Osvobozená

14.

„Můžeš." Přikývla jsem a sama mu polibky oplácela. Byl to nádherný pocit a hlavně obrovská úleva od toho všeho co se kdy kde stalo. Teď mě zajímal jenom on.

„Těm dvěma to říkat nebudeme." Usmál se na mě když jsme se od sebe konečně odtáhli.

„Teď ne, nedokážu si představit co by dělali. Začali plánovat svatbu? Děti? To asi nemáme ani jeden za potřebí." Uchychtla jsem se.

„Ale nemění to nic na to že by mi s tebou budoucnost nevadila, teda vím že zas myslím moc dopředu,ale chci ti pomoc Maty." Obejmul mě okolo ramen oba jsme se zadívali na jezero.

„Děkuju moc." Špitla jsem a opřela mu hlavu o rameno. Užívala jsem si ten klid a zejména jeho přítomnost což jsem dělala často.

„Máš hlad?" Zeptal se po dalších několika minutách.

„Jo,velkej." Zasmála jsem se.

„Tak pojď, když jsme sem jeli všiml jsem si blízko McDonald's." Zvedl se a mě taktéž pomohl na nohy.

„A to jako můžeš? Jako nějakou životosprávu by jsi měl držet ne?"

„Matyldo máš najednou moc dobrou náladu po tom všem,ale když se to nikdo nedozví tak to bude každému putna." Zabrblal.

„Já, víš jsem šťastná." Odpověděla jsem mu na to a chytla ho za ruku. On moc dobře pochopil proč.

A jak Tim naplánoval při cestě zpátky jsme se stavili pro jídlo a o půl čtvrté jsme se vrátili zpátky do Ottawy. Uteklo to rychle.

„Ani nevíš jak ti chci za to všechno poděkovat. Byl to hezky strávený den, vůbec nejlepší za tu dobu co jsem v Kanadě. " Obejmula jsem ho když jsme se loučili.

„Máťo to nic nebylo, aspoň jsem vypadl z toho hokejového kolotoče na chvíli a mohl být s tebou. To je pro mě nejdůležitější." Začal.

„Já se s tebou hádat nebudu Timy, akorát mám otázku. Kdy se uvidíme znova?"

„Tak to nevím, až se příští týden vrátíme? To by šlo ne?" Řekl a my se už konečně rozloučili. I když konečně,nechtěla jsem být bez něj a chtěla ho mít u sebe napořád.

Ale aspoň jsme si pak ještě s Timem večer psali. Docela důležitá věc byla když klukům řekl že se byl sám,ale když já přišla další ráno do práce bylo mi tak nějak jasné že Adél to budu muset říct.

„Takže mi rychle pověz co se dělo a kde jste byli když jsi mi to večer nebyla schopna zdělit." Opřela se o pult a čekala co jí povím.

„Byli jsme u Ontaria a cestou zpět jsme se stavili pro Mekáč. Rychlé shrnutí." Pokrčila jsem rameny.

„A pomalé by znělo jak? Matyldo moc dobře víš co chci vědět." Nenechala se.

„Tak já nevím, stejně, spíš jde o to co se tam dělo."

„Tak mi řekni to. Maty za pět minut máme otvírat nemáme celý den na to až mi řekneš co se dělo a když vidím jak to tajíš tak to bylo určitě něco víc." Pousmála se.

„Možná, dobře vím že je to vůči tobě asi hnusné,ale řekla jsem mu co dělám v Kanadě a teď to co nikdo nesmí vědět..."

„Co? Neboj já to nikomu nepovím." Skočila mi do toho nedočkavě.

„Prostě jsme se líbali no..." Pokračovala jsem a pohodila u toho rukama.

„Cože jste to? Matyldo to si děláš srandu,vždyť je to ale hokejista." Vyjekla.

„Nedělám si srandu, prostě se to nějak vyvinulo a ještě vím co dělám,ale on je jinej nebo mi tak připadá."

„Já vím, není zkaženej. Já mám z tebe takovou radost." Obejmula mě.

„Hlavně se to ale nikdo nesmí dozvědět,Josh ani Brady to nevědí, takže prostě jakoby jsem ti to neřekla." Varovala jsem jí ještě a my se poté mohli pustit do té naší práce.

A v průběhu dne jsme se i domluvili že Adél vezmu ke mně domů,i když pravda dalo by se říct k ní domů když jsem tam byla pouze v pronájmu.

„Ty jsi to tady moc neměnila, je to tu stále stejné." Zasmála se Adél když jsme večer ke mně přišli.

„Nebyl čas a hlavně nevím co bych tu měnila,je to tu dokonalé. Chceš víno takhle po práci?" Zeptala jsem se jí.

„Se mě ptáš? Jasně že jo a k tomu si pustíme nějakej hokej aby byla atmoška." Vyvískla a my si užili povedený společný večer. Hlavně jsme se o něco více obě poznali.
.
.
Celý týden se nic zajímavého nedělo. Kluci byli pryč a já byla stále v práci.

S Timem jsem přesto byla v kontaktu a dokonce se mi ozval už i Brady. Od něj bych zprávy nečekala,ale potěšilo mě to když jsem tu takhle někoho měla.

Předem jsem i klukům psala že mě uvidí v sobotu na zápase a nebudou muset čekat do neděle. To by nebyli oni aby nezačali něco vymýšlet,ale já se je snažila zbrzdit v těch jejich plánech.

„Vždyť říkám že ty na ten hokej můžeš už beze mne." Žďouchla do mě Adél když jsme si to mířili ke stadionu a ukazovala jsem ji co jsme společně řešili.

„Nemůžu,bych byla ráda kdybych došla k aréně sama. Jsi moje nejlepší kamarádka,bez tebe by to nebylo ono." Odpověděla jsem jí a my vešli do arény.

Probíhalo to podobně jako minule, taktéž jsme zašli za Clare, ale jen ji pozdravit a pak už jsme mohli jít na svá místa. Dnes ale vedle naší domácí střídačky.

„Dneska zas nemáme žádný transparent, já na to zapomněla." Vzpomněla jsem si když se blížilo rozbruslení a aréna byla už celkem zaplněná.

„Ty seš trdlo,ale myslím že i tak si tě tu všimnou když jsi jim oznamovala že tu budeš a Tim si tě určitě najde po tamtom a ještě když máš jeho dres." Žďouchla do mě.

„Pšš... Ale jo,tak hned vedle tebe je střídačka,byli by slepí." Zasmála jsem se.

Slepý ale ani jeden z těch třech nebyl. Jen co na ten led vjeli už byli před námi a začali s hokejkou a pukem machrovat.

A i po menším divadýlku co tam předvedli u mě skončila Timyho hokejka. Fanoušci okolo asi úplně nechápali o co jde,ale já byla jednoduše šťastnější než kdy jindy.