OLIVIA✔️(1. díl HS fanfikce)

42.

středa, 14:00, Londýn

<Felicity>

,,Sešli jsme se tu, kvůli žalobě přítomného Reeda Stylese pracujícího ve státním vědeckém ústavu, který se dle paragrafu 57, 3. odstavcem dopustil vážného zločinu." zasedla za stůl soudkyně Johnsonová. Polkla jsem ten velký knedlík, který mi při příchodu narostl v krku. Dnes se vznese rozsudek nad mým bývalým manželem, dnes budeme stát opět proti sobě, dnes po 16 letech se střetáváme opět v soudní místnosti. Jsem ráda, že po rozvodu a zakázaném styku s Olivou jsem ho vídat nemusela. A teď se moje noční můra stává skutečností. Musím jí čelit s odvahou, vyjít odtud se vztyčenou hlavou. I tak mi buší srdce jako o závod, mám  takový pocit, že se dívá jenom na mě. Těma pronikavýma zelenýma očima, těma  které napáchaly víc než dost. Felicity, ber to pozitivně, pak už tohohle odporného člověka nikdy neuvidíš, vydrž tu těch pár hodin. Hlavně na sobě nenechat nic znát, je to normální případ jako každý jiný. Vše by mělo projít v náš prospěch, on přeci patří za mříže. Zhluboka se nadechnu už tak zadýchaného vzduchu v zalidněné síni a pevně sevřu své desky s dokumentací. ,,Přítomní, posaďte se." vyzve nás soudkyně, v místnosti se rozhostí hrobové ticho. ,,Vyzývám stranu žaloby k předložení důkazů a objasnění situace." po její výzvě vstanu, teď už ve svém živlu: ,,Vážený soude, poroto, obžalovaný pan Reed Styles se dopustil mnoha přestupků ve svém oboru, zneužil státních laboratorních pravomocí, nelegálně započal vlastní výzkum bez jakéhokoliv souhlasu a porušil státní utajení výzkumového ústavu. Tudíž požadujeme udělit obviněnému trest odnětí svobody ve výši 5 let." ucítím na sobě Reedův pohled, propaloval mě snad během celé řeči. ,,Zde předkládáme složku s přesnou dokumentací jednání obviněného." položím na katedru úhledně srovnaný štos papírů. Johnsnová přikývne a vyvolá druhou stranu.

,,Soud vynese rozsudek po podrobném výslechu svědků, prozatím se jednání odkládá." málem mi spadne brada, tak tohle nikdo nečekal. Sice jsme si získali porotu, ale svědci z druhé strany budou z důvodu závažností vyslýcháni jednotlivě pod drobnohledem tajné policie, což se předpovědět nedalo. Sevřu desku stolu a zavřu oči, fajn ještě se nám to o něco prodlouží. Ale co bych pro pana Donnleyho neudělala, jen aby mi už konečně přidal na platu a začlenil mě do centra chodu firmy. Okolnosti přežiju, jako obvykle.

17:30, na cestě -> Maidstone

 Nervózně poklepávám na palubní desku, zase odpolední zácpa. Přes londýnské tepny se dostane člověk opravdu stěží. Zkontroluji zprávy a hovory z telefonu. Přišla mi jen sms od Olivii.

O:  Ahoj mami, dneska se mi to protáhlo, natáčíme až do šesti. Nedělej si starosti, dorazím domů autobusem, jeď v klidu rovnou domů:)

F: Dobře, napiš až dorazíš. 

Jen doufám, že se netoulá z žádným chlapcem, hlavně s těmi z kapely, to co se o nich píše, vypovídá jednoznačně o tom, že z nich koukají samé problémy. Už i ta jména Zeen, Naillem, Liah, Louis a Harry..Počkat, Harry? Zamrazí mě při myšlence nad hrůznou myšlenkou. Ne, to nemůže být pravda. Využiju zastaveného provozu a zadám do vyhledavače One Direction. Pod řádkem mi vyjedou jména členů, no jsou podobná těm, které jsem říkala, ale jedna věc mě tu zaskočila. Harry Sytles, Harry Styles, Harry Edward Styles?! To nemůže být on, třeba se jedná o shodu náhod, jen směšnou shodu náhod. Rozkliknu jeho ikonku a zobrazí se mi výpis příbuzných. Jak jsem jen mohla dopustit, aby se s ním setkala? Jak?! Rezignovaně zatroubím na auto přede mnou a zvýším na hlasitosti rádia. Olivia s ním nesmí nic mít společného, nic..účast v klipu rušit nebudu, ta holka se musí prosadit, ale tím pádem budu jen bezmocně doufat, že se o tom nedozví. Vír mého zběsilého myšlení naruší přeslazená píseň z Rádia 1. Je to asi nějaká nová teenagerská skupina, zpívají tam o pobláznění z lásky. To vážně nemají co hrát? Zlatí Backstreet boys.