Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Všichni v běžném jazyce používáme obrat, že je něco logické. Zpravidla tím máme na mysli, že je to věc, kterou lze vydedukovat, která z něčeho přirozeně vyplývá." řekne
Taehyung umýval nádobí a já to automaticky začal utírat, měli jsme to tahle rozdělené, ačkoliv je nesmírně šikovný, tak trvá mu delší dobu, než se orientuje v tom, kam co patří.
,,Lze to tak říci. Logika jako disciplína zkoumá, proč něco z něčeho vyplývá s logickou nutností, což je určeno logickou formou tvrzení. Různé logické systémy se liší tím, jak popisují formu těchto tvrzení, a mají také různou schopnost vystihnout myšlení formulované v přirozeném jazyce." odpovím
Bylo již dávno po deváté hodině, ale ani jeden z nás nebyl vyčerpaný a ačkoliv jsem měl dneska hodně přednášek, tak zítra budu mít dost času na odpočinek, jelikož bude víkend.
,,Logika pomáhá analyzovat úsudky a prověřovat jejich platnost. Slouží tedy jako nástroj odhalení logické formy výroků, prověřování vztahů mezi výroky včetně relace platného důsledku." podotkne
Chvilku jsem přestal leštit skleničku a více se zamyslel nad jeho nárokem. Mám pocit, že dodnes mezi námi panuje rivalita, kdo z nás podloží lepší poznatky a vyřeší teorii převratným způsobem.
,,Logika ve filozofii může být rovněž analýza toho, jak chápeme svět, což se zrcadlí v jazyce." řeknu
Pomalu, ale jistě jsem ztratil nit, jelikož mě začal postrkávat do strany, kde jsem se absolutně neorientoval. Odhalil to i jeho vítězný úsměv, který mi potvrdil pouze to, že jsem opět prohrál.
,,Chtěl jsi říct, že když analyzujeme tvrzení v jazyce, tak zároveň postulujeme, že nějaká taková struktura je i ve světě. Proto se logika používá i v ontologii."
Potopil mě. Byl nyní trochu zákeřný, protože zmínil ontologii, zabývající jsoucnem a bytím, a přesně tenhle obor studoval rok na univerzitě.
Nemínil jsem se vzdávat tak rychle, takže jsem usilovněji přemýšlel, abych objevil skulinu a trochu jsem si připadal, kdybych měl složit závěrečné zkoušky.
Skoro jsem opustil hrníček, jakmile jsem na něco přišel.
,,Samozřejmě existují také aplikace logiky v epistemologii, tedy v té základní části filozofie, která se zabývá principy poznání, jako například u teorií pravdy." vyřknu
Utřel si ruce do utěrky a jazykem narazil do vnitřní části tváře, což pouze poukazovalo na to, že jsem ho přeci jenom porazil.
Se zákeřným úsměvem jsem uklidil poslední hrníček na správné místo a ihned se na něho podíval, abych si mohl vychutnat svou výhru.
,,Dobrý poznatek, Jungkookie. Ovšem na to, že jsi jediný z nás, který stále chodí na univerzitu a má možnost čerpat informace každý den, tak se musíš opravdu hodně snažit vůči někomu, kdo už šest let nestuduje." řekne
Pootevřel jsem své rty tak rychle, až mi zabolely panty. Má hrdost značně poklesla a měl jsem pocit, že mě nyní přímo rozdrtil.
,,No dovol."
Pouze se pousmál, elegantním krokem opustil kuchyň a tím mě nechal stát samotného u linky. Musel jsem zhluboka vydechnout, jelikož tohle budu vstřebávat ještě pěkně dlouho.
Pomalu jsem ho následoval do obýváku, seděl na gauči a zrovna si sundával prsteny, který následně opatrně odložil na stoleček.
Posadil jsem se vedle něj, avšak jsem mezi námi nechal větší mezeru a zkřížil jsem si ruce na hrudi.
Jak by to řekla má mamka, tak zkrátka trucuji.
,,Normálně cítím tvé plamínky zlosti až sem." řekne
Teď jsem to byl já, který narazil jazykem do vnitřní strany tváře, jelikož jsem nutně potřeboval potlačit smích.
Taehyung mi náhle obmotal ruku kolem pasu a posadil si mě na svůj klín, takže jsem seděl zády k němu. Svou hlavu si položil na mé rameno a přitom mě objímal zezadu.
,,Nezlob se Jungkookie, přeci víš, že jsi ten nejinteligentnější člověk, jakého znám." zašeptá
Silně jsem skousl svůj spodní ret a vnitřně jsem se nechával unášet jeho milostí, samozřejmě mi bylo jasné, že to nemyslel vůbec špatně, i přes to jsem ho chtěl trochu podusit.
,,Ty snad neznáš sám sebe? Jistě víš, co pronesl Blaise Pascal." řeknu
Též to byl úžasný filozof, který právě řekl, že je důležité znát sebe sama. Zaslechl jsem jeho smích, když mu došlo, že jsem měl v plánu se pustit do další války, plné argumentu.
Náhle natočil svou hlavu do strany a věnoval mi polibek na můj krk, v těsné blízkosti pod mým uchem.
,,Lásko, nepouštěj se do něčeho, co nemůžeš vyhrát." zašeptá
Jeho horký dech mě pošimral na pokožce a ihned jsem musel vydechnout přebytečný vzduch, když jsem uslyšel jeho hluboký hlas, který byl opět hravý.
V podobných chvilkách mě dokáže vždycky značně rozhodit.
⎯
Jakmile se Taehyung vykoupal, tak jsem též obsadil koupelnu a po několika minutách jsem se vrátil do pokoje. Ručníkem jsem si vysušil vlasy, aby mi již studená voda nekapala po hrudi a osušky jsem poté následně pověsil, aby stihla zaschnout.
Vždy jsem Taehyungovi připravil čisté oblečení, aby se mohl převléknout a zalehnout si do postele, ale nyní seděl stále na kraji posteli a nejspíše čekal až se vrátím.
Došel jsem k němu a pohladil ho po vlasech, který si na rozdíl ode mě dneska neumýval, ale ani to nepotřeboval, jelikož je měl stále voňavý.
Musel jsem se trochu sklonit, protože nyní jsem byl o hodně vyšší než on, automaticky mi obmotal ruku kolem pasu, ale nepatrně sebou trhnul a ruku stáhl zpátky k sobě, když se jeho pokožka setkala s tou mou.
Pousmál jsem se nad jeho reakcí a věnoval mu polibek do vlasů.
,,Klidně si lehni, jenom si vezmu tričko." řeknu
Měl jsem v plánu od něho odstoupit a dojít ke skříni, ale v tu chvíli mě jemně chytl za zápěstí, jenom krapet výš, než měl nejspíše v plánu, ale už jsem si zvykl, že se ne vždy trefí na správné místo.
,,Mohu se na tebe podívat?" optá se
Nehledíc na to, že mé vlasy byly stále vlhký, tak mé tělo bylo rázem teplejší, jakmile jsem pochopil jeho větu.
Vždy měl nutkání se dívat na mou tvář, ale nikdy neprojevil zájem o ten zbytek. I kvůli tomu jsem byl nesmírně překvapený, ale krásným způsobem.
Pravou rukou jsem se zapřel do povlečení, abych byl ve stejné úrovní s jeho pohledem.
,,Chceš vidět mé tělo, Taehyungie?"
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Pokaždé, co vedou mezi sebou filozofickou debatu, tak si u psaní připadám poměrně zvláštně, jelikož se svým způsobem hádám sama se sebou a chci potopit sama sebe tím, že najdu lepší poznatek...je to trochu vtipné.
Pomalu, ale jistě se přesouváme do smutu, popravdě z toho mám celkem obavy, jelikož knížka nese 'křehký' nádech, takže se budu muset trochu zmírnit nebo naopak to úplně přehnat a tím vás překvapit, hmm...
