Ops! Esta imagem não segue as nossas directrizes de conteúdo. Para continuares a publicar, por favor, remova-a ou carrega uma imagem diferente.
Yoongi
Drobný jsem hodil do automatu a zmáčkl tlačítko s číslem osm. Ihned vypadl kelímek, který se začal napouštět tmavě hnědou tekutinou a během chvilky se ozvalo hlasité pípnutí, že je nápoj již připravený.
S horkou kávou jsem se vrátil po chodbě do čekárny, kde seděl chlapec s hnědými vlasy. Beze slova jsem mu kelímek podal do ruky, který ho s tichým poděkováním převzal, ale pouze ho svíral ve své pravé ruce a pohled měl upřený někam do dáli.
Promnul jsem si spánkovou kost a opřel jsem se o stěnu, která byla vymalovaná na lehce meruňkovou barvu. V nemocnici vládlo ticho, což se dalo očekávat vzhledem k pozdní hodině.
,,Bude v pořádku." zašeptám
Kook trhl hlavou mým směrem, ale neřekl ani jedno slovo a pouze zesílil sevření kolem kelímku. Byl jsem na něho naštvaný, ale stále mi je více než jasné, že nyní vnitřně trpí a strachuje se o milující osobu.
Jimina jsem zavezl do mého bývalého bytu, jelikož jsem nechtěl, aby Taehyunga takhle opět viděl. Neurotickou poruchu se nedá odstranit, ovšem mě dráždí fakt, že můj bratr míval záchvaty první dva roky, kdy přišel o zrak. Během půl roku ho prodělal již dvakrát, pouze kvůli Jungkookovi.
,,Slíbil jsi mi, že při něm zůstaneš a dohlídneš na něj. Sobecky jsem myslel na sebe a odjel jsem s Jiminem, ale byla to chyba, vrátím se zpátky." řeknu
Potřeboval jsem aspoň ventilovat svoje pocity, jelikož jsem za to mohl i já. Zamiloval jsem se do jeho nevlastního bratra a toužil jsem žít svůj život opět podle sebe, nehledíc na následky, který se můžou nastat.
Kook ke mně zvedl pohled, jeho oči byly skleněný a horní ret měl mnohem červenější, kvůli pláči. Prokřupal si prsty na své levé ruce, aby zmírnil stres, ale úleva se mu jistě nedostavila, jelikož to dělal mnohem intenzivněji.
,,Ne, nedovolím ti, aby jsi mi ho vzal." zašeptá
Nepatrně jsem kývl na sestřičku, která kolem nás procházela a zavítala k jednomu pacientu. Jakmile se zavřely dveře, tak jsem se opět podíval na Kooka.
,,Já ti zase nedovolím, aby jsi ho psychicky zabil." odpovím
Sině jsi skousl spodní ret, aby potlačil nutkání k pláči.
,,Dohlédnu na to, aby se nic podobného již neopakovalo."
Sotva jsem slyšel jeho hlas, mluvil opravdu potichu a pomalu. Nechtěl jsem být zlý, ale neuvědomuje si, že se jedná o mého bratra, kterého musím chránit i přes to, že je mnohem starší než já.
,,To jsi mi slíbil už tehdy. Tvé slovo již pro mě nic neznamená, nemůžu zůstat mimo město a každý den čekat na hovor, že je zase v nemocnici."
