OLIVIA✔️(1. díl HS fanfikce)

41.

úterý, 18:00, táborák, Kent

*Harry*

Po včerejší scéně večerní párty ze mě pocit provinění opadl. Londýn jsem zamlčel, jediné co jsem Niallovi řekl bylo, že se předem domluvená dohoda ruší. Jedna  moje polovina já doufá v to, že se Olivia bude více zajímat o Nialla a to dosavadní okouzlení zmizí. Ale nemůžu popřít, že malá část uvnitř mé mysli doufá v pravý opak. Nechci se aby se to na něj všechno sesypalo, to už bych radši nechal zbořit svůj domeček karet. Sotva si jsem jistý s tím, co se tu mezi mnou a Olivou děje, natož abych to měl někomu vysvětlovat. Nevím co z toho bude, pravděpodobně nic velkého, moc se neznáme. I tak tu holku nerad opouštím. A ne, tohle není láska, tohle je něco jiného. Nemá to název, ale neustále se to prohlubuje. Přesto, že se snažím své pocity před ostatními skrývat, nevydržím to dlouho. Přijde den, kdy vše vybuchne a převrátí věci vzhůru nohama. Proto bych měl svůj zájem projevit možná co nejdřív. Ať napáchám minimum škod. Dnešek to nebude,...není na to vhodná doba, Niallera jsem si teď na dobu neurčitou otočil proti sobě, potřebuje to čas. Ten, který moc nemám. Natáčení končí tento pátek, party je v sobotu a co pak? Chtělo by to vyklidit pole, než se začne slavit, to bych opravdu nerad řešil nějaké spory. S největší pravděpodobností se stala jedním z mých úletů a tak to zůstane. Po vydání klipu si na mě ani nevzpomene a já na ni. Jediné co si přeju do neděle stihnout je aspoň pár okamžiků o samotě s Liv. Ukrást několik minut pro sebe a užít si tak možná poslední společné chvíle. Být s jenom s Liv, s tou která je spontánní, s tou která překonala strach z výšek, s tou která tančila do rytmu pouliční kapely, s tou která zpívala ve tmavém tunelu.

,,Tak si to sjedeme ještě jednou, Liame, ty se prosím dívej víc na kameru. Emilly, přestaňte na sebe tolika upozorňovat." nařídí režisér. ,,Kamera, klapka, akce!"zasedne zpět do svého dřevěného křesílka. ,,Hey, girl, it's now or never, it's now or never. Don't overthink, just let it go. And if we get together, yeah, get together. Don't let the pictures leave your phone, ooh. Yeah, we'll be doing what we do. Just pretending that we're cool, so tonight.." s kluky se střídáme u kytary a snažíme se působit zcela seriózně, což nám upřímně moc nejde. Ale, chceme to mít už za sebou, tak se snažíme co můžeme. Ze stanu maskérek na mě mává Maryna a nenápadně ukazuje na Liv, sedící naproti. Já se tomu jen ušklíbnu a přemýšlím nad svými odpověďmi, které ze mě bude po klapce tahat jako z chlupaté deky. Tu zvědavost zakrýt nedokáže, doslova ji ukazuje celému štábu, kdyby jenom štábu. I přesto si s ní rád popovídám. Myslím, že bude prvním člověkem, s nímž budu schopný mluvit bez jakýchkoliv obklik. No, pokud se do nich nepočítají trapné situace mého osobního života.