Sally Face - STUPID TEENAGERS

~Kapitola První~ Párty

Cítil jsem se zvláštně.
Netušil jsem proč jsem zrovna na něco takového, Larrymu kývnul, ale zrušit to teď, by bylo akorát hloupé.
Tiše jsem hleděl ze špinavého okna, s pohledem na město a vnímal jsem světla z bytů a domů. Jaksi mě to uklidňovalo.

,,Bože..."

Povzdechl jsem si zatímco jsem pomalu dokuřoval drobnou cigaretu v prstech a letmo si brnkal na kytaru, položenou na mých stehnech.
Já a párty? To prostě, nejde a ani nešlo dohromady. Vždycky jsem byl a stále jsem šťastný, jen když jsem s Larrym nebo jen s pár mými blízkými přáteli. Společnost s jinými, mi nedělala nikdy dobře. A už vůbec mi nedělalo dobře pomyšlení, že už nemůžu nic zrušit. Jak bych mohl?

Slíbil jsem to přece. Slíbil jsem to jak Larrymu, tak i Ash a Toddovi.

Ve chvíli kdy mi zbývalo pár popotáhnutí, jsem zahlédl auto, přijíždějící k parkovišti před naší bytovkou a poznal jsem ho i na kilometry daleko. To sotva stojící auto co vydávalo podivné skřípající zvuky.

Byl to Larry. Jeho lehce svalnaté tělo momentálně vystoupilo ze dveří a jeho dlouhé hnědé vlasy byly momentálně sepnuté do culíku.
Bylo zvláštní vidět Larryho s takovým účesem.

Samosebou si mě všiml a s pohledem do našeho okna mi zamával, pochopil jsem že už mám nejspíše vyrazit.

,,Budiž."

Sykl jsem lehce podrážděně a vytípl malinký zbytek cigarety o parapet. Svou oblíbenou elektrickou kytaru jsem odložil stranou ke zdi a narychlo si na sebe hodil černobílou rozeplou mikinu, kterou jsem našel pohozenou v obývacím pokoji.
S nadějí v srdci jsem doufal, že se nic zlého přes tento večer nestane a po schodech směrem dolů, jsem si promnul dlouhé modré kadeře. Masku jsem měl tentokrát víc utáhlou než kdy jindy a nechtěl jsem riskovat, že by mi náhodou během večírku někde spadla.

,,Zdar, jseš připravenej?"

Probodl mě ten příjemně kamarádsky známej a chraplavej hlas a já se pozasmál.

,,Jestli mě tam necháš, někde, na pár minut samotnýho, vlastnoručně tě přetáhnu židlí až přijedem zpátky."

Povyhrožoval jsem Larrymu a ikdyž jsme se oba dva se smíchem zakřenili, vnitřně jsem to bral vážně. Nechtěl bych pak sám trapně sedět před něčím domem, s kelímkem plným alkoholu a vyhlížet teenagery co se ocicmávají.

Nastoupil jsem tedy do vozu, bez zapnutí pásu jsem si sednul na sedačku spolujezdce a opřel se.
Larryho auto vypadalo jak z venku, tak i zevnitř, krapet špinavě. Musel jsem zadržet kašel kvůli prachu kolem, ale nebyl tu až tak velký nepořádek jak jsem očekával. Krom pár poházených cédéček a klíčů, tu nebylo nic jiného a jakmile jsem si všiml jednoho CD poblíž volantu, sebral jsem ho opatrně a prohlédl si ho s menším úsměvem na rtech.

Během cesty jsme si pustili Sanity Falls a netrvalo dlouho, Larry si musel sundat svůj seplý účes. Jako to dělával i na střední, mírně začal házet hlavou a já ho napodoboval.

Nechtělo se mi na nějakou pitomou párty pro vysokoškoláky jako jsme byli my. Ani trochu.
Ale alespoň tahle cesta mi zpříjemnila myšlenky.
Byl jsem rád že si Larry nechal své dlouhé rozcuchané vlasy pohozené jako já a hudba během cesty řvala natolik nahlas, až ji museli slyšet i lidé procházející ve městě kolem. Já to však ignoroval. Miloval jsem metal, díky Larrymu který mi ho ukázal už dávno dřív a jakmile píseň skončila, zhluboka jsem si oddychl a hodil si vlasy před obličejem, dozadu.

,,Kurva, někdy fakt musíme na ten zasranej koncert!"

Pustil na sekundu Larry volant a předvedl kytarové sólo. Na to jsem souhlasně odpověděl, ale v panice taktéž onen volant rychle chytl.
Vždycky mi přišlo legrační jak moc byl Larry sprostý a ani jsem nevěděl proč.

Zanedlouho se auto zastavilo před jakýmsi rodinným domem, kde šly vidět barevná měnící se světla a plno, jak jsem si představoval, zamilovaných puberťáků venku.

I přesto, že mi maska zakrývala mimiku ve tváři, myslím že šlo vidět jak moc jsem z téhle párty byl nesvůj.
Bylo tu moc lidí.

S menším strachem jsem chvíli jen tak seděl s pohledem ven a přemýšlel.

,,Sal, bude to jen jeden večírek. Nesmíš být pořád zalezlý doma s těmi tvými duchy. Užijem si to mladí trochu. Fajn?"

Popadl mě za krk Larry a jakoby starší brácha, mi rozcuchal pěstí vlasy. Ach Larry- Pomyslel jsem si se smíchem v hlase a praštil ho mírně do ramene nazpět.

,,Vždyť já vím. Jen, se trochu bojím. Nic víc..."

Upravil jsem si naposledy masku a nasucho polkl. Nechtěl jsem riskovat, že by se pár neznámých pěkných holek poptávalo, proč mám zakrytý obličej.

Larry byl už od patnácti, můj nejlepší kamarád a věděl vždy moc dobře, kdy jsem se cítil zle.
Na lepší náladu mi pověnoval drobný flegmatický úsměv a já s klidnějším svědomím, vystoupil z auta.

,,No tady jste!"

Vyjíkl Todd lehce opírající se o Neilovo rameno s nápojem v ruce, přicházející blíže k nám a hned nedaleko Todda, Ashley, s jejími rozkošně svítivými zelenými oky.
Nemohl jsem se nezačervenat při pohledu na ní.
Kvůli mojí stydlivosti jsem ale raději pohled odvrátil a zandal si dlaně do kapes. Larry si mezitím začal vytahovat z bundy krabičku cigaret a já se zaposlouchal do dunějící hudby vycházející z domu.

,,Upřímně se divím, že si tohodle introverta konečně přemluvil vyrazit si ven."

Pozasmála se Ash a přiblížila se ke mně blíž v polorozeplé kožené bundě s otevřenou náručí. Bez náznaku dříve, mě pevně objala a já byl v daný moment vděčný za masku skrývající moje rajčatově zbarvené tváře.

Narozdíl ode mě, byla Ash vyšší a měla teď mnohem kratší vlasy než já. Líbilo se mi jak zvláštně silnou povahu měla a s trapným zaculením jsem se poškrábal v zadu na krku.

,,Jo... To víte. Už to chtělo vypadnout z domu. Heh."

Zakašlal jsem a porozhlédl se očima kupředu.

,,U koho to mimochodem, jsme?"

Kývl jsem hlavou tak, aby všichni pochopili, že se dívám na domek před sebou a Todd si položil hlavu na Neilovo rameno ještě víc.

,,U Phillipa ze střední. Pamatujete? Uh-"

Zamyslel se zrzoun Todd a přimhouřil oči během úpravy brýlí.

,,-takový ten modrovlasáč, který pokaždé posedával na obědě vedle. Nosil náušnice."

,Ah!"

Skočil do řeči Larry a vypadalo to, že si vzpomněl. S vyfouknutím kouře se zazubil a šla vidět jeho malá díra mezi zubama.

,,Už vím. Tenhle Phillip. Pamatuju si ho no. Stejně je hustý jak se změnil a teď je hlavní hvězda večírků."

Vydechl a šedý dým se mi dostal pod masku. Před pár lety bych nad něčím takovým nejspíše znechuceně nahrbil nos, ale teď jsem se tiše nadechl a dostal chuť na své cigarety též.
Bohužel jsem si uvědomil, že jsem si zapomněl krabičku doma a tak jsem se radši snažil ignorovat chuť na nikotin a rozhodl se vyrazit dovnitř s ostatními.