12.1. Skladník

71 18 8
                                    

Nejvhodnější pro mě bude práce se svaly. Volím si tedy kariéru onoho muže ve skladu." Přesně tak to Surgat řekl. Pamatoval si, jak Gréta zajásala: „Takže skladník? Jsem na tebe hrdá, napíšeme jim a uvidíme, jestli se nám ozvou."

Surgat nemusel absolvovat pohovor, ani posílat svůj životopis. Byl okamžitě přijat a mohl jít na brigádu již následující den. Vzal si na sebe flanelovou košili a džínové manšestráky, které mu Gréta pořídila, aby se mu lépe pracovalo. Rozloučil se a odešel do práce. I přesto, že sklady byly až na druhé straně města, a i cesta autem by zabrala nejméně hodinu, Surgat byl na místě během chviličky. Když dorazil ke svému pracovišti, čekal už na něj před skladem muž zahleděný do bločku.

„Konečně jste tady. Ale co to," zarazil se, když viděl, jak Surgat vypadá. „Pán má rád maškarní? No, pro mě za mě, hlavně, když jste tu na čas, toho si ceníme. Před váma tu byla jedna holčina, vážně poklad, taky chodila vždycky včas, ale musel jsem ji vyhodit. Říkala, že některý potraviny jsou méně kvalitnější, ale prodávaj se za stejnou cenu, a tak, že to prý zůstat nemůže. Ach, ti dnešní študáci," povzdychl si, „furt mají s něčím problém. Vy jste s tím ale v pohodě, ne?"

Surgat pokrčil rameny. Muž se mezitím otočil na podpatku a zamířil do temného skladu, zatímco démon stále čekal venku na instrukce.

„Skladník obvykle pracuje ve skladu," řekl nakonec jeho zaměstnavatel. „Takže pokud nemáte v plánu nám zasadit u parkoviště pár kytiček, radil bych vám se ke mně připojit. Kontrola zboží se sama neudělá."

„Dobrá," přikývl Surgat. „Rozumím, pane."

„Fajn, řekněte mi, kolik je tady sáčků rýže a posuneme se dál."

„Kolik?" zaváhal démon.

„Ano, přesně tak, jako jaké je tam toho množství," řekl polopaticky muž.

„A podle čeho to mám poznat?"

„No, tak sami od sebe vám to asi neřeknou, že jo? Takže bych je asi spočítal."

A právě to byl u Surgata trochu problém. Číst, psát a počítat umí na zemi sice každé dítě školou povinné, jenže v démoním světě je svatou trojicí učení něco trochu jinačího rázu. Mučení, pálení a létání. V těchto třech předmětech Surgat exceloval, v pozemském triviu však nemožně zaostával. Číst a psát ještě jakž takž zvládal, ale počítat? Ani náhodou. U HellPhonu mu stačilo znát význam čísla nula, tedy žádné upozornění. Cokoli krom tohoto oválku znamenalo, že má práci.

„Víte co?" pokračoval muž, když zahlédl Surgatův bezradný výraz. „Vypadáte jako fajn chlapík. Silák, jen trochu s rozumem v koncích. Tak já vám pomůžu," řekl a vytrhl jeden list ze svého bloku, který předal démonovi. „Tady máte. Za každý sáček rýže, co najdete v polici, udělejte čárku. Až budete mít čtyři," řekl a názorně provedl čárkovací rutinu, „to vypadá takhle, tak je tou pátou přeškrtnete. Já se o zbytek postarám. Až skončíte s rýží, přejdem na kukuřici."

A jak vedoucí řekl, démon udělal. Surgatovi šla práce od ruky. Zapojil svou super rychlost a za chvíli si to už oba směřovali ke kukuřici.

„Zajímavá plodina," prohlásil démon, když spatřil zářivě žlutá zrnka.

„Že jo. A víte, co je úplně tím nejlepším produktem z kukuřice?" zeptal se ten muž.

Surgat zavrtěl hlavou.

„Přeci popcorn," zasnil se démonův nadřízený. „Horký chutný popcorn. Ten já prostě zbožňuju. "

Démon přešel k železnému regálu a párkrát do něj dýchl. Žlutá barva kukuřice pomalu mizela a byla nahrazována jinou. Bílou. A celý sklad začal podivně vonět. Po popcornu.

„Člověče, co jste to udělal?" zvolal nešťastně pracovník.

„Popcorn," odpověděl Surgat stroze. „Jak jste před chvíli žádal."

„Ale ne, to nejde," bránil se. „V evidenci máme klasy kukuřice, ne hromady popcornu. Jak já to teď mám vysvětlit šéfovi?"

„Můžete to přepsat," navrhl Surgat.

„Takhle jednoduché to vůbec není. A teď ven! A to okamžitě," přikázal. „Tady jste skončil!"

Surgat sklopil pohled k zemi a smutně se vyšoural ze skladu. Skladník celou dobu trpělivě čekal, dokud neměl jistotu, že byl démon pryč a poté se mlsně oblízl.

„No, když už je ta kukuřice zničená, byla by škoda, aby veškerý ten popcorn přišel na zmar. Kolik ho tu máme, asi šedesát kilo? No, tak teď je z toho padesát. Mňam," řekl a mlsně se oblízl.

***

„Tak jaký byl první den v práci?" vítala Surgata ve dveřích nadšená Gréta s neméně nadšenou čivavou.

„Vskutku... výbušný," řekl posmutněle. Nechtěl babičce lhát, a tak jen dodal: „Můj dnešní výkon je tam naprosto odrovnal a nejsem si jist, zdali mě tam budou chtít ještě někdy vidět."

„Taková práce by stejně nebyla nic pro tebe," uklidňovala ho Gréta. „A víš ty co? Zapomeň na brigádu. Choď do školy, pilně studuj a pak si najdi práci někde v klidu kanceláře. Tam to tolik nebouchá."

Jistě, jenže já už jsem vzdělaný, pomyslel si Surgat otráveně, když zaslechl Grétu zmiňovat slovo „škola". Vždyť jsem strávil pár století na prestižní pekelné univerzitě. Pochybuji, že by mi nějaká lidská škola mohla dělat problém.

Můžete mi věřit, když vám řeknu, že po seznámení se s českým školním systémem by si Surgat s vděčností zopakoval všechny ročníky pekelné univerzity, jen aby se tam nemusel znovu vracet. Gréta ho totiž poslala do školy, kam chodil její vnuk. A ta univerzita byla ze všech univerzit právě tou nejvíce zapeklitou. Byla... Pedagogická.

Jeník, příběh démona ✅Where stories live. Discover now