Osvobozená

24.

Po tom prohraném zápasu se moje nálada srazila dolů a hlavně jsem se klukům omlouvala za to že prohráli. Byla jsem tak blbá a prostě si myslela že za to můžu já, což mi kluci naštěstí vymluvili.

I když to jak hrál dneska Tim, to jsem si pořád myslela že to je moje vina. Prostě jsem ho rozhodila a to mi ani kluci společně s Adél nebyli schopni vymluvit, prostě jsem si stála za svým.

Jenže mě to už v hlavě všechno strašně zžíralo a ani alkohol mi tentokrát nebyl schopen pomoc z těch mých problémů a akorát mi bylo ráno špatně. Zrovna když jsem měla směnu znovu se Sebastianem.

„Seš nějaká unavená ne?" Odvážil se na mě promluvit když nikde nikdo nebyl.

„Je mi jen trošku špatně a unavená nejsem." Zamumalala jsem.

„Trochu? Co jsi vůbec dělala večer nebo v noci?" Zajímal se dál.

„Nevím o co ti znovu jde, ale nemusí tě to zajímat. Prostě mi bylo,je a pravděpodobně bude smutno?." Snažila jsem se vymyslet srozumitelné objasnění.

„Já jsem ti to asi dost pohnojil s tím Stützlem co?" Naznal a já na něj vykulila oči s tím jestli to myslí vážně.

„Jo, myslí si o mně že jsem coura. Za to ti vážně děkuju, aspoň že ti dva mají trochu rozumu a pochopili to."

„Hele promiň mi to. Upřímně já si to o tobě myslel,ale teď už jsem tak nějak pochopil že to je lež. Máš toho Němce hodně ráda a máš štěstí že tu máš Adél, ta mi to vysvětlila." Pousmál se a já teď nevěděla jestli mu být vděčná nebo mu něco udělat.

„Blesku, ale jestli si myslíš že hned po tomhle co jsi mi řekl ti skočím okolo krku a byl to jen tvůj plán tak to se mýlíš." Začala jsem o tom uvažovat.

„Ne to ne. Nechci aby mě vyhodili z práce, neměl bych pak kam jít." Zvedl ruce v obranné gesto a já už mu na to nic neřekla. Stejně čas nelze vrátit a já můžu být třeba vůbec ráda že bydlím už snad na nějakou tu dobu tady v Kanadě.

A proto jsem se rozhodla už i já hodit Tima za hlavu. Vzdala jsem to i potom co mi kluci říkali, chtěla jsem mít o starost méně.

Adél jsem to ještě neříkala, ale když jsem to oznámila těm dvoum že mě to už nebaví a prostě jsem pochopila jak se věci mají, překvapivě to pochopili a do ničeho mě nekecali.

Konečně jsem měla klid.

Ten však dlouho nevydržel, jen co se kluci vrátili z dalšího tripu hned se u mě Brady musel stavit, ale tentokrát mu dělala společnost Emma a já ji měla tu možnost poznat osobně.

Moc jsme se nebavili, měli naspěch. Ale ještě před koncem dne mi psal Josh jestli bych nechtěla dojít zítra k nim večer na návštěvu.

Vůbec jsem nechápala proč a když jsem se to z něj snažila vypáčit tak dělal úplně blbého. Přesto jsem kývla, věděla jsem že by mě s tím otravoval klidně celou noc a já bych povolila tak nebo tak.

„Takže ty jsi se rozhodla skončit s Jimmym,ale přesto jdeš dneska večer k nim domů? To kde je nějaký smysl?" Nechápala Adél když jsem jí to řekla.

„Nikde není. To jsem prostě já."

„Kdyby něco víš že můžeš ke mně s Henrym,nechci aby ses znovu někde opila a zítra byla jak přejetá tankem." Upozornila mě.

„To se neboj. Jdu tam jen kvůli Joshovi a Bradymu." Ujistila jsem jí a ona si něco zabrblala pod nos, ale já tomu nic nerozuměla.

Tohle jsem myslela ale vážně, doopravdy už mi bylo jedno co je s Timem. Teda snaha byla...
.
.
„Čauky Máťo, tak jsi dorazila." Pozdravil mě kdo jiný než vysmátý Josh.

„Ano,ano. Dokopala jsem se k vám." Zasmála jsem se.

„Škoda že tu není už Emma, prý jsi ji připadala sympatická a je velká škoda že vám to s Timem nevyšlo." Začal hned.

„Bohužel,ale snad to nezmění nic na našem kamarádství. Teda aspoň doufám."

„To určitě ne, já tady zatím jako moc holek nepotkal co jsem tady a je fajn znát někoho takového jako jsi ty." Pousmál se.

„Se tady ještě začnu červenat." Uchechtla jsem se a to už přišel i Brady.

„Musím vás upozornit, Jimmy je teďka v obýváku a Maty nevím jak si to vezmeš,ale on si myslí že chodíš s Joshem." Vyklopil ze sebe.

„Cože to?"

„Jo myslí si to,snažil sem se mu to vymluvit,ale akorát se urazil." Přikývl mu na to Josh.

„Se pomátl? Vlastně jo... Budu mu to asi muset celý objasnit což už bych ráda delší dobu,ale nemám šanci." Špitla jsem a ti dva se na sebe šibalsky podívali. Snad zas něco nevymýšlejí...

„Co jste dělali na chodbě vy dva?" Zeptal se Tim když jsme společně vešli do obýváku s on sledoval nějaký seriál v televizi.

„Dva? Tak ty už ani počítat neumíš." Zasmál se Josh a Tim se na nás rychle podíval.

„Co ty tu děláš Matydlo? Jo že se vůbec ptám..." Podíval se na nás s Joshem a mě přesně došlo co tím myslí.

„Není tu kvůli mě, kolikrát ti to budu vysvětlovat že spolu nic nemáme. Prostě přišla jen na návštěvu protože nikoho jinýho sem vodit nechceme." Začal Josh.

„Bla,bla,bla... V tom případě já mám už doma Stanley Cup a zlato třeba z olimpiády když vy dva spolu nic nemáte." Zvedl se z gauče a uraženě odešel. Zamrzelo mě to.

„A takhle je to pořád. On se naprosto pomátl." Povzdechl si Brady.

„Já,nemám za ním jít? Musím mu to vysvětlit,jinak zničím už i vaše kamarádství."

„Je to na tobě Máťo,ale nevím jestli to vůbec něčemu pomůže." Pokrčil rameny Josh. Chvíli jsem se na oba váhavě dívala,ale přeci jen jsem se otočila a po schodech běžela přímo k Timovi do pokoje.

Při zaťukání se nic neozvalo a proto jsem prostě vešla dovnitř kde seděl na posteli Tim opřený o zeď a koukal do prázdna.

„Timy?" Špitla jsem a sedla si vedle něj.

„Co je?" Zamumlal a ani se na mě nepodíval.

„Mrzí mě to, všechno,ale prosím nech si to vysvětlit." Podívala jsem se na něj prosebně,ale on svůj výraz neměnil.

„Už je to asi jedno,ale nějak rychleji můžeš." Přikývl.

„Hele s tím Sebastianem nic nemám a ani jsem neměla. Štve mě to protože po mně vyjel on a ty jsi zrovna v tu chvíli přišel. Kdyby se to stalo jindy stejně bych ti to řekla, ale já nejsem ta děvka co si o mě myslíš ty a myslel i on. Štve mě to. Adél je jeho ségra a myslím že mu domluvila a když na mě teď jen šáhne má automaticky vyhazov a za druhé nemám a ani jsem nikdy nic neměla s Joshem. Trávili jsme spolu čas jen proto aby sis to ty myslel,žárlil a vrátil se ke mně. Byl to nápad nás třech a všichni jsme si naivně mysleli že pochopíš o co jde, ale ty ne. Skočil si nám na to."

„Takže vy dva spolu nic nemáte?" Skočil mi do toho.

„Ne Timy,s nikým tady nic nemám. Celou dobu klukům šlo jen o to dát nás svá dohromady, protože se máme rádi?" Řekla jsem nejistě a čekala co mi poví on.

„Možná bych ti rád řekl jako moc tě mám rád a jak moc jsi mi chyběla. Což je pravda,ale je toho nějak moc najednou."

„Já, dobře chápu to." Sklopila jsem zrak k podlaze.

„Proto tě chci požádat aby jsi odešla, prosím." Mírně se na mě usmál a já tak udělala.

Nečekala jsem takovouhle reakci, ale ani ne žádnou pohádku.
Byla jsem z toho taky zmatená...