Osvobozená

1.

Vystoupila jsem z letištní haly a hned na mě foukl studený vítr. Nečekala bych že tu bude o tolik větší zima jak v Česku.

To mě však nerozhodilo a já se snažila zorientovat ve zdejším jízdním řádu abych se dostala do města. Stejně jsem si musela zapnout mapy na mobilu abych se vyznala aspoň v částech Ottawy a když jsem zjistila kdy to jede vrátila jsem se zpátky do haly a zašla do jedné trafiky.

Věřila jsem že v novinách se objeví nějaké návrhy prací, brigád či něčeho takového a také že jo. Na tohle jsem nějak zapomněla když jsem se sem vydala, stejně jako na to kde budu bydlet.

Až teď jsem si uvědomila do čeho jsem se to pustila. Až když jsem se objevila na druhé straně zeměkoule. Až když jsem viděla kde to jsem.

Měla jsem našetřeno na to abych se vrátila,ale proč bych to měla dělat? Tyhle myšlenky jsem hodila za hlavu a vydala se do města, výhoda byla že bylo teprve půl sedmé ráno.

Práci co mě přišla nejvýhodnější pro mě byla jedna kavárna a podle map to neměl být ani žádný luxusní podnik a byl celkem blízko hokejové arény což mě přišlo celkem super.

A to se potvrdilo když jsem se tam po skoro dvoum hodinovém bloudění po Ottawě dostala, dobře tak jestli mám bydlet, budu se mít co učit.

Bylo to docela odlišné město od Prahy,ale překvapivě mělo být menší... Nemyslím si.

„Dobrý den, copak si dáte?" Vyrušila mě z přemýšlení o městě taková mladá zrzka,ale byla starší jak já.

„Já? Jo,dneska ráno jsem četla tady v těchto novinách že tu máte prý volné místo a já hledám nějakou práci tady." Usmála jsem se na ni.

„Doopravdy,je to nové. Pojďte odvedu vás za naší šéfkou, alias mojí tetou." Odpověděla mi ta milá holka a vedla mě někam chodbami pryč.

Když jsme došli do té kanceláře seděla tam nějaká starší paní a přehrabovala se v papírech.

„Teto May? Přišla k nám holčina kvůli té práci." Řekla zrzka po mém boku a ta paní se na mě udiveně podívala.

„Doopravdy? Dneska jsme to místo nabídli, víš vůbec co tahle práce obnáší holka." Podívala se na mě zvídavě.

„Jo, každé léto jsem pracovala u nás v takové jedné cukrárně. Mám o to místo velký zájem a nejraději bych nastoupila klidně hned." Zamumlala jsem.

„To je super. To bych nečekala, sedni si sepíšeme to a ty Adel můžeš jít." Vzali mě,hned. To bych nečekala že hned první pokus vyjde. Nejvíc May překvapilo,ano už jí mám prý tykat, že jsem z Česka. Neříkala jsem jí důvod proč jsem přijela do Kanady,ale myslím že to není nějak neobvyklé vidět Evropana v Americe,i když vím že my to tu máme těžší když nejsme místní.

Pak tady byl druhý problém, neměla jsem kde bydlet,ale to jsem May říkat nechtěla,i když možná jí to došlo když jsem sebou měla tašky a kufry.

„Matyldo jak dlouho jsi tady v Kanadě?" Zeptala se mě když jsem se chystala k odchodu.

„Od rána. Je to divné já vím,ale já musela odletět z Čech a nějak mi nedošlo co všechno tohle obnáší." Povzdechla jsem si.

„Holka ty ses zbláznila ne? Sama v Americe? Kde budeš bydlet mi vysvětli? Práci už máš,ale mnohem větší máš štěstí." Usmála se na mě May a já ji nechápala.

„To si nemyslím, proč?"

„Adel se před dvěma měsíci provdala a s Henrym se přestěhovali do nového bytu, ten její bývalý je volný a pokuď vím stále ho neprodali." Vyšlo z ní a já se rozzářila.

„A myslíte si že já bych se tam mohla nastěhovat?" Zeptala jsem se opatrně.

„Není to moje, musíš za ní. Ale nezapomeň,zítra v osm ráno nejdéle tady." Ani to nedořekla a já už běžela i s těmi taškami za Adel. Ta musela obsloužit sice ještě nějaké holky,ale pak už jsem to na ní vychrlila. Úplně to asi nečekala a protože měla své práce dost nemohli jsme se o tom pobavit.

Jenže já neměla stejně kam jít a do té doby než jí přišla pomoci May jsem si sedla k jednomu stolu a čekala.
.
.
.
Vysmátá jak sluníčko jsem si to kráčela k sobě do nového bytu. Adel jsem ani nemusela přemlouvat, budu tam v pronájmu a když budu pracovat u nich v kavárně penězi budu vycházet úplně v pohodě a kord když mám ještě něco málo našetřeno u sebe.

Nebylo to daleko do práce, odhadem tak kilometr a když jsem do bytu vešla překvapilo mě jak je velký. Takovýhle obrovský jsem neměla ani dohromady s rodiči a teď ho mám mít sama pro sebe.

Byl celý moderně vybavený, nic mu nechybělo až jsem se divila proč mám tak levný pronájem. Celý jsem si ho prošla, vybalila si věci a postupem času jsem začala být unavená. No jo časový posun. Bylo teprve šest hodin místního času a já šla spát.

Těšila jsem se na další den, konečně si můžu dělat co chci. Nebudu muset někoho poslouchat a všechno si budu moci dělat sama. Vždycky jsem takovouhle volnost chtěla zažít.