Osvobozená

4.

Po dalším né moc zajímavém dni, kdy jediné co se tak stalo byl další prohraný zápas Senators už jsem se měla poznat i s tím Sebastianem před kterým mě Adél varovala a říkala mi co dělá, ačkoliv je to její bratr.

„Hele fakt mi věř, nevšímej si ho jo? Když ho budeš pár dní ignorovat nechá tě být." Ponaučila mě snad po sté Adél.

„Já vím,jen mě překvapuje že tohle říkáš o svém bráchovi." Uchychtla jsem se.

„Máme mezi sebou dobrý vztah, ale vím co je zač. Má to po tátovi tyhle móresy." Zabrblala a v tu chvíli právě přišel. Narozdíl od Adél to byl blonďák, neřekla bych že je to Kanaďan, spíš vypadal jako Fin či Švéd a svaly měl taky, ale ve vnitř mozku jsem tušila že toho moc mít nebude.

„Ahoj ségra, tak zas společ... Kdo to je?" Všiml si mě a vyjeveně se na mě díval.

„Milý Sebe tohle je naše nová spolupracovnice z Česka což je v Evropě jestli víš kde to je." Zasmála se Adél.

„Jo? Nejsem blbej,od tama je několik slušných hokejistů." Začal.

„Jsem Sebastian, je mi 22 a jsem bratr téhle lišky ryšavé." Pokračoval a podal mi ruku na seznámení. Bylo to k smíchu jak se tihle dva provokují, ale jinak mi přišli jako dobrá dvojka.

„Matylda, 19." Odpověděla jsem rychle se smíchem a odešla s Adél pryč. Bála jsem se co bude zač,ale když jsem ho viděla pracovat nepřišel mi nějak hloupý, dělal přesně to co měl, i když jakmile přišla nějaká hezčí hubená holka ani bych nechtěla vědět co měl v hlavě.

Byli jsme tu tři a všechno perfektně stíhali a půl hodiny před zavíračkou poslala Adél Sebastiana domů že prý pro dnešek to stačilo a my to zvládneme.

Chtěla jsem jít taky domů, přeci jen už se blížila osmá hodina večerní,ale něco mi v hlavě říkalo ať počkám a vystřídala jsem Adél v mytí nádobí aby mohla jít utřít stoly.

„Ahoj Matyldo." Ozvalo se za mými zády a já už podle hlasu moc dobře věděla kdo to je. Konečně tu byl...

„Em, ahoj a dobrý den." Otočila jsem se k Timovi a Bradymu a po pár sekundovém vzájemném pozorování jsem pochopila přesně co mám dělat. Byla jsem nervózní,jako minule. To ticho co tu bylo narušil Bradyho mobil, někdo mu volal a se zabrblaním jména svého bráchy Matthewa odešel stranou, takže mi došlo že to bude on.

„Líbí se ti tady?" Zeptal se Tim a mě tím znervóznil ještě víc než jsem byla.

„Jojo,je to tady fajn. Vy jste tu teď pár dní nebyli, hráli jste zápasy že?"

„Jo,ale nedopadlo to nejlépe. Před dvěmi hodinami jsme přiletěli z Vancouveru a jak je posunutý čas museli jsme si sem dojít." Pousmál se.

„Určitě brzo vyhrajete a chtělo by to aby ses znovu trefil." Špitla jsem a podala mu hotovou kávu.

„Snad jo." Mrkl po mě,vzal si svou objednávku a s Bradym který stále mluvil do telefonu odešlel.

Můj mozek to celý úplně nepobíral a i když už byli pryč já byla opřená o pult a zasněně koukala do prázdna.

„Tady se nám snad někdo zakoukal." Ozvala se vedle mě Adél.

„Co? Nene." Lekla jsem se a následně dělala jakoby nic.

„Ale jo, jinak by ses tak neusmívala a nebyla tak nervózní když s ním mluvíš."

„Prosím tě možná to je pravda, ale on je jiná liga." Rozmlouvala jsem to hned.

„Němec a Češka, krásný to pár. Slušelo by vám to spolu, i když je o čtyři měsíce mladší."

„Adél já se držím při zemi. Mě stačí když si sem pro to lattéčko bude chodit co nejčastěji bude moc, nepotřebuju si hledat kluka a natož hokejistu." Protočila jsem očima.

„Seš až moc osamocená, potřebuješ někoho komu budeš věřit a chtělo by to někoho tobě blízkého. Tim by byl tak akorát." Namítla.

„Si nemyslím." Zamumlala jsem a odešla domů. Věděla jsem že má pravdu v tom abych si našla někoho blízkého,ale aby to byl zrovna Tim o tom jsem ani nepřemýšlela.

Další dva dny jsem měla mít volno, ale já se rozhodla s dovolením May že jí zaskočím aby ona měla víc času na to si dělat svoje věci. Znamenalo to ale taky můj první den se Sebastianem bez Adél.

Ze začátku jsem se bála jaké to bude,ale překvapivě si mě skoro vůbec nevšímal a ani já jeho ne. Každý jsme dělal co jsme měl a já pouze marně čekala na to jestli nepřijde Tim. Večer měli zápas a to byl asi jeden z těch pár faktorů proč tu nebyli.

„Ty někam spěcháš?" Promluvil na mě po celém dni Sebastian.

„Dá se říct že jo. Za deset minut hrají Sens a chci stihnout aspoň konec první třetiny."

„Ty na to koukáš? A nechceš hodit domů autem?" Pousmál se. Kdyby mi o něm Adél už něco nepověděla,přijala bych to, ale teď jsem to v plánu neměla.

„Jo koukám a domů si dojdu sama,mám to kousíček." Odpálkovala jsem ho a rychle zmizela. Bylo mi jedno co měl v úmyslu,třeba mi chtěl doopravdy jen pomoc,ale o tom jsem dost pochybovala.