Osvobozená

7.

Sens sice znovu prohráli, i když nebudu kecat,kdybych tady v Ottawě neznala ty dva tak fandím víc Torontu. Ale i přesto to byl obrovský zážitek.

Domů jsem se vrátila až těsně před půlnocí a byla plná emocí a na to kolik bylo jsem měla i energie na rozdávání. Věděla jsem že se mi dál ponocovat nevyplatí když jsem musela další den zpátky do práce.

To nové oblečení jsem dala do pračky a ten puk si dala na stoleček vedle postele. Doopravdy jsem možná Tima začala mít ráda o něco víc.

„Jé ahoj,ty jsi nezaspala?" Pozdravila mě další den ráno v práci Adél.

„Ne, já jsem na tohle spolehlivá, i když pravda ani se mi potom nechtělo jít spát. Celoživotní zážitek to byl." Zasmála jsem se.

„A to jsme nebyli naposledy. Kdyby nebyla teď naplno rozjetá sezóna a my neměli svoji práci dostala bych nás i na tréninky, ale myslím že když si párkrát dojdeme na zápas tak nám to bude stačit."

„Asi? Určitě jo. Fakt by mě nenapadlo že tu hokej bude moje druhá starost,ale jak to tak vypadá tak bude, nevíš kde teďka naši budou? Já se zapomněla podívat." Zajímala jsem se.

„Zítra hrajou odpoledne tady, poté jedou na tři dny pryč a jestli se nemýlím tak necelý týden pak budou tady." Naznala,ta musela mít v hlavě encyklopedii.

„Dobře díky, stejně tohle zapomenu já to jen chtěla vědět." Zamumlala jsem a začala se věnovat zákazníkům.

„Tobě ten Stützle ale vlezl do hlavy." Špitla směrem ke mně když jsem jedné holce šla pro dortík.

„To není pravda." Namítla jsem potichu. Ale skutečnost byla jiná, celý den jsem čekala kdy se objeví ve dveřích a věděla jsem že nečekám marně,akorát dneska už nebyli dva,ale rovnou přišli tři. Přidal se k nim Josh.

„Ahoj." Pozdravili mě všichni tři naráz,chtěla jsem je přenechat Adél,ale ta jako naschvál odešla pryč.

„To co vždy?" Pousmála jsem se na ně.

„Jo, Joshua se k nám přidal." Zamumlal Brady. Už mě tolik neznervózňovali,ale přesto jsem se pořád cítila pod tlakem.

„Tak už se jí zeptej." Uslyšela jsem Bradyho jak zvýšil hlas na Tima.

„Na co se mě má zeptat?" Otočila jsem se na ně zvědavě.

„Ne nic." Špitl Tim a dělal jakoby tam nebyl, poprvé jsem ho viděla když se styděl,bylo to roztomilý.

„Ale tady naše miminko Jimmínek se tě chtěl zeptat jestli by jsi s ním někam nešla." Řekl Josh.

„Joshuo!" Okřikl ho Tim. Adél naštěstí stále uklízela stoly a nikdo další ve frontě nebyl, takže tohle nikdo jiný neposlouchal.

„Jako mě? Ale půjdu klidně." Usmála jsem se na ně a podala jim tu kávu co chtěli.

„Fakt?" Špitl Tim a já mu na to znovu přikývla. S jiskrami v očích se na mě díval,asi mu to vážně udělalo radost.

„Tak pojď ty náš stydlíne, okukovat se budete moc jindy." Bouchl ho do zad Brady a vzal to kafe.

„Time jestli si chceš najít holku musíš být samostatný. My ti s ní v posteli pomáhat nebudeme." Zabrblal Josh když byli na odchodu a už si asi mysleli že je neuslyším.

„Slyšela jsem dobře?" Přišla zamnou konečně Adél.

„Co přesně myslíš?" Zasmála jsem se.

„S tím že Timovi nebudou pomáhat s holkou v posteli? Menší otázka o co tu vlastně šlo?"

„Ale nic, jen mají nějakou veselou náladu všichni tři." Zakecala jsem to, ačkoliv to byla tady moje nejlepší kamarádka, nechtěla jsem ji hned říkat o tom že někam s Timem půjdu. Protože ona už věděla jen když jsme se na sebe poprvé podívali že mezi námi to nezůstane jen u že sem bude chodit.

V tu chvíli mě taky začalo šrotovat v hlavě kdy a jak se semnou domluví že chce někam jít. Neměli jsme na sebe žádný kontakt a oni pozítří zas měli jet pryč. Ale to jsem radši nechala na něm, bůh ví co to mělo znamenat.

S jednou věcí mě ale pomáhal znamenitě, zapomínala jsem na to co se dělo doma v Česku a žila přítomností tady v Kanadě.

Ale i na to jsem si občas vzpomněla, byli určité věci co mě vše připomínali a nejhorší bylo zapnout v telefonu galerii s fotkami.

Celý večer jsem doufala že Tima napadne si mě najít někde na sociálních sítích, což by nebylo tak těžké když ho třeba na instagramu sleduju a hádám že moc Matyld z Česka ho nezná, ale nikde nic. Vykládala jsem si to asi až moc vážně.

„Hej Matyldo sice tě neznám, ale oproti tomu jaká si byla minule seš nějaká divná." Řekl mi další den v práci Sebastian když okolo poledních hodin moc rušno nebylo a měli jsme čas.

„Hmm... To není tvoje věc." Zabrblala jsem.

„Ale jo je, moc dobře vím co ti o mě Adél nakecala,to dělá vždycky,ale myslím že bavit se můžeme a nemusíš se tvářit celej den že mě neznáš a to semnou pracuješ." Nenechal se odbýt.

„Proč tě to ale zajímá? Hele neřeš to, nic mi není jo?" Pousmála jsem se a radši šla obsloužit lidí co právě přišli. Moje nálada se zvedla když začal další zápas.

Chudáci kluci měli strašně nášlapný program,obdivovala jsem je za to jak to dokázali zvládat. Skoro každej druhej den nechat na ledě všechno,to je neuvěřitelné.

A po dost dlouhé době Sens vyhráli, nad Arizonou. Proto mě ani netrápilo že čtyři dny tady ty dva, vlastně už asi tři neuvidím.

„Matyldo? Můžu mít jen takovou malou otázku?" Vyrušil mě Sebastian když už jsme měli zavřeno a já se chystala jít domů, ale ještě jsem si hledala jak hrajou aktuálně Bruins.

„No jakou?" Zamumlala jsem, ale pořád se dívala do mobilu. Dělala jsem přesně to co mi poradila Adél, co nejméně na něj koukat a prostě ho ignorovat.

„Proč si tady v Americe a máš nějakého kluka?" Zeptal se, tohle byli snad dvě nejčastější otázky které jsem tu dostávala.

„Komu to ještě budu říkat? Jsem tu protože můžu a kluka nemám, ale naděje si nedělej."

„Ok, ale když ti povím že tě nechci stejně mě budeš pořád ignorovat co? O to mě šlo." Nad tímhle už jsem se zamyslela.

„Možná né tolik,ale v tom případě zas nechápu o co ti jde Sebe. My jsme spolupracovníci a upřímně já se bojím k sobě pouštět nové lidi když jsem o nich slyšela co jsem slyšela." Pousmála jsem se.

„Nenápadná narážka. Dobře nechám tě hospodařit po tvém, už tě nechám." Uchychtl se a já odešla.

Možná jsem na něj byla hnusná, ale bála jsem se prořeknout a víc si ho k sobě pustit. Už jen to menší kamarádství s hokejisty mi stačilo.