Uvězněná ( TVD )

Jak tak umírám

Netuším co se se mnou stalo v noci. Netuším proč jsem měla křeče, jako bych se měla přeměnit taky, ale nepřeměnila, ani jsem nezabila člověka. Všechno v mém životě nechápu.

Hned poté co jsem se probrala, tak jsem zjistila co se stalo a teď jsem tady, chodím nějakým lesem s Elijahem a čekáme na to, až se Klaus promění zpátky do lidské podoby.

Je to hybrid, takže se může proměňovat libovolně.

Od té doby co jsem při vědomí jsem s Elijahem neprohodila ani slovo. Jenom ho propaluju nenávistnými pohledy.

Přemýšlím nad těmi událostmi co se stalo. Ani nevím, jestli je Elena vážně upír, nebo jestli zemřela. 

Kdybych mohla, tak použiju magii a vypařím se odsud, ale nemohu, kdykoliv Elijah vycítí, že chci použít magii. Vyhrožuje mi Klausem. Takže mi nezbývá než provinile a nenávistně za ním chodit, mezitím co on sbírá mrtvoly po Klausovi.

Ach jo, ani jsem nedala Damonovi své sbohem, ani nevím jestli žije. Ani oni nevědí zdali jsem naživu.

Po tváři mi stekla studená slza.

Určitě jsem i propásla Jenin pohřeb. Neznali jsme se sice tak moc, ale i tak pro mě něco znamenala.

A co chudák Rick, Jeremy nebo ostatní.

Až teď si vyčítám chvíle, kdy jsem k nim byla chladná a nepřístupná.

Najednou jsem si všimnula těla ležícího kousek odtud.

" Počkej zde a žádná magie " ( Elijah )

A já zůstala stát na místě, po chvíli jsem si sednula. A pozorovala jsem Elijaha, jak jde k tomu tělu.

Poznala jsem ho, byl to Klaus, přeměnil se zpátky do lidské podoby. Byl nahý, proto jsem sklopila svůj zrak k zemi. Obléknul se a něco probýrali s Elijahem. Přeš tu dálku jsem je neslyšela.

Byla jsem v depresi, měla jsem kruhy pod zarudlýma očima. Kdybych chtěla, mohla bych plakat, ale né pro sebe. Ale nesnažím se na sobě dát ani trochu slabosti, i když je to obtížné.

Dál jsem seděla a nečině jsem koukala na zem. Prohlížela jsem si každý centimetr, každé stéblo trávy, každý kousek jehličí, každého mravence, který rychle utíkal pryč. Až přede mnou stanul stín. Nepodívala jsem se mu do tváře, tomu vrahovi, tomu jenž by měl být můj pokrevní bratr.

" Zanech ty chmury Kate " ( Klaus )

Dál jsem zůstala tak jak před tím.

" Čeká nás důležitá práce " ( Klaus )

A podal mi ruku, abych se o ni zapřela a zvedla se.

" Co máš v plánu ? "

Řekla jsem potemnělým hlasem, ale nepodívala jsem se mu do tváře.

" Na to přijde čas " ( Klaus )

A natáhnul se svoji rukou pro tu mou a chytil ji a chtěl mě zvednout. Rychle jsem ucuknula a prudce jsem vstala a chytila jsem ho pevně za zápěstí a podívala jsem se mu do tváře.

Cítila jsem, jak kolem mě víří magie jako elektrické napětí. Klaus ale vůbec nevypadal vystrašeně, nebo pobouřeně, spíše pobaveně.

On svoji volnou rukou pevně chytil tu mou, kterou jsem ho držela a vymanil z mého sevření svou ruku a pak tu mou pevně stisknul a přitáhnul si mě blíž k sobě, abych mu dobře viděla do tváře. A pak se naklonil blíže ke mě a zašeptal.