OLIVIA✔️(1. díl HS fanfikce)

34.

•Jennifer•

Hned co se mi přehraje vzkaz od Olivy ze záznamníku, začnu zmatkovat. Nick! Jsem uvězněná v jeho pevném sevření. Ať se snažím sebevíc nemůžu se pohnout, skvělé. Co budu dělat?! První vzkaz následuje další: ,,Jsem u tebe do deseti minut, OK?" Ještě lepší, než ten předchozí. ,,Nicku, probuď se prosím!" zalomcuju s jeho mohutným tělem už po sté. ,,Chvíli Jenn, já ještě nechci." otráveně se se mnou přetočí na bok. ,,Tak mě aspoň pusť, máme 10 minut na to, abychom zametli stopy." ,,Večer jsi byla vlídnější." ušklíbne se, ale nakonec sevření povolí. ,,Rodiče?" zvedá se z postele a očima hledá svoje oblečení. ,,Ne, Oliva." ,,Zatraceně, ta si to umí ale načasovat." řekne při rychlém natahování džínsů. ,,Víš kudy viď?" zeptám se pro jistotu, že by si bezpečnou cestu z mého pokoje nezapamatoval, kdo by se totiž u nás v domě neztratil. ,,Jo, proběhnu hlavní chodbou, zahnu doleva, pak seběhnu schody k suterénu a dál už jen vylezu nouzovými dveřmi." to už se stihl navlíknout i do těsného roláku. ,,No, nemáme moc času, napiš až dorazíš domů." políbím ho na tvář a on si mě k sobě přivine. ,,Už teď mi chybíš Jenn." potom vyběhne sprintem ze dveří. Zbývá mi se jen modlit, aby se blbou náhodou s ní nepotkal. Pokusím se uklidit nepořádek, který jsme včera nadělali a dám se do kupy. Ne že se na svoji nejlepší kamarádku netěším, ale víkendy patří mně a Nickovi. I když to vědět vlastně ani nemůže, dokonce ani naši rodiče. Chceme nechat náš vztah v tajnosti, je to tak asi lepší pro oba. Scházíme se o víkendech buďto u mě doma, nebo si někam vyrazíme. Jednou se naše cesty nejspíš rozejdou, proto si chceme užívat té chvíle, kdy můžeme být spolu. A odpověď na otázku: ,,Proč svůj vztah skrýváme?" je prostá. Oliva a vzrušení. Nedokážu si představit, jak by na to zareagovala a oba ji nechceme ztratit. Co se týče toho vzrušení, zakázané ovoce chutná asi nejvíc. To je docela velkou naplní našeho vztahu.
,,Ahoj Oliv, ani nevíš jak ráda tě vidím!" otevřu dveře a obejmu svoji kamarádku. ,,Jee, taky jsi mi chyběla, ten týden bez tebe se nedal." obě se zasmějeme. ,,Krekry s limonádou?" nabídnu naši oblíbenou kombinaci. ,,Můžeme,.." pokrčí rameny. ,,Neříkáš to zrovna dvakrát nadšeně." podivím se. ,,Dnes ti mám spíš chuť na pokec, je mi jedno co k tomu budeme zobat." pousměje se. ,,Fajn, tak já jsem za chvíli zpátky." doběhnu do špajzky a vyhrabu tabulku čokolády, ta nezklame. ,,Spusť, co je nového?" vyzvídám už na schodech. ,,No, všechno tak nějak při starém, tedy až na jednu věc." leze to z ní, jako z chlupaté deky. ,,Olivo zelená, nenapínej!" ušklíbnu se a zalezeme do mého pokoje. ,,Neříkej, že sis někoho našla!" vypísknu radostně až skoro upustím rozměklou tabulku čokolády. ,,Ne, to vážně ne. Nejde nějak popsat, to co se mezi ním a mnou děje." začervená se rozpaky. ,,A co, jak dlouho se znáte? Kde jsi ho poznala? Kdo je vůbec ten pan tajný?" spustím vodopád otázek. ,,Právěže krátce, pár dnů. Jenom jeden kluk z natáčení." pozvedne koutek úst. ,,Počkej, neříkej mi, že je to jeden z těch fešáků z One Direction!?" rozlomím sloupeček už tak rozteklé čoko a podám ho kamarádce. ,,Ty máš ale teorie, fakt." protočí panenkami a ukousne si svého kousku. ,,Nic není vyloučeno, navíc jsem zaslechla, že si někoho Styles našel." mrknu na ni. ,,Prosím tě, kohopak?" pokusí se o vyzvídavý tón. ,,No, to právě nikdo neví, koukej na ni." natáhnou k Olivě telefon s bulvárním členském. ,,Je ti docela podobná, náhoda?" šťouchnu ji do břicha. ,,Olivo, mě neoblafneš, vyklop mi to." propálím ji pohledem. ,,Dobře, ale slib mi, že na to hned zapomeneš." ukáže mi malíček na složení přísady mlčení, kterou jsme spolu vymyslely asi v deseti letech. ,,Slibuju." a propletu naše prsty na důkaz stvrzení přísahy. Po pár minutách odpoví: ,,Dobře, dostala jsi mě. Je to Styles." zalapám po dechu. Zatraceně, moje nejlepší kamarádka a Harry Styles? Největší sexbomba a idol všech teenagerek? ,,To nemyslíš vážně?! Jak dlouho jsi mi to hodlala zatajovat?" osopím se na ni s falešnou uražeností. ,,Jee, já sama nevím, jak to mám pojmenovat, nebo jestli to vůbec něco znamenalo. Jsem zmatená, ale byly to ty nejúžasnější okamžiky, o kterých se mi ani nesnilo." rozhodí rukama a ukousne další dílek dobroty. Na to nemám slov, přitisknu si ji na prsa a vyhrknu se slzou na tváři: ,,Jsem tak ráda, že jsi někoho takového poznala. Nenech ho odejít, takových lidí je málo." věnuje mi rozpačité přikývnutí.