Uvězněná ( TVD )

Emmily Bennetová

Damon odešel pryč a já zůstala sedět na gauči, trochu jsem se bála, že Damon ze sobeckých úmyslů vyzradí moje tajemství. Najednou tam přišel Stefan.

" Můžu si s tebou promluvit Stefane?"

" Vlastně jsem to zrovna chtěl navrhnout, tak povídej co máš na srdci"

" Pamatuješ na to naše nedorozumění?"

" Myslíš to že jsem s tebou spal?"

" Jo, přesně to, nechtěla jsem to nazývat takhle, ale jak chceš"
,
" Proč tomu říkáš nedorozumění?"

" Stefane, chci aby to bylo naše tajemství. Kdyby se to někdo dozvěděl, zničilo by to nejen naše přátelství, ale i těch ostatních"

" Já tě ,ale nechápu. Ty se za to stydíš"

" Jen mi slib, že to nikomu nepovíš a já ti slíbím totéž"

" Dobře, když to tak chceš"

Najednou se ozval zvuk mého mobilu, volala mi Elena.

" Ahoj Eleno, stalo se něco?"

" Jenom, dneska pořádáme holčičí párty a mě napadlo, jestli bys nechtěla přijít?"

" Já, nevím jestli je to dobrý nápad"

" Katie, no tak. Bude sranda"

" Dobře"

" Super, tak ve čtyři u nás"

" Dobře ahoj"

Položila jsem mobil na stůl. A podívala jsem se na místo kde byl Stefan. Byl pryč. Tohle nedopadne dobře, hlavně na sobě nesmím nikdy nic nechat znát. A nebo jí to mám říct? Těžké dilema leželo v mojí hlavě. Právě jsou dvě hodiny odpoledne. Co budu dělat. Ve škole mě už nějaký pátek neviděli, stalo se toho moc a věřím v to, že to může být i horší.

Šla jsem do svého pokoje, našla jsem černé tričko a kraťasy. Učesala jsem si vlasy a jen tak jsem seděla na posteli. Co se mnou bude dál, co se stane v dalších dnech. Jedno je, ale jisté. Damon nesmí otevřít hrobku. Pokud jsou tam hodně staří upíři, tak by mohly znát pověst o dítěti původní čarodějky a to by pro mě neznamenalo nic dobrého. 

Co se to se mnou do háje děje? Nikdy jsem tak sobecká nebyla, tyhle vlastnosti jsem nikdy neměla. Proč mě tohle místo mění? Nebo se snad ukazuje moje pravé já?

Někdo vešel do mého pokoje, ani jsem si to neuvědomila. Z toho přemýšlení o špatných událostech mi stekla malinká slza po tváři.

" Nad čím přemýšlíš, zase. Co jsem si všiml tak od doby co jsi tu, furt přemýšlíš a nikdy jsi zatím nebyla opravdu šťastná a to už jsi zpět přes měsíc" ( Damon)

" Přemýšlím nad tím, jestli to může být ještě horší"

" Věř mi že může"

" Tak to ti děkuju za upřímnost, Nešel sis náhodou něco vyřídit? Budu hádat, bylo to kvůli Katherine"

" Žárlíš snad?"

" A tak tady je ten Damon, o kterém mi všichni říkají. Nenech mě dát ti taky důvod k žárlivosti a zlosti"

" Co jsem si všiml, tak se tvá povaha mění, jsi sobecká a někdy i egoistka"

" Nenech mě to udělat Damone"

" A taky jsi více zlá, to se mi líbí"

" Ale nemělo by ty sobecký parchante, jakmile máš štěstí před sebou tak ho zničíš, ale nemusíš se bát, s tímhle blonďatým štěstím ti pomůžu sama"

" Blonďaté štěstí, tak se nazýváš. Tak do toho, naštvi mě. Jen hrstce lidí se to povedlo"

" Ale já nejsem jen tak ledajaký člověk. Jsem dcera původní čarodějky"

Najednou všechny svíčky v pokoji začali hořet, okna se otevřela dokořán a strašně moc se rozfoukal vítr. Cítila jsem takový hněv a sílu dohromady. Většinou jsem byla ze svého hněvu vystrašená, ale tohle se mi líbilo.

" Katie? Co se děje!"

" Už se bojíš?!"

" A jako čeho ? Pár svíček, nebo větříku"

" Nenuť mě to říct"

" Takl dělej ! Řekni to! Nebo si tak zbabělá?!"

Mlčel a já taky, jediné co bylo slyšet byla meluzína větru.

" SPALA JSEM SE STEFANEM ! "

Svíčky přestali hořet, vítr přestal foukat, byl klid. Podívala jsem se na Damona, v jeho obličeji bylo vidět tolik pocitů. Překvapení, smutek a nakonec zlost. Došel ke mě a chytil mě za hlavu svýma rukama.

" Proč?"

Začala jsem slzet.

" Kvůli tobě."

" Cože?!"

" To ty, rozhodil si mě, ty seš ten zlej, ten kterému se má každý vyhejbat, ten parchant co se mě pokusil několikrát ovládnout, kvůli němuž je můj bratr mrtvý"

Najednou v mém pokoji začala bouřka a pršelo, nevím co se dělo.

" Chtěla jsem si dokázat, že ta láska, kterou cítím, je ke Stefanovi. Chtěla jsem to na něj přenést, ale nejde to! Pokaždý když tě vidím, mám strach, mám strach z toho co cítím. Co cítím k tobě. Damone m..."

Byli jsme celý promáčený, nenechal mě domluvit a políbil mě. Bylo to jako by se konečně část mě opravvdu otevřela. Část která k Damonovi něco cítila, byla volná. Přestalo pršet,můj pokoj byl celý mokrý, ale mě to bylo jedno. Damon byl to jediné co mě teď zajímalo. Po nějaké době mě přestal líbat. Podíval se mi do očí.

" Taky tě miluju, ale musím vědět co se stalo s Katherine"

A upíří rychlostí zmizel.

Zůstala jsem tam stát a zpracovávala jsem co se stalo. A pak jsem si uvědomila, ono tu pršelo, tady uvnitř mého pokoje a ty svíčky, nebo ten vítr.

Na nic jsem nečekala, musím za Bonnie. Celá promáčená jsem se vydala ven, venku krásně svítilo sluníčko. Pokračovala jsem dál a dál až jsem dorazila k domu Eleny.

Zazvonila jsem a otevřít mi přišla Bonnie.

" Ahoj Katie. Panebože co se stalo?!"

" Musíš mi pomoct"

Pustila mě dovnitř, Elena taky koukala překvapeně a Caroline a Becky tam zartím nebyli.Elena mi udělala čaj, protože jsem pořád byla v mokrém oblečení přinesla mi i osušku a deku.

" Co se stalo Katie?" ( Bonnie)

" Byla jsem v pokoji, měli jsme hádku s Damonem. Měla jsem takovou zlost a najednou se v mém pokoji rozsvítili všechny svíčky a otevřeli se okna a strašně tam foukalo a pak v mém pokoji začalo pršet! Co se se mnou sakra děje Bonnie?!"

" Musím do tvého pokoje, ihned"

Na nic jsme nečekali a vydali jsme se zpátky do mého ppokoje, když tam Elena a Bonnie vešli, překvapením se jim zatajil dech. Všechno bylo mokré.

" Cítím tu silnou magii a vychází z tebe"( Bonnie)

" Takže já jsem"

" Čarodějka " ( Bonnie)

Katie se přiznala Damonovi, svou lásku i nevěru, jak to že umí čarovat. A proč až teď ? Proč né jako Becky od doby co se vrátila, a jak je to vůbec možné? Vždyť se narodila nečarodějům. Co se bude dít dál se dozvíte v dalších kapitolách. Hezké čtení přeje vaše Kačka.