Uvězněná ( TVD )

První školní den

Ráno mě probudila hlasitá hudba, prudce jsem se vzbudila.

" Auu "

Zabolela mě záda.

" Opatrně " ( Damon )

Všimnula jsem si, že sedí na posteli vedle mě.

" Damone, co tu děláš ? " 

" Nemůžu být ve svém pokoji ? " ( Damon )

Až teď jsem si všimnula, že nejsem ve svém pokoji ale v Damonově pokoji a že právě teď ležím na jeho posteli.

" Proč jsi mě neodnesl do mého pokoje ? "

" A v čem by byl rozdíl ? Kromě toho, že by byl tvůj ? A navíc, tu na tebe můžu dávat pozor a nenudit se " ( Damon )

Naklonila jsem hlavu a podívala se na hodiny.

" To už je osm hodin ?! Proč jsi mě nevzbudil dřív ?! Nestihnu školu "

A chtěla jsem se zvednout a dost to bolelo.

" Takhle tě do školy vážně nepustím " ( Damon )

" Co, nepustíš mě tam s takhle rozcuchanejma vlasama ? "

Seděla jsem trochu křivě, aby co nejméně námahy padlo na poraněnou stranu zad.

" Co se stalo včera ? "

" No, tak nějak jsi vstala z mrtvejch " ( Damon )

" Ví o tom někdo ? "

" Tebe teď vážně zajímá tohle ? " ( Damon )

" Damone "

" Jenom já a Elena, která to možná řekla pár lidem a možná to ví i Stefan " ( Damon )

" Jestli se to dozví Klaus, nemyslíš, že bude chtít dokončit svou práci ? "

" Tebe nezabil Klaus " ( Damon )

" A kdo teda ? "

" Zabila tě Rebeka, podle toho co Elena řekla, tak Klaus pak šílel vzteky " ( Damon )

" I kdyby to byla pravda, víš jak těžce se to poslouchá ? "

Damon kývnul trochu hlavou.

" A co to je za hluk ? "

" Nejspíše Stefan, počkej tady, dojdu si s ním promluvit " ( Damon )

A byl pryč, než jsem stačila něco říct.

" Ale no tak "

Bolestně jsem se přisunula ke kraji postele, takže mi nohy viseli dolů z postele. Položila jsem je na zem a opřela jsem se o postel a pokoušela jsem vstát, nešlo to, strašně moc to bolelo.

Zhluboka jsem se nadechnula a odrazila jsem se od postele, ale výsledek byl jenom to, že jsem zase dopadla zpátky do postele.

" Auuu "

Porozhlédnula jsem se po pokoji a kousek od postele jsem uviděla dvě berle, nejspíše je sem Damon dal pro mě, věděl co dělá.

Zkoušela jsem se pro ně natáhnout, ale nešlo to, byli až moc daleko a sebemenší náročný pohyb byl doprovázen silnou bolestí.

Posadila jsem se tedy znovu zpátky na postel a otočila jsem se na berle a soustředila jsem se. Dala jsem jednu ruku do vzduchu a mířila jsem s ní na berle, soustředila jsem se a v tom se berle vznesly a pomalu doputovali až ke mě do mojí ruky.

Do každé ruky jsem si vzala jednu berly a zapřela jsem se o ně a s námahou a bolestí jsem se zvednula.

Pomalu jsem vyšla z pokoje a šla jsem po schodech dolů, což bylo taky velmi náročné.