Jeník, příběh démona ✅

22. Cena

„Oukej, Honza nám sice nepomohl, ale stále ti můžeme najít nějaké uplatnění," pronesla Lucka vesele. Zrovna stála v Surgatově pokoji a rozhlížela se kolem, hledajíc pro démona nějaký vyšší účel. „Hmmm, možná je tvým posláním uklidit si pokoj."

„Nechceš snad po mně, abych uklízel, že ne?!" zahřměl.

Taková drzost. Kdo kdy viděl pracujícího démona? Byl jsem stvořen, abych všechny drtil na prach, ne abych ho zametal.

„Tak pardon, že se tady snažím zjistit, co můžeš světu nabídnout," odsekla.

„Možná, že nenabízím nic. Co má paměť sahá, tak všechny pokusy o jakési začlenění do vašeho světa skončily vždy nezdarem."

„Ale copak?" podivila se. „Ty už jsi snad zkoušel pracovat? Mocný démon se snažil zapadnout mezi lidi?" zasmála se. „Tomu se mi vůbec nechce věřit."

„Řekněme, že už jsem tu věc zvanou brigáda poznal a nehodlám ji opakovat."

„Ale to přeci neznamená, že je vše ztraceno," konejšila ho. „Co kdybychom šli třeba na veletrh práce? Je to rychlejší než inzeráty. Prostě přijdeš ke stánku, vyzkoušíš si tam pár věcí a sám nejlíp poznáš, jestli ti to sedí, nebo ne."

„Nejsem si jistý," zaváhal Surgat a podíval se směrem na čivavu, jako by hledal radu.

„Ten pes ti toho moc neřekne," zasmála se Lucka, aniž by si byla vědoma svého omylu. „A nemusím být démonem, abych poznala, že ti něco uvnitř našeptává, ať to zkusíš."

„Asi máš pravdu, ženo," zamyslel se Surgat. „Měl bych vyzkoušet každou možnost a průzkum trhu se mi zdá více než zajímavý."

„Výborně, vydáme se tam co nejdříve. Jinak, co jsi měl dneska v plánu, než jsem k vám přišla?"

„Stařešina něco napsala na chladící přístroj. Moc moudrý jsem z toho nebyl."

Lucka nemusela moc dlouho přemýšlet, aby jí došlo, že onen chladící přístroj byla jen Grétina stará lednička. Seběhla do kuchyně a podívala se na připnuté vzkazy.

„Milý Jeníku, jedu navštívit svoji kamarádku na vesnici. Je to pěkná dálka, bydlí v Brně. Oběd máš v lednici, na večeři jsem zpátky. Pak mi povíš, jaké to bylo."

„Dobře, takže Gréta tady není," zamumlala Lucka a podívala se, jestli za sebou babička nezanechala ještě nějaké vzkazy. Úplně na horním rohu lednice byl připnutý zářivě žlutý papírek popsaný červeným písmem. Pro Lucku to byla slušná výška, pro Surgata však přečíst si nalepenou zprávu nepředstavovalo žádnou výzvu. Jako by si snad Gréta přála, aby měl danou věc démon na očích a nezapomněl na ni.

„Ale to se podívejme. Surgate!" zavolala na démona. „Myslím, že už vím, co máš dneska plánu! A vem s sebou toho psíka, budeš ho určitě potřebovat!" dodala a vyběhla po schodech nahoru. Lucka tak vytvořila průvan, který způsobil, že se zářivě žlutý papírek odlepil od lesklého povrchu lednice. Chvíli se vznášel, poletoval ve vzduchu, dokud nepřistál na kuchyňských kachličkách. Stálo na něm:

! Nezapomeň na Sendvičovo slavnostní ocenění za dokončený výcvik!

***

„Jak jsi jen mohl zapomenout?" vyčítala mu Lucka, když s čivavou běželi jako o závod, aby stihli zahájení ceremonie. Do předání certifikátu zbývalo jen pár minut a podle jejího názoru už neměli pražádnou šanci tu akci stihnout.