Osvobozená

9.

Na ten večer jsem se hodně těšila i když pár obav mě taky napadlo.

Nejtěžší na všem asi bylo že jsem to nemohla nikomu říct. Adél jsem mohla,ale upřímně to se mi zatím moc nechtělo a víc kamarádů jsem tu neměla.

Moc jsem nevěděla jak se obléknout a jak vypadat,proto jsem na své normální vyzáži moc neměnila. Akorát jsem si nechala vlasy rozpuštěné narozdíl od copánku co jsem jindy nosila.

„Ahoj Máťo, tyjo slušej ti ty vlasy." Naznal Tim hned co mě zahlédl.

„Díky, ty taky vypadáš líp když nejsi zaplavený z tréninku." Zasmála jsem se.

„Fakt jo? Hodně holek by řeklo že je kluk atraktivní spíš když je po tréninku a je spocený." Divil se a rozešli jsme se někam pryč.

„Mě je jedno jak vypadáš, ale přeci jen v normálním stavu to je lepší. Ani bych neřekla že jsi hokejista."

„To nevím jestli být rád, ale asi jo, protože překvapivě za tu dobu co jsem v Ottawě nebylo moc lidí co by mě normálně na ulici poznalo, jsem tu na to moc krátkou dobu." Pokrčil rameny.

„Snad tomu nebude jinak ani dneska, nepotřebuju být hnedka v novinách s nadpisem že sis našel novou holku." Uchychtla jsem se.

„To se nestane a i kdyby stejně zbytku to může být vlastně jedno s kým trávím svůj volný čas."

„A kam vůbec jdeme?" Zeptala jsem se.

„Tam kam nás nohy dovedou... Je to asi dva kilometry odsud a je tam celkem klid." Odpověděl mi.

„Dobře? Skoro vůbec to tady neznám, takže spoléhám na tebe." Zamumlala jsem.

„Na toho který tu bydlí asi čtyři měsíce? Celkem dobrá dvojka jsme. Dva Evropané ztraceni v Ottawě..." Zasmál se.

„Pořád lepší v Ottawě než třeba v New Yorku. Ale od toho jsou Google mapy aby jsme věděli kde jsme." Pousmála jsem se.

„Ty budeš taky velice chytrá co?"

„Já? Hele jako já nejsem blbá, mám maturitu a dostudovanou jazykovku."  Dělala jsem na chvíli uraženou.

„To už vysvětluje proč umíš tolik jazyků, Češka co mluví Anglicky, Německy a..."

„Francouzsky, Rusky, a pak taky něco ze Španělštiny a Latiny umím. Jenže ta škola nebyla jen o jazycích, zeměpis tam byl taky důležitý." Doplnila jsem ho.

„Kdo by se tohle všechno učil? To by mě nebavilo,jsem rád když umím Anglicky a pochytávám Francouzštinu. Ale vůči tomu že jsi se sama vydala do světa tak je to logické." Usmál se.

„No to jo, aspoň k něčemu mi to je, protože jinak nevím co bych dělala s těmito všemi vědomostmi u nás v Česku."

„To ti neřeknu, já tam mockrát nebyl. Ale je fajn že si se rozhodla letět zrovna sem i když nikomu jsi neřekla proč nebo aspoň mě ne." Zabrblal.

„Brzo ti to řeknu protože to nevydržím,ale není to žádná veselá pohádka Timy. A nechceš mi třeba říct i ty něco o sobě ať pořád neřešíme jednu a tu samou věc semnou?" Pousmála jsem se a on přikvýl. Než jsme došli na to místo kam jsme měli namířeno povídal mi o svém životě, zejména teda o tom tady v Ottawě.

„Je to tu hezké,jak si na tohle přišel?" Přerušila jsem to chviličkové ticho co mezi námi nastalo když jsme do tohohle parku vešli.

„Když jsem byl o Vánocích běhat tak jsem na tohle místo narazil. Není to ale nic extra, takových míst je ve všech městech v Americe prý hodně, ale je tu nádherný klid."

„Tohle jezero je ale skoro až pohádkové. Dalo by se na tom možná bruslit nemyslíš?" Koukala jsem se na to jezírko a za ním byl západ slunce, bylo to kouzelné.

„Jo,ale radši bych to nepokoušel, sice teploty jsou pořád dost v mínusu,ale nešel bych na to jako první. A ty umíš bruslit?" Podíval se na mě.

„Jo,ale jen tak pro zábavu, neumím na tom lítat jak vy." Zasmála jsem se.

„To chce trénink, tě někdy na brusle vezmu. Chci tě vidět."

„Bude sranda, ale vyber kluziště co nejblíže nemocnice." Poznamenala jsem.

„Vyberu to kde je nejméně lidí, zeptám se Bradyho ten ví všechno. Semnou se ti nic nestane." Uklidňoval můj elán.

„Nechtěl by si ho sebou pro jistotu vzít? Byla by sranda, vem i Joshuu a nezapomeňte mít vtipnou náladu." Zazubila jsem se na něj.

„Radši ne,to si nedokážu představit co by jsme dělali my tři a jedna holka na hřišti, ale můžeš někdy přijít k nám domů jestli chceš." Navrhl.

„Jako k vám?" Nechápala jsem.

„Jo, bydlíme v dost velkém domě jen my tři. Nějakou návštěvu by jsme uvítali krom ostatních kluků z týmu a Emmy."

„To si budu pamatovat,ale nechci vás otravovat takhle uprostřed sezóny." Pousmála jsem se.

„Spíš by bylo fajn kdyby jsme mysleli i na něco jiného než na hokej. To jsou furt jen samé zápasy a tréninky, strašnej stereotyp." Pokrčil rameny.

„Tak mi pak řekni až to už nepůjde vydržet a já se stavím. Ale teď bych šla už asi zpátky, protože mi je tady zima."

„No jo jakmile zajde slunce je tu celkem zima. Teď bych odhadoval tak -15." Zasmál se.

„To u nás uprostřed Evropy je málo kdy a tady to je ještě v zimě označováno jako normální teplota. Mám na co si zvykat." Naznala jsem a my se vydali zpátky tou cestou kterou jsme přišli. Znovu jsme nezavřeli pusu, měli jsme co řešit, i když to ani od jednoho z nás nebylo nic úplně osobního.

Zpátky k mému domu jsme se táhli strašně pomalu,ale mě to vůbec nevadilo, spíš jsem nechtěla být bez Tima, bylo mi s ním dobře.

„Škoda že to tak rychle uteklo, ale bylo to hezké ne?" Pousmál se když jsme se vrátili.

„Jo, aspoň jsem poznala další kousek Ottawy. Děkuju ti moc."

„Nemáš za co. Musíme brzo něco znovu vymyslet, hlavně si na to najít čas. Ale určitě budu s těma dvěma chodit k vám pro kafe." Mrkl na mě.

„To si piš že budete,se budu jinak nudit, už jsem si na vás zvykla za tu kraťounkou dobu." Uchechtla jsem se a s rozloučením jsme se každý vydal na jinou stranu.

Ani jsem si to neuvědomovala, ale já s ním byla ty dvě hodiny neskutečně šťastná.