OLIVIA✔️(1. díl HS fanfikce)

11.

~Olivia~

Už při otevírání dveří jsem cítila matčin bodavý pohled. ,,Jak si to jako představuješ, Olivio?! Za celý den se mi sotva ozveš, co já vím co tam děláš. Neměla by ses po natáčení s nimi poflakovat. Zítra tě nebudu moct vyzvednout, takže pojedeš domů hned, jak skončíte, doběhneš si na zastávku, dobře? Nehodlám tě v tomhle nicnedělání podporovat, musíš se přeci připravovat na vystoupení ve Washingtonu a udělat zkoušky z ročníku. Chápu, že se chceš někdy i bavit, ale myslím si, že jsou mnohem lepší způsoby, jak se odreágovat. Zavolala jsi vůbec Nickovi?" vysypala na mě. ,,Mami, volala jsem ti asi třikrát, omlouvám se, dnes to bylo docela náročné. Dobře, přijedu autobusem, jen si ještě musím vyhledat spoje. A Nickovi jsem už volala, přijede k nám zítra na večeři, tak jak bylo v plánu," nejspíš jsem ji se zprávou o Nickovi uklidnila natolik, že už nepromluvila ani slovo.

Po zbytek cesty jsme obě seděly mlčky, tohle ticho mezi námi se bohužel vyskytuje častěji a častěji. Kdybych tak měla aspoň rodiče, na kterého bych se mohla obrátit. Máma tím rodičem rozhodně není, budoucnost mi už předurčila, hned co jsem se narodila. Má v oblibě zbytečně vyšilovat a kontrolovat mě na každém kroku. Oporu v tátovi nenajdu, ani totiž nevím, kdo mým otcem je. Máma mi nehodlá o něm cokoliv říct, sourozence bohužel nemám, takže se svými problémy a radostmi jsem odkázána na kamarády Nicka s Jennifer.

Nicka můžu považovat za nejlepšího přítele, ale moc si nedovedu představit, že by mezi námi bylo něco víc, jak si vykreslují naši rodiče. Je pravda, že se známe už od malička, už od té doby co bydlíme ve Foster Street. Dá se říct, že o sobě víme každé prd, ale Nickovi se stejnak vždy líbila naše spolužačka Jennifer.

S Jenn nás spojuje tanec, obě dvě jsme chodily k paní Blackwhitesové. Jenny vystupuje doma v Maidstone, už několikrát jsme  byly spolu na místní divadelní scéně. Paní Blackwhitesová nás považovala za talenty již od začátku, Jenny už jako zkušenější tanečnice pomáhá vést studio a nehodlá se svého místa vzdát. A tak jsem naší učitelce zbyla já, já která prošla všemi možnými soutěžemi, dokonce i X-faktorem. Z celé Anglie a Německa jsem se dostala na bednu vítězů a nadále usiluji o další postupy. Ale za jakou cenu? Neustále někam jezdím, nemám tedy moc času. Do toho mě máma přihlásila na konkurz k natáčení videoklipu populární skupiny, z mojí milované Anglie, se kterou už na klipu pracuji. Nedovedu si představit, že bych se někdy zastavila, každý den mám už předurčený.

Po příjezdu jsem ihned vyběhla schody do druhého patra a zavřela se v pokoji. Měla jsem chuť si papírek od Nialla rozbalit. Vyndala jsem ho z kapsy a rychle přejela očima jeho obsah. Napsal na něj telefonní číslo. S největší pravděpodobností bylo jeho, proč by mi dával mobil na někoho jiného, že? Vzala jsem tedy svůj růžový telefon(doma jsem mohla používat jen pevnou linku) a vytočila všechny číslice. Přiložila jsem si sluchátko k uchu, to mi hlasitě pípalo, dokud to někdo nevzal: ,,Haló? Kdo volá?" Zrychlil se mi tep, neměla jsem mu vůbec volat, navíc je už docela pozdě. Nezdálo se mi, že by na druhé straně byl Niall, buďto měl zkreslený hlas, nebo jsem se spletla.