Rất tiếc! Hình ảnh này không tuân theo hướng dẫn nội dung. Để tiếp tục đăng tải, vui lòng xóa hoặc tải lên một hình ảnh khác.
Ad hoc (ad hók)- jen k této věci, bez přípravy. Improvizace v dané situaci
Taehyung
Vnímal jsem studený vítr, který se odrážel na mé tváři, ovšem jsem byl rád za ten nepatrný zvuk, který se ozýval kolem mě, jelikož Jungkook náhle utichl.
Momentálně jsem neměl jistotu, zda se po mých slovech neotočil a nenechal mě tady, ale malá část v mém těle věřila tomu, že by toho nebyl schopný.
Jindy, když dlouho mlčel, tak mě chytl za ruku, aby mi dodal pocit, že je mi stále nablízku, nyní tomu tak neučinil a já tím pádem vnímal větší nervozitu.
,,Nikdy v životě bych si nedovolil tě nazvat pitomým, Taehyungu." řekne
Zpozorněl jsem, jakmile opět promluvil a svou hlavu jsem natočil více na levou stranu, kde jsem předpokládal, že bude stát.
,,Vskutku, neřekl jsi to nahlas, ovšem bohatě stačí, že mě tím považuješ." odpovím
Vědomě jsem mezi námi vytvářel větší propast, sám od sebe jsem tvořil konflikt s člověkem, kterého miluji.
Zaslechl jsem, jak se ke mně přiblížil, ale automaticky jsem si schoval ruce do kapes od mého kabátu, jelikož jsem nechtěl, aby se mě nyní dotýkal.
Anicius Manlius Boëthius jednou pronesl, že kdybych byl mlčel, zůstal bych filozofem a já to v tuhle chvíli porušil, jelikož jsem nedokázal déle potlačovat potřebu promluvit.
,,Mnoho mých kroků bylo ad hoc, ohavně jsem využil tvé nevědomosti, ale učinil jsem tak pouze kvůli tomu, aby jsi se o mě nestrachoval." zašeptá
Nevědomky se mnou manipuloval, jelikož své špatné chování snažil obrátit ve vlastní prospěch a donutit mě, abych se cítil chybně já.
,,Jednáš se mnou nečestně, neměl jsi sebemenší důvod mi lhát, nedokážu pochopit proč jsi mi zkrátka neřekl, kde a s kým jsi."
K Hoseokovi jsem si nikdy nevytvořil bližší poutu, netvrdím, že je to špatný člověk, nevidím problém v tom, aby se spolu vídali, ale myslím si, že ve vztahu je potřeba upřímnost.
Jeho hlas zněl podrážděně, ihned jsem sklopil pohled k zemi a křečovitě jsem sevřel oční víčka k sobě, protože mi bylo jasné, že svou myšlenku ještě nedokončil.
,,Musíš si uvědomit, že je to pro mě těžké, bojím se, že ti ublížím a evidentně se mi to nechtěně daří, ale ty mi to neulehčuješ."
Zvýšilo se mi svalové napětí a sevřelo se mi hrdlo, když jsem ho poslouchal. Vzpomněl jsem si na den, kdy se mě zeptal, zda s ním budu a já jsem se ho okamžitě optal, zda by to se mnou vůbec zvládl.
Dal mi naději a pocit, že bych mohl být opět milován. Byl sebevědomý a donutil mě, abych uvěřil tomu, že by to mohlo doopravdy fungovat a má nemoc nebude hrát žádnou roli.
Ubližovali jsme si navzájem, hloupým způsobem.
Cítil jsem tlak na hrudi a mé ruce se začaly třást, stále jsem slyšel jeho hlas, který byl kdyby pod vodou. Můj bratr musel obětovat tolik věcí a nyní tím stejným prochází i Jungkook, který to podstupuje dobrovolně, ale to nemění nic na tom, že trpí.
Silně jsem sevřel pravou ruku v pěst a měl jsem problém se zhluboka nadechnout. Vnitřní horko mě spalovalo, ale klepal jsem se zimou a zvýšil se mi krevní tlak, až se mi motala hlava.
,,Taehyungie?"
Jeho hlas byl momentálně mnohem blíž, ale stále jsem ho neslyšel zřetelně. Cítil jsem jeho dotek na svém těle a náhle mě zachytil před pádem, jelikož mé nohy vypověděly službu.
,,Lásko prosím, dýchej."
Otřepané oslovení, které mě nutilo si připadat podstatně a kdysi poskytnout pocit, že jsem šťastný po jeho boku.
Dusil jsem se a měl jsem pocit na zvracení. Tekly mi slzy, jak jsem se zalykal a měl jsem neskutečnou touhu si vyrvat vlasy, ale jeho objetí mi v tom zabraňovalo.
Zvuk svého bijícího srdce jsem cítil až v krku. Definitivně jsem ztratil jeho sametový hlas a kolem mě zůstala pouze bezbarvá ozvěna, která mě zabíjí.
Zklamal jsem tě lásko, ale prosím, nenechávej mě o samotě. Hlavně mi již netvrď, že je všechno v pořádku, protože vskutku není.
Celý život jsem si přál pouze jednu věc a to jen být šťastnější, Jungkookie.
︵
Zdravím sluníčka 🖤
K téhle kapitole se nebudu vyjadřovat, myslím si, že to není potřebné, musíte si udělat vlastní názor.
