OLIVIA✔️(1. díl HS fanfikce)

46.

22:00

* Harry *

Překvapil mě, že se ze stínů přece jenom vynořil. Porazil nás v pivpongu na plné čáře, to znamenalo, že už je ve své kůži. Zrovna před chvílí tančil i na parketu, jo, Naill Horan, ten který nerad tančí. Sice pravda, že každý z nás má něco málo v krvi, ale to nic na tom faktu nemění. Stojí tu se mnou opřený o barový pult, bavíme se jako vždy, naštěstí se žádné napětí mezi námi nevyskytuje. Možná to dělá alkohol, ale cítím se, jako bychom už ani o holku nesoupeřili. Trochu se mi ulevilo, protože mě naše izolace během posledních dnů natáčení dost užírala. Chyběl mi můj vysmátý kamarád a hodně. Věci ohledně Olivii se mi řešit nechtějí, sám nevím, co se bude dít dál. Jediné nad čím momentálně přemýšlím, je druh koktejlu. ,,Dej si Sex on the beach! Vidím ti to na očích." šťouchne mě do žeber Nailler. ,,Sex? A ještě k tomu na pláži? Jo, to jsem dlouho neměl.." vyprskneme smíchy a objednáme si drinky. ,,Harry, nás nějaká holka přece rozdělit nemůže, i přes to, že se naše zájmy ku podivu střetly, nechci tě ztratit." zadrmolí rychle mezi usrkáváním Blue laguny. ,,Abych se ti přiznal, já ani vlastně nevím, co to mezi mnou a Liv je. Ale sžíralo mě, když ses kvůli těm několika mým úletům stáhl do kouta. Já nevím, možná jsem jenom emotivně zblbnutý, rok bez ženský je docela dost na to, abys stihl začít bláznit." pokusím se popsat svoje rozbouřené pocity, Nailler chápavě pokýve hlavou: ,,Ať to bude jak chce, my dva, nás pět, nikdy nic nerozdělí, až se s ní budeš nudit, dej mi vědět." mrkne na mě s ironií v hlase. ,,Ne, to fakt ne. Dokonce i ty holky by neměly šanci." loknu si trochu sexu, který mi stále v krvi chybí a pokračuji v debatě o holkách a jejich zbraních. Můžu tedy s čistým srdcem říct, že jsme s Naillem zahodili veškeré nepříjemnosti za hlavu.

24:00

,,Divím se, že nám slečna poslušná neodešla spát, že by zázrak?" jak rád ji popichuju. ,,Zázraky se dějí, podruhé v životě se bavím, tak mi to nekaž, navíc se pěkně odtud projdu, Monica bydlí 8 kilometrů za klubem, tedy pokud mi to píše navigace správně." ,,Takhle v noci, úplně sama temným Londýnem? Ne e." ,,Nechtěla jsem vzbudit v mámě podezření a tak jsem si žádné peníze nevzala, taxikáře přemlouvat neumím, nezbývá mi tedy nic jiného, než dojít po svých." zasměje se na mě s vyznačenou trasou na malém displayi mobilu. ,,Neber to jako klišé, ale fakt moc nevěřím večernímu Londýnu, seženu ti odvoz." uvedl jsem ji trochu do rozpaků, přehazováním vlasů přes obličej to nezakryje. ,,Ehm, no, je mi to trapné.." ,,To, že nechci aby tě nějaký úchyl ohnul přes koleno, nebo to, že ti zařídím bezpečnou cestu?" vpiju se jí do modrých očí, chci tak utvrdit svoje úmysly. Evidentně to zabralo, protože se začervenala: ,,Děkuji.." sklopí zrak a já ji vytáhnu na nohy. ,,No tak, noc je ještě mladá! Večerku ti snad Monica nenařídila, ne?" pevně stisknu její ruku a ona se jen zasměje.

pondělí, 1:30

,,Slíbila jsem, že dorazím domů v osm, tak nejspíš budu muset, abych mohla ráno fungovat." odtančí z rozvířeného parketu ke dveřím. ,,Ehm, jo, jasně, Paul by tu měl být každou chvílí. Projedu se večerním městem s tebou, bůhví co by na tebe zkoušel." potom, co se Liv se všemi rozloučí zajdu jí otevřít dveře od auta. ,,Račte vstoupit." uvedu tu holku, co dokázala rozhádat dva nejlepší kamarády, tu, která mě nějakým způsobem okouzlila. ,,Jak galantní, donutil jsi mě na tebe změnit názor, Harry." věnuje mi sladký úsměv a nastoupí do černého bavoráku. ,,Dobrý večer, pane Stylesi, kam to bude dnes?" přivítá mě náš nejlepší řidič. ,,Vem to nejdřív na Tower Bridge." Liv se na mě zmateně otočí a už se rozhodne protestovat, když jí dám před pusu svoji ruku: ,,Času ještě dost, navíc v té tmě, všechna ta světla, nebudeš litovat."

Za patnáct minut dorazíme na osvětlený most, poprosím Paula o stažení střešního okýnka a vyzvednu Liv nahoru. Neunikne mi její povzdech úžasu nad blyštivým Towerem. Protáhnu se nahoru a sevřu její boky. ,,Něco od Fun, hlavně rychle a zběsile." vzkážu dolů šoférovi, on už ví, co a jak. Dupne na plyn, Liv zaskočeně vyjekne a já si ji k sobě přitisknu jako Jack vystrašenou Rose. Z repráků se ozvou první tóny We Are Young, přesně té písničky, kterou Olivia pouštěla v Maidstoneském divadle. Opře se o moji hruď a já zařvu do tichého rána: ,,Tonight, we are young! A nejenom dneska,..!" přemůžu svoje nutkání ochutnat její jahodové rty, skloním se k Olivii, které nejspíš vyskočí srdce z hrudi. V moment, kdy jí vniknu jazykem do úst, ve mně všechny nashromážděné emoce vybuchnou, skousnu její měkký ret a polykám každý její nádech, nehodlám jen tak skončit, ještě ne. Zdaleka mi to nestačí, chci se s Olivií líbat, až nám otečou rty.