Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Taehyung
,,Budu znít nyní pošetile, když ti řeknu, že tě mám nesmírně rád, Taehyungie?"
Poslouchal jsem jeho příjemný hlas, který mě očaroval již od našeho prvního setkání. Poznal jsem, že je inteligentní, jelikož jeho tón hlasu nebyl nikdy vysoký, lidé hovořící vysokým tónem bývají také zpravidla vnímaní jako nedostatečně informovaní a kompetentní.
Mluvil vždy rychle, vyhýbal se 'plnícím' slovům a to o něm prozrazovalo, že je sebevědomí a je naprosto jist svých slov.
Jeho věta mě mile překvapila, ale na druhou stranu ve mně vzbudila nejistotu, jelikož použil slovné spojení, které v sobě ukrývá protikladný význam.
'Nesmírně', kdyby vám ten daný člověk oznamoval, že vás má sice strašně rád, ale má hrozný strach, že jeho citové pouto nebude opětován.
Lidé slovíčko strašně používají často v kombinaci s pozitivním vyjádřením, přitom si neuvědomují, že slovo jako takové, dle významu má schopnost nejen tvořit, ale i ničit.
,,Jsi bláhový Jungkookie, ale to já též." odpovím
Nerad jsem slovíčkařil, ale i přes to jsem mu chtěl odpovědět kladně, dát mu najevo, že to cítím stejně, avšak bez toho, aniž bych použil běžné, slovné spojení.
Stále svíral mou ruku a se svým palcem mě jemně hladil po hřbetu. Byl hodně vnímavý, vždy mi věnoval nepatrný doteky, abych mě uklidnil a dal jasně najevo, že tu je se mnou.
Snažil jsem potlačit své negativní myšlenky, který mě nutí nenávidět svůj život každý den, víc a víc, i proto jsem doufal, že po mém boku zůstane nějakou dobu, aby očistil mou mysl, aspoň na chvilku.
⎯ Jungkook
,,Mohu tě o něco požádat?"
Kráčeli jsme po uličce, opouštějící centrum. V levé ruce jsem svíral mobil, kde jsem měl zapnutou navigaci, jelikož mě chtěl Taehyung vzít na jedno místo, kam prý chodil velice rád před lety.
Se svou pravou rukou jsem ho držel kolem pasu, aby mi byl co nejblíž, ale také jsem mu chtěl poskytnout pocit bezpečí, protože na ulici bylo poměrně dost lidí.
,,O cokoliv." odpovím
Letmo jsem se podíval na displej, ale během chvilky ho uklidil do zadní kapsy, protože jsme byli skoro u cíle.
,,Yoongi bude mít příští týden narozeniny, napadlo mě, že bychom udělali menší sešlost. Tak jestli by jsi mohl udělat rezervaci do Black Angel's?"
Jsem opravdu rád, že budeme mít možnost to společně oslavit, Taehyung si ani neuvědomuje, že právě díky němu jsme se začali opět scházet.
,,Ovšem, rád." odpovím
Věnoval mi vděčný úsměv a svou ruku mi též obmotal kolem pasu, nyní jsme museli působit buď komicky či přehnaně zamilovaně, ale ani jedna z těch variant mě nezajímala, jelikož jsem se s ním cítil krásně a zvláštní pohledy od kolemjdoucí mi tenhle pocit nemohli sebrat.
Ihned jsem se zastavil, když jsme došli na určené místo a překvapeně hleděl na funkcionalistickou stavbu.
,,Galerie?"
Byla to řečnická otázka, ale byl jsem nehorázně překvapený. Taehyung se nepatrně pousmál, odstoupil ode mě o pár kroků a kývl v souhlas.
,,Vzal jsi mě na své nejmilejší místo, teď bych ti rád ukázal tu mou."
V tuhle chvíli působil tak nesmírně líbezně, ohromuje mě, že je schopný se vracet na místa, které již nemůže spatřit, ale i přes to je ochotný to ukázat mně.
Přistoupil jsem k němu a věnoval mu letmý polibek na rty předtím, než jsem ho chytl za ruku, abychom společně mohli vstoupit dovnitř.
Umění jsem měl odjakživa rád, obdivoval jsem každého člověka, který dokázal posbírat své pocity a vytvořit tak obraz, který je doslova skvost pro oči.
Tenhle měsíc zde vystavovali díla z 20.století, některý obrazy nesly temný nádech, jelikož představovaly globální vojenský konflikt.
Malby z druhé světové války mi naháněly hrůzu, ten pocit beznaděje a bezmoci. Byl jsem rád, když jsme se přesunuli do další části a tím opustili místo, kde vládla pochmurná atmosféra.
Taehyung si se mnou proplet prsty a elegantně kráčel po mém boku, tedy až do chvíle, kdy jsem se zastavil před větším obrazem, který mě ihned zaujal. Chlapec s černými vlasy též upřel zrak na plátno, sledoval jsem ho z profilu a nevědomě si přitom kousal spodní ret, když jsem spatřil jeho ledový pohled.
Byl jsem mu vděčný, že mě sem vzal, ale na druhou stranu jsem cítil tlak na hrudi, jelikož on z toho nemá prožitek. Pohled jsem opět upřel na plátno a chvilku přemýšlel nad slovy, který jsem měl v plánu vyřknout.
,,Zimní atmosféru obrazu umocňuje všudypřítomná sněhová pokrývka, bílé barvy s odstínem lehce do šeda, což spolu s tmavě modrou oblohou navozuje dojem noci." promluvím
Taehyung nepatrně zesílil sevření a periferně jsem viděl, že svou hlavu natočil mým směrem.
,,Středobodem je zachumelená fontána, nedaleko které stojí ponocný, oděný v hnědém teplém kabátu a čepici. Je poznat, že není nejmladší, a proto má s sebou hůl, o kterou se opírá, a věrného psa s kaštanově hnědou srstí." domluvím
Pomalu jsem se podíval na Taehyunga, který mě celou dobu mlčky poslouchal a jakmile mu došlo, že jsem domluvil, tak vykouzlil vřelý úsměv.
,,Ponocný, obraz z roku 1947." řekne
Momentálně si nejsem jistý, co mě překvapilo více, to, jak dokázal poznat obraz jenom díky mému popisu či jeho znalost v umění.
,,Tenhle obraz mám velice rád, vždy mě dokázal uklidnit a působit příjemný dojem, když jsem měl možnost ho ještě spatřit." dodá
Celou dobu jsem pozoroval jeho modrý oči a černý vlasy, který měl perfektně upravený. Má v sobě jistou něhu, která nejde popsat slovy a i když se někdy tváří ledově, tak stále z něho vyzařuje vlídnost.
Nikdy předtím jsem nepotkal někoho, kdo by ve mně dokázal vzbudit tolik pocitu. Nevědomě mu propadávám, čím dál, tím víc.
,,Víš co je kuriózní?" optám se
Nepatrně zakroutil hlavou a trpělivě vyčkával, až dokončím svou myšlenku. Pomalu jsem k němu přistoupil a jemně ho pohladil po tváři, okamžitě přivřel oční víčka a svou ruku mi obmotal kolem pasu.
,,Ačkoliv jsem nyní obklopený obrazy, tak se stále dívám pouze na tebe, Taehyungie."
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Kapitola měla původně vyjít včera, ale bohužel jsem se nechala unést spánkem, takže se omlouvám, že jsem nedodržela slib.
Každopádně budu mít teď opět volno, takže můžete očekávat díly každý den.
Za pár kapitol bude menší time skip, samozřejmě bude stále romantický děj, protože mám spoustu nápadu a popravdě mě nesmírně baví psát tyhle taekook chvilky.
