Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Yoongi
,,Tak ho zkus přemluvit, prosím."
Dodnes si vzpomínám na Jungkookova slova, řekl mi, že Taehyungovi neublíží, ale porušil to. Ačkoliv to byly pouze dva týdny od jeho odchodu, tak můj bratr to vnímal jako věčnost.
,,Nemohu mu rozkazovat, vrátí se až si všechno urovná v hlavě." odpoví
Namjoon měl pravdu, chápal jsem to, také mi bylo jasné, že nyní kryje svého mladšího bratra, sám totiž ví, že se zachoval zbaběle.
Taehyung včera v noci přišel ke mně do pokoje, jeho hlas se třásl a prosil mě, abych mu o něčem vyprávěl. Můj mozek v tu chvíli absolutně nefungoval, hlavně jsem nerozuměl tomu o co mě žádá.
S těžkostí mi povyprávěl o tom, že již nevidí ve snu a já o tom neměl ani nejmenší tušení. Prý jednou volal Jungkookovi a ten mu začal líčit krajinu, aby mohl usnout.
Byl jsem ze začátku svým způsobem zklamaný, že požádal o pomoc spíše jeho než mě, ale tenhle pocit nahradil hněv a lítost, když mi řekl, že by ho teď potřeboval, ale nezvedá mu mobil.
Dal mu slib, že mu může kdykoliv zavolat a on mu něco povypráví, ale opět selhal.
,,Můžeme."
Nepatrně jsem se pousmál, když se vrátil Jimin, který si potřeboval odskočit. Joon teď musel být v práci skoro každý den a tím, že Jimin nechtěl být sám, tak ho mám nyní na starosti já.
Mám pocit, kdybych se dostal do zamotaného kruhu, všichni jsme spojený nějakým určitým způsobem, ale i přes to jde každému z nás o to stejné, nebýt sám.
⎯
,,Proč se Taehyung nepřipojí k nám?" optá se
Byl jsem donucen s ním hrát stolní hru, jelikož sledování filmu nás omrzel. Samozřejmě mi trvalo nějakou dobu než jsem vůbec objevil nějakou společenskou hru, ale za to hledání to stálo, protože Jimin byl opravdu spokojený.
,,Má práci." odpovím
Byl jsem u něho během dne několikrát, on se stále nacházel na tom stejném místě, hleděl do dáli a v ruce svíral mobil, stejně jako poslední dva týdny.
I kdyby mu bylo svým způsobem dobře, tak by s námi nemohl hrát, ale to jsem Jiminovi nemohl říct.
,,Jsi fakt marný."
Hrdě se pousmál, když vyhrál již po třetí. Popravdě mě to nevyvedl z míry, vždy jsem přijal porážku, nikdy jsem se necítil špatně kvůli tomu, že jsem prohrál nějakou primitivní hru.
,,Moc si nevyskakuj, prcku."
Baví mě sledovat jeho reakci, když ho nazvu přezdívkou, pokaždé mu zmizí úsměv ze rtů a odvrátí pohled.
