Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Párkrát jsem udělal krouživý pohyb se svým zápěstím, aby se cukr stihl rozpustit a osladil tak celou kávu, kterou jsem během chvilky vypil a prázdný kelímky jsem ihned vyhodil do koše, který jsme míjeli.
Eiffelova věž je v současnosti největší pařížská dominanta, není se čemu divit, žasl jsem nad ocelovou stavbou, která byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce.
Něžně jsem chytl Taehyunga za zápěstí a udělal jsem několik kroků dopředu, následně jeho dlaň přiložil k jednomu z betonových bloku, tvořící základní konstrukci.
Jakmile ucítil ten studený povrch, tak se jemně pousmál a svou hlavu zaklonil nepatrně dozadu.
,,Musí být vskutku majestátní." řekne
Kolemjdoucí na nás hleděli opravdu prapodivně, jelikož místo toho, abychom 'ocelovou dámu' fotili či vychutnávali ten překrásný výhled ze samotného vrcholu, jako ostatní, tak jsme stáli ve stínu přímo pod ní.
Oni ovšem neznali důvod, Taehyungie nemá možnost ji ocenit jako turisti, musí to prožít jiným způsobem.
,,Je vznešená." pronesu
Se svou druhou rukou jsem ho objal kolem pasu, ale stále jsem zůstával na tom stejném místě.
,,Budu znít nyní bláhově, ale vždy jsem snil o tom, že svou drahou polovičku tady požádám o ruku." promluví
Sledoval jsem jeho modrý oči, ačkoliv momentálně nebyly vystaveny přímým, slunečním paprskům, tak stále kdyby zářily.
Musel jsem se pousmát, znělo to jako neskutečné klišé, ale o to milejší mi to připadalo. Nikdy by mě nenapadlo, že nad něčím takovém vůbec uvažoval, opět mi ukázal svou jinou stránku, která byla nesmírně půvabná.
Náhle svou ruku dal opět podél těla a sklopil pohled k zemi.
,,Přesněji kdysi, nyní to již považuji za triviální myšlenku." dodá
Na malý moment jsem svraštil obočí, jeho náhlá změna se mi nezamlouvala, přeci jenom každý z nás má nějaký sen.
,,Sen, nad kterým se nezamyslíš, je jako dopis, který nikdy neotevřeš. Jsi bláhový Taehyungie, to vím již dávno, ale netvrď prosím, že je to banální myšlenka, mně naopak to připadá nesmírně krásné a nikdy nevíš, kdy se stane skutečností." řeknu
Olízl si své rty, takže na jazyku jistě ucítil chuť kávy, kterou před nedávnem dopíjel. Na jeho rtech se vytvořil opět úsměv, podíval se mým směrem a i jeho ruka skončila kolem mého těla.
Hřbetem prstu mě pohladil po tváři a podařilo se mu mi odstranit pramínek vlasů, který mi lezl do očí. Na tyhle činy se kdysi neodvážil, poslední dobou je však dělá velice často a na malý moment mi vždy dá pocit, kdyby mě snad doopravdy mohl vidět.
,,Dáváš mi nyní svolení, abych tě při naší další návštěvě mohl požádat o ruku, lásko?"
Jeho otázka mě vyvedla z míry. Dokázal mě svými slovy překvapit, nikdy jsme se o budoucnosti nebavili, neměli jsme potřebu, jelikož jsem se bál, že by to byla pouze prázdná slova, která se nevyplní.
Ovládl mě příjemný pocit, donutil, aby mé srdce bilo rychleji a upřímně jsem se pousmál nad myšlenkou, že mě chce mít po svém boku i v budoucnu.
,,Bude mi ctí hrát roli ve tvém pošetilém snu, Taehyungie."
⎯
Francouzi, elegantní a vždy upravení požitkáři, kteří často stávkují. Bývají vždy vkusně oblečení a upravení, oboje často v kombinaci s výrazným parfémem, který mě dokáže během vteřiny udeřit do nosu.
Sledoval jsem noční město, které vypadalo opravdu kouzelně, hlavně se spojitostí s červeným vínem, které dodávalo na atmosféře.
Taehyung si vychutnával vůně, poslouchal rozhovory a smích kolem nás venku. Po dvou dnech se udělalo krásné počasí, ačkoliv bylo letní období, tak jsme se nevyhnuli dešti.
Dnešní noc byla příjemná, foukal jemný vítr, který byl ovšem stále teplý a my jsme tak mohli zavítat do baru s terasou, který byl nedaleko od našeho hotelu.
,,Trápí tě něco, lásko?" optám se
Začal mě hladit po hřbetu ruky a na tváři vykouzlil úsměv, který nebyl ani z poloviny tak šťastný jako minulý dny.
Ozvalo se nepatrné cinknutí, když se jeho prsten setkal se sklem, když se dotkl vinné skleničky, aby se mohl napít.
,,Pouze mě mrzí, že již zítra odjíždíme." odpoví
Prožíval jsem to s ním, náš pobyt utekl neskutečně rychle, ale odneseme mnoho krásných vzpomínek.
,,Příští rok se sem můžeme vrátit, klidně na delší dobu."
Vnímal jsem, že je zde uvolněný, nebyl absolutně sklíčený novým prostředním, jak jsem původně předpokládal.
Též jsem se napil vína, které bylo vskutku chutné a jakmile jsem skleničku vrátil na stůl, tak jsem se podíval na chlapce s černými vlasy, který chvilku mlčel, než opět promluvil.
,,V Latinské čtvrti se nachází univerzita Paris Descartes." promluví
Jedná se o jednu z nejlepších univerzit v Paříží, pojmenovaná po filozofovi 17. století René Descartesovi.
,,Nabízejí studijní program pro nevidomý." domluví
Můj mozek byl náhle zmatený, probudil ve mně ožehavý pocit, jelikož jsem si uvědomil, kam tím míří.
,,Chtěl by jsi nastoupit na distanční výuku?" optám se
V mém hlase se odrážela naděje, že by mi nyní odpověděl kladně, ale podle jeho výrazu jsem usoudil, že tohle neměl na mysli.
Jemně natočil svou hlavu do strany, na moment pootevřel své rty, kdyby už chtěl promluvit, ale náhle si to rozmyslel, aby měl více času na správná slova, která měl v plánu vyřknout.
,,Přeji si tu zůstat, s tebou."
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Po dlouhé době jsem opět opustila Prahu, abych navštívila mamku, takže můžete očekávat díly každý den až do pondělí 🖤
Paříž je město, které vás může očarovat a Taehyunga přímo pohltilo, teď je pouze otázka, zda i Jungkooka
