale co když se mi to stane ? Co když na veřejnosti ? Půjdou po mě s vidlema a budou mě chtít upálit ! "

" Co, kdyby ses odreagovala tím, že Rebece pomůžeš vybrat oblečení ? A vyber i něco sobě " ( Klaus )

Nasupeně jsem se na něj otočila.

" Oblečením si mě nekoupíš " 

" To znamená, že nic nechceš ? "( Klaus )

" Nic takového jsem neřekla "

A otočila jsem se a šla jsem za Rebekou.

" Nevypadáš moc dobře " ) Rebeka )

" Ještě ty začínej "

a prohledávala jsem šaty a vytáhla jedny černé a ukázala jsem je Rebece.

" To nemyslíš vážně a kde je zbytek šatů ? " ( Rebeka )

" Jaký zbytek ? Tohle je celý "

Rebeka překvapeně koukala.

" No nekoukej a převlékat "

A hodila jsem jí šaty a ona je chytila a s váháním odešla do kabinky.

Najednou se z kabinky ozvalo.

" To vážně nemůžou být celé šaty " ( Rebeka )

" Ale jsou " ( Klaus )
A Rebeka vyšla z kabinky.

" V tom případě se ženy 21. století oblékají jako běhny. Na mě se dívali káravě za kalhoty." ( Rebeka )

" Nosila si kalhoty, aby dnešní ženy nenosily nic " ( Klaus)

Já je nechala debatovat a šla jsem si hledat své oblečení. 

Našla jsem jedny pěkné bílé letní šaty. Byli opravdu krásné. Najednou mi bylo líp, cítila jsem se v pořádku, jako za starých časů, kdy jsem vybírala šaty v obchodě s moji matkou......což nikdy nebyla skutečnost.

Zavrtěla jsem hlavou a sundala šaty z ramínka a šla jsem se dívat dál. Ještě jsem si našla nějaké tílko, kraťasy a další věci a šla jsem do kabinky a vše jsem si vyzkoušela. Vrátila jsem asi jenom dvoje zboží a na sebe jsem si vzala tílko s kraťasy a s Klausem a Rebekou jsme vyrazili zpátky do skladu. Přebytečné věci jsem dala do auta a vrátily jsme se za čarodějnicí do baru.