Osvobozená

19.

Sebastian se lekl stejně jako já a když se otočil využila jsem chvilky s hned ho od sebe odstrčila.

Ale to už jsem jen viděla jak Tim běží pryč.

„Debile!" Zakřičela jsem na Sebastiana a co nejrychleji se rozeběhla za Timem a věřila že ho doběhnu což se mi dost překvapivě povedlo.

Možná nebylo tak špatné dřív cvičit a chodit do posilky...

„Time!" Zatáhla jsem ho za bundu a kdybych to neudělala tak si mě ani nevšimne.

„Co tady děláš ty,ty... Jak si to mohla udělat? Tenhle debil zrovna?" Začal hned.

„Time ale za to může on. Přitlačil mě k pultu a já nemohla nic dělat." Objasňovala jsem a všimla si že Tim brečí.

„To určitě! Máš to prostě v sobě tyhle geny. Tehdy jsi měla pravdu, že já debil začal věřit takovýhle děvce z Česka, přijela jsi sem jako nic a začala si užívat." Chrlil ze sebe a to slovo děvka mě srazilo.

„Ale Time já ti nelžu, nejsem taková." Doléhala jsem už taky se slzami.

„Nelez mi už na oči a běž si za tim Sebastianem nebo jak se jmenuje, já nejsem nic pro tebe." Strčil do mě a rychle odešel.

„Time ne! Já ti nelžu." Špitla jsem ale on se ani netočil. Zůstala jsem tam stát a později padla do kolen. Dostalo mě to.

Nemohlo to jen tak skončit, vždyť to skoro ještě ani nezačalo.

„Timy neodcházej..." Bylo poslední na co jsem se zmohla a zůstala tam bezmocně sedět. Kdyby o kousek vedle nejezdili auta možná bych tam zůstala celou noc.

Po chvíli jsem se zvedla a musela se vrátit do kavárny kde jsem měla věci, jinak bych se ani nedostala domů.

Sebastian stál pořád na stejném místě a přiblble se usmíval a když viděl jak se ubrečená vracím šel mi naproti,asi si myslel že mu hned teď skočím okolo krku.

„Nech mě být!" Strčila jsem do něj když už mi byl moc blízko.

„Rozešli jste se co?" Uchychtl se. Nevím co mu na tom přišlo směšného,asi to že dokázal to co chtěl. Nic jsem mu na to radši neodpověděla a rychle si vzala své věci a chtěla zmizet, jenže v tom mi znovu bránil on.

„A teď už by jsi to semnou nezkusila když nemáš kluka?" Zeptal se provokativně jakoby mu to všechno nestačilo. Jak takový může být?

„Jsem ti řekla nemluv na mě a nech mě být!" Zakřičela jsem a nemalou silou ho kopla kolenem do rozkroku.

„Tyvole Matyldo!" Utrousil si u toho bolavou poznámku.

„Jestli se ke mně ještě jednou na metr přiblížíš schytáš to znova a klidně vícekrát." Zamumlala jsem a odešla. Nedávala jsem to, konečně se mi v životě vyskytla naděje.

Ale tak rychle jak nastala, tak ještě rychleji zmizela. Začalo to být už jako dřív, cestou domů jsem si koupila nějaký tvrdší alkohol a doma ho všechen vypila. Bylo mi jedno jak budu vypadat další den,ale byla jsem zoufalá.
.
.
Ráno mě probudil telefon, aspoň že jsem měla další volno,bylo to teda hodně divný jak jsme měli ty směny rozdělený,ale vyhovovalo mě to.

„Hmm... Co se děje?" Dostala jsem ze sebe.

„Maty? Kde seš?" Rozpoznala jsem hlas Adél.

„Normálně doma." Začala jsem se rozkoukávat.

„Včera si se mi neozvala, co se stalo? A není tam s tebou Jimmy náhodou že zníš tak zdrchaně?" Ptala se.

„Není a už ani nebude."

„Počkej co? Mám za tebou přijít?" Začala.

„Ne dobrý, hele já za tebou přijdu odpoledne do práce. Ale předem varuju aby si toho svého bratra poslala radši na Antarktidu, děkuju." Zamumlala jsem a zavěsila. Věděla jsem že bych jí byla schopna hned říct co Sebastian udělal. Až později jsem si všimla i několika zpráv od Bradyho a Joshe.

Chtěli vědět co se stalo, protože prý Tim rychle přiběhl domů a zamkl se v pokoji,a když vylezl nic neříkal a nemohli to z něj dostat.

Ale vysvětlovat jsem jim to nechtěla, mysleli by si o mě to samé co Tim. Jsem jen ubohá děvka z Čech... To jsem kdysi slýchala na škole ačkoliv jsem žádného kluka nikdy neměla, a bylo to taktéž kvůli rodičům.

S obrovskou bolestí hlavy jsem se dala do kupy a po menším obědě se vydala za Adél do kavárny,i když mi bylo naprosto jasné že Sebastian tam bude taky.

O proti normálním dnům jsem se o něco více musela namalovat, jinak jsem se snažila vypadat jakoby se nic nedělo. Když jsem vešla dovnitř kavárny první kdo mě přímo bodl do očí byl Sebastian, když mě zahlédl radši dělal že tam není. Asi věděl že se hodlám říct Adél co udělal.

„Ach Maty, konečně." Obejmula mě hned Adél.

„Promiň že jsem se večer neozvala,ale prostě jsem se na to necítila a ani nevím jestli chceš vědět důvod." Zamumlala jsem a zůstala tam s ní.

„Tak kdyby jsi byla tak hodná, zajímalo by mě to. Počkej a nepodvedl tě ten matroš německej?" Začala.

„Ne. Může za to Sebastian."

„Cože? Že on to na tebe zkoušel?" Vyjekla a bylo jen štěstí že teď tady nebylo tolik lidí a povšimla jsem si u toho i pohledu Seba, který byl na druhé straně kavárny.

„Jo, začal mě prostě z ničeho nic líbat, přitlačil mě k pultu a já nemohla nic nadělat. Tim to viděl a řekl mi že jsem jen blbá děvka z Čech co si tady užívá." Kuňkla jsem narovinu.

„Tak tohle už přehnal. Teď to tady máš na chvíli na starost, však ty víš co dělat." Spustila a než jsem stihla něco namítnout zašla si pro Sebastiana a odtáhla ho někam úplně pryč směrem kde má May kancelář,ale ta tu dnes nebyla a já se bála jít tam podívat a proto jsem radši dělala jen to o co mě Adél požádala.

Připadla jsem si však trapně, řešila mé problémy jen protože jsem byla vystrašená z toho co by se mohlo stát.

Po pěti minutách se vrátila Adél s vítězným úsměvem na tváři zpět, ale Sebastian nikde nebyl.

„Kde je?" Zajímala jsem se hned.

„Za chviličku přijde, a jestli tě to zajímá nic strašného jsem mu neudělala, jen jsem mu trošku víc domluvila a zbytek vyřešíme až se vrátí May z Toronta." Ujišťovala mě. Vrátil se a byl dost překvapivě v pohodě jak říkala Adél.

„Víš nebylo tohle poprvé co tohle dělal." Naznala jsem když okolo nás procházel a o mě ani pohledem nezavadil.

„Já vím řekl mi to. Na začátku mi sliboval že ti nic neudělá, nebyla jsi jeho typ. Jenže před pár dny ho ta jeho Sisi odkopla, spíš on jí a chtěl tebe. Myslel si že budeš lehká oběť, když se kámošíš jestli to ještě můžu říci s hokejisty. Jenže jeho problém je že my dvě jsme teďka asi nejlepší kamarádky a on můj bratr." Vyklopila ze sebe.

„Děkuju,ale stejně už to nevrátím. K tomu se stejně bojím že to nebylo naposledy." Špitla jsem a smutně se koukla ven z okna.

Neztratila jsem jen Tima,ale zároveň i ty další dva blázny a jediný kdo tu zbyl byla Adél a možná tak trochu Henry.