Ops! Esta imagem não segue as nossas directrizes de conteúdo. Para continuares a publicar, por favor, remova-a ou carrega uma imagem diferente.
„Ten, kdo opravdově miluje, skoro nikdy nepozná, kdy ho ten druhý milovat přestal." François de La Rochefoucauld (francouzský spisovatel a moralista)
Opatrně jsem vložil hortensie do skleněné vázy, kterou jsem následně položil přímo doprostřed stolů. Kupuji květiny každý týden, již rok, aby Taehyungie mohl vnímat tu krásnou vůni, která obklopí místnost.
Jsou to maličkosti, který dokáže ocenit nejvíce a především z našeho domů, dělají domov.
Menší nákup jsem začal pomalu uklízet a po chvilce uslyšel kroky, který začaly být hlasitější.
,,Ahoj Jungkookie."
Prokřupal jsem si prsty a ihned k němu přistoupil, abych ho mohl políbit na rty, ačkoliv jsme se naposledy viděli před třemi hodinami.
,,Jak se má bratr?" optá se
Přistoupil jsem opět k lince, abych mohl uklidit zbytek sortimentu na správné místo, ale Taehyung mě předběhl. Postupně si bral do rukou potraviny, jemně je zmáčkl a přecházel hřbetem prstů po obalu, aby zjistil o co se přesně jedná.
Jakmile uklidil těstoviny, tak pravou rukou přejel po lince a když mu došlo, že se na ní nic dalšího nenachází, tak se podíval mým směrem.
,,Dobře, dodělával teď webovou stránku pro jednu firmu."
Odpověděl jsem trochu později, než bych jistě měl, ale stále mě dokáže zarazit jeho chování v určitých směrech. Vždy jsem nákup uklízel já, to stejné platilo i u nádobí, ale poslední dobou zcela narušil ten systém, který jsme kdysi nastavili a mně osobně vyhovoval nejvíce.
Uvařil jsem nám čaje a společně jsme si sedli na kožený gauč. Tuhle rutinu mám nesmírně rád, ať už jsem se vracel tenkrát z univerzity či po vyřizování nějakých věcí, tak jsme si vždy uvařili čaj s mlékem a popovídali si o všem.
Nyní jsem mu však měl v plánu sdělit o výletu do zahraničí, kam bychom měli vyrážet již dneska v noci.
,,V kolik jsi vstával? Vůbec jsem tě ráno nezaslechl." řekne
Napil jsem se horkého nápoje a chvilku si v hlavě zavzpomínal na ranní vstávání, které se trochu zpozdilo.
,,Měl jsem v plánu vstávat kolem sedmé, ale kávu jsem si začal připravovat až po deváté." odpovím
Mé tělo bylo zvyklé fungovat už po šesté hodině, ale vzhledem k tomu, že k nám konečně opět zavítalo léto, tak povinnosti ubývaly a rád jsem si dopřával odpočinek.
,,Kdysi jsem četl, že pokud by člověk vstával každý den v pět hodin, tak je to zvyk, který je spojován se zlepšením mnoha indikátorů pohody." podotkne
Měl pravdu, zlepší to fyzickou i psychickou stránku, avšak jsem nikdy nebyl schopný najet na řád a hlídat si čas.
Dlaní jsem objal hrníček a chvilku mlčel, než jsem promluvil.
,,Pravidelně bych si přivstal ve chvíli, kdybych si nechával na sebe v ranní mlze zapůsobit monumentální gotickou katedrálu Notre Dame."
Pomalu jsem mu začal dávat nápovědu, schválně jsem odbočoval na stranu, kam jsem se potřeboval dostat.
,,Navštívit nějakou z proslulých kaváren v legendární čtvrti Montmartre, kde leží nádherná bazilika Sacré Couer." dodá
S úsměvem jsem se na něho podíval a již jsem si byl jist, že mé překvapení ho vskutku potěší. Letmo jsem zkontroloval hodinky a po chvilce pohled opět otočil na chlapce s černými vlasy.
,,Tak to už by jsi měl začít balit, lásko."
⎯
Jeho úsměv byl pro mě vždy jedinečný, avšak dnes to bylo jiné, nikdy předtím jsem u něho nespatřil takovou radost, jako právě nyní.
Úchvatný, modrý oči zářily štěstím, ten úsměv, který zdobil jeho tvář od doby, kdy jsme se ocitli v Paříži.
Kráčeli jsme po poloprázdné uličce, jemně jsem ho svíral za ruku a prohlížel si město, které miluje již od nepaměti.
Vstoupili jsme do podniku s názvem Relis De La, který byl založen v roce 1672 a má ideální polohu na Montmartru. Na terase s námi sedělo dost lidí, avšak místo bylo stále útulné a ranní, sluneční paprsky nás příjemně hřály a dodávaly krásnou atmosféru.
,,Stále tomu nemohu uvěřit." zašeptá
Něžně jsem ho chytl za ruku, aby věděl, že ho vnímám a sedím hned naproti. Na malý moment jsem se podíval na jeho krásu, dneska vypadal obzvlášť nádherně a oblečení, které si již sám vybírá, se perfektně hodí do zdejší módy.
Francouzštinu jsem do jisté míry ovládal, ale jakmile se u našeho stolů objevil číšník, žádající naší objednávku, tak jsem trochu znejistil.
Taehyung ovšem nikoliv. Sebejistě požádal o nápoje a já mohl pouze žasnout nad jeho projevem. Hovořil s takovou jemností, tak lehce, kdyby se mu chtělo zpívat.
Zapadnul by sem, byl totiž stejně okouzlující jako samotné město.
,,Ve starověku není jediného filosofa, který by neposloužil lidem příklady ctností a morálním poučením." podotkne
Tenhle okamžik si budu chtít uchovávat navěky. Posedávat na slunné terase, popíjet kávu a přitom diskutovat o výroku francouzského filosofa, kterého jsme měli v oblibě.
,,Všichni se mohli mýlit v oblasti fyziky, ale tu tak málo potřebujeme v praktickém životě, že filosofové by se bez ní obešli. Celá staletí trvalo, než lidé poznali část zákonů přírody." řeknu
Napil jsem se kávy, která mě příjemně zahřála zevnitř, ačkoliv bylo počasí krásné, tak vzduch byl přeci jenom studenější.
,,Ale moudrému stačí jediný den, aby poznal povinnosti člověka."
Oficiálně zakončil naší dlouhou debatu, tvář si natočil přímo ke Slunci, pomalu zavřel oči a s nepatrným úsměvem na rtech si vychutnával paprsky.
Vnímal vůně ze všech stran a poslouchal zvuky Paříže.
Loktem jsem se opřel o stůl a bradu jsem si položil na hřbet ruky, abych nadále mohl sledovat tu vyrovnanost, která z něho momentálně vyzařuje.
Poslední měsíc jsem byl nejistý, že ke mně přestal cítit nebeskou lásku a zůstala mu pouze ta pozemská. Mohl za to především stres kvůli bakalářské práci, také inferiorní pocit, jelikož již nestojí o mou pomoc, v ničem.
Náhle nic z toho už nepociťuji, jenom klid a spokojenost. Miluji ho, jelikož stále zpívá píseň, kterou mohu slyšet jen já.
︵
Zdravím sluníčka 🖤
První den v Paříži o nic nestál, ale je ještě spoustu míst, které společně navštívíme, také v noci, jelikož noční město je zkrátka nejkrásnější
