Nenávist, láska, či pokušení? ✖

25. kapitola - Draco

Podíval jsem se na něj s otázkou v očích. Blaise přece nemohl nic o Grangerové vědět, nikdy jsem se o ní nezmínil, před ním ani před nikým jiným.

,,No netvař se tak překvapeně,“ zasmál se Blaise. ,,Myslíš si, že jsme si s Theem nevšimli, jak se za Grangerovou furt otáčíš? Občas se na ní díváš i pět minut v kuse. Toho by si nevšiml jen slepej.“ 

Pootevřel jsem údivem ústa. Tak je tohle normální? Já si celou dobu myslim, jak skvěle před světem skrývám svoje tajemství, a on mi teď do obličeje vpálí tohle. 

,,Ale ani se ti moc nedivím Draco,“ ozval se Theo. ,,Grangerová je fakt kus.“

Výhružně jsem se na něj podíval a Theo se rozesmál. Zas mě jen provokoval.

,,Neboj, neboj, vím, že je tvoje,“ začal mě naoko ujišťovat, to už se rozesmál i Blaise. 

,,To bych si vyprošoval, Notte,“ pronesl jsem a pak jsem se přidal k jejich smíchu. Vlastně se mi docela ulevilo a byl jsem rád, že to už vědí a nebudu jim muset nic později vysvětlovat.

,,Kdo je sakra Grangerová?“ zeptala se Maeve, která na nás celou tu dobu nechápavě zírala.

,,Tamhle, u nebelvírskýho stolu. S těma hnědejma vlasama,“ ukázal jejím směrem Blaise. Maeve se na ní zadívala.

,,Dobrej výběr Malfoyi. Vypadá sympaticky,“ zhodnotila to nakonec. Postupně jsme se s Theem s Maeve seznámili a celé ráno až do začátku první hodiny společně s ní a s Blaisem prokecali. Zjistil jsem, že Maeve je strašně fajn, stejně jako já je hodně sarkastická a skvěle se s ní povídá prakticky o čemkoli. To ráno jsem si uvědomil, že se vůbec nemám tak špatně, jak jsem si na začátku roku myslel. Po dlouhé době jsem měl pocit, že někam konečně patřím. 

...

Po pár dnech se Potter vrátil z ošetřovny a chodil po Bradavicích jako hromádka neštěstí. Nevim, co se mezi ním, Hermionou a Ronem stalo, ale docela mě to začínalo štvát. Zjevně kvůli němu byla Hermiona smutná a neměl jsem z toho celkově dobrej pocit. Harry Zasranej Potter *. Ron Zasranej Weasley**. Měli by se co nejrychlejc usmířit, nebo to budu muset udělat sám, abych ještě vůbec někdy na tváři Grangerový viděl úsměv.

...

Nastal druhý týden mého trestu. Večer jsem se vydal do sovince a drhnul podlahu. Noc byla jasná, ale v sovinci byla strašná zima. Pustil jsem se do drhnutí podlahy a přemýšlel u toho o Grangerový. Jak se jen mohlo stát, že jsem jí zcela propadl? Bylo mi jasné, že ona mi city rozhodně opětovat nebude. Byl jsem pro ní nepřítel, kluk, který jí jen ztrpčoval život a nazval ji mudlovskou šmejdkou. Jak rád bych ty slova vzal zpátky. Jak rád bych celé ty tři roky vymazal a začal od znovu. Bohužel to nešlo.

Najednou jsem na schodech vedoucích do sovince uslyšel kroky a smích. Ve dveřích se objevili Blaise, Theo a Maeve, která v každé ruce držela jednu láhev ohnivé whisky.

,,Co tady děláte?“ zeptal jsem se jich překvapeně.

,,Přišli jsme ti zpříjemnit směnu,“ usmála se Maeve a společně s klukama si sedla na zem, na kterou ještě předtím roztáhla deku. Zahodil jsem rejžák a sedl jsem si k nim. Maeve nechala kolovat lahev a zábava se rozproudila. Skvěle jsme se bavili a byl to jeden z nejlepších večerů mého života. Taky jsem si stačil všimnout, že Blaise začal pokukovat po Maeve, takovým tím jiným způsobem. V jeho očích se dala vyčíst touha a něha. Usmál jsem se. Schválně, jak tohle všechno nakonec dopadne. 

Najednou se ve dveřích do sovince objevila osoba, kterou bych tu čekal ze všech nejméně. Byla to Grangerová a v ruce držela dopis. Když nás zahlédl zaraženě zůstala stát. Všichni se na ní překvapeně otočili.

,,Nechceš jít za náma?“ zeptala se jí najednou Maeve. Grangerové se ve tváři mihlo překvapení a udiveně pootevřela pusu. Blaise, který už byl trochu v náladě na ní také zavolal: ,,Jo Grangerová, pojď za náma, bude sranda!“

Hermiona pokrčila rameny a sedla si k nám. Překvapeně jsem na ni zíral, když vzala do ruky lahev a pořádně si z ní lokla. 

,,Holka, ty se nezdáš,“ zavtipkoval Blaise a převzal od ní lahev. Grangerová se pousmála a řekla: ,,Když ti život hází pod nohy klacky, dej si ohnivou whiskey. To mě naučil Ron.“
Ron Zasranej Weasley, pomyslel jsem si. Atmosféra se uvolnila a všichni se začali normálně bavit, i s Grangerovou. Jen já jsem zůstal v šoku a nemohl jsem uvěřit tomu, co se stalo. Žáci Zmijozelu se baví s nejchytřejší holkou z Nebelvíru, která si to sem jen tak v noci nakráčela a začala s náma pít. Bylo to naprosto šílené a ujeté. Otřepal jsem se ze svého údivu a přidal se ke svým přátelům a dívce, do které jsem byl zamilovaný. 

Smáli jsme se a pili už tak tři hodiny. S Grangerovou byla opravdu sranda, zvlášť když se dostala trochu do nálady. Bylo vidět, že si všichni večer užívají. Najednou se už značně podnapilý Theodor Hermiony zeptal: ,,Co se vůbec stalo s vašim triem? Přijde mi, že se už nějak moc nebavíte.“

Hermiona po něm střelila pohledem a pak pokrčila rameny. ,,Ron je idiot. Do Harryho jsem byla zamilovaná, nebo jsem si to aspoň myslela, a on mi pak nepřímo řekl, že je zamilovanej do jednoho kluka,“ pronesla a hodila po mě pohledem. Zarazil jsem se. Grangerová a zamilovaná do Pottera? Že mě to nenapadlo dřív. Aspoň, že to sloveso použila v minulém čase. Stejně mě však při jejích slovech píchlo u srdce. 

,,Fíha, tak to je nářez,“ řekl Blaise a podal už skoro prázdnou lahev Grangerové, která si z ní pořádně lokla.

,,Už chápu, že to potřebuješ pořádně zapít,“ řekla Maeve a vzala si od ní lahev. 

Už si ani nepamatuji, kdy jsme se rozhodli jít spát, ale bylo to rozhodně až po půlnoci. Nikoho z nás nenapadlo, že když v noci z pondělí na úterý budeme pít, druhý den to ve škole asi nebude to pravé ořechové. Hlavně to nenapadlo ani Grangerovou, a to to má být nejchytřejší studentka Bradavic. 

Když jsme se ráno úplně promrzlí probudili, mysleli jsme, že už ležíme na smrtelné posteli. Všichni jsme byli pobledlí a vypadali jsme jak upíři. Naštěstí jsme se, díky svědomité Grangerové, probudili včas, abychom stihli vyučování. Bylo zvláštní vrátit se mezi ostatní spolužáky po celé té noci. Bylo zvláštní, stejně jako každý den, pozorovat nevraživost mezi Nebelvírem a Zmijozelem, když jsem večer předtím strávil skvělý čas s Grangerovou a přáteli. Nerad jsem to přiznával, ale začínalo se mi v Bradavicích opravdu líbit.
_____

(*, ** odkazy na nejlepší Lisbeth Salanderovou - Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm)