38. Jde o život

48 12 27
                                    

Do Štědrého dne zbývalo pár týdnů. Surgat se snažil pokračovat v Sendvičově výcviku kdykoli měl čas a prostor, bohužel mu však ani jednoho nebylo v poslední době dopřáno. Nejenže Gréta trávila velkou část dne doma a znemožňovala tak Surgatovi pokrok v jeho tajném plánu, ale on sám musel většinu času trávit ve své práci. Démon byl velmi vytížen, ale vlastně si nemohl stěžovat. Práce policisty byla jednou z nejlepších věcí, která ho kdy potkala. Chytání padouchů pro něj bylo velice uspokojující. Démon se cítil vnitřně naplněný, a tak každý den vyrážel do práce silný, plný energie a zdravého nadšení. Bohužel se to samé nedalo říci o jeho parťákovi. Felix časem začal chřadnout. Byl každým dnem bledší a bledší. Když se s ním démon viděl poprvé, vnímal ho jako silného mladého chlapíka v nejlepší kondici. Jenže nyní? Felix viditelně chřadl, slábl a vytrácela se z něj jiskra a jeho pokožka jako by objevila úplně nový odstín bílé. Démon věděl, že je zle. Jediné, čím si nebyl jist, byl fakt, jestli za Felixův zhoršený stav je, či není odpovědný. Lidé přeci dokáží onemocnět sami, pomyslel si. Nemusíme hned za vším hledat démona. To by bylo přeci rasistické!

„Není mi dobře, Surgate," přerušil ticho v autě jednoho dne Felix.

„Všiml jsem si." Z démonova hlasu byla cítit jistá starost.

„Je to zvláštní, protože já nikdy nebývám nemoc–" Felixův kašel přerušil cokoli, co měl zrovna na srdci.

Nemocný," doplnil ho Surgat. „Ale každý člověk je přeci někdy nemocný," dodal a snažil se přitom nevypadat provinile.

„Ale já ne!" rozlítil se Felix a znovu předvedl svůj osvědčený trik v podobě prudké otočky. „Já ne, vážně. Nikdy jsem neměl ani blbou rýmu. Prostě je to celý divný. Nevím, možná mě jen rozhodila tahle práce. Asi to nebude nic pro mě."

„Takhle nemluv, jsi skvělý muž zákona," opáčil Surgat. „Ten nejlepší, kterého znám."

„Ale to říkáš jen tak ze slušnosti," ušklíbl se Felix. „Vždyť kromě mě jsi ještě žádného jiného nepotkal."

„Ale ano, potkal," bránil se Surgat. „A věř mi, že když říkám, že jsi ten nejlepší, tak to tak doopravdy myslím. Nevynikám v lidských interakcí. Neznám význam slova ‚slušnost'. Říkám zkrátka jen to, co si myslím."

„To je od tebe milé, ale..."

„Ani slovo ‚milé' mi nic moc neříká. Soustřeďme se nyní na naši práci a na to, že je tvým osudem."

Felix jen zavrtěl hlavou, ale rozhodl se dále nepokračovat v diskusi. Kdyby mu někdo před lety řekl, že bude sloužit u policejního sboru po boku démona, nevěřil by mu. A kdyby k tomu ten někdo ještě dodal, že se s tím démonem Felix nakonec spřátelí, poslal by ho s jistotou do nějakého blázince. Ale přesto se to dělo. Felix se při té myšlence musel usmát, ale jeho výraz se krátce poté stáhl do vyděšené grimasy. Ulicí zaznělo pár výstřelů.

„Co to bylo?" Surgatovi byl ten zvuk nepříjemně povědomý.

„Střelba, to je novinka. Musíme to ihned nahlásit!" Felix vzal do ruky vysílačku a oznámil jejich polohu spojenou s jakýmsi kódem, kterému démon nerozuměl. Jeho nelibost v učení si začínala vybírat svou daň.

„A co uděláme nyní?" pokračoval Surgat v kladení otázek. „Neměli bychom zasáhnout?"

„Jen ve dvou?" Felix překvapeně nadzdvihl jedno z obočí, které však ihned spadlo zpět na své místo. Musel uznat, že měl Surgat vlastně pravdu. Měli by zasáhnout. Felix se ušklíbl. Vždyť měl po ruce démona, stvoření z pekel! S ním prostě nemůže prohrát.

Jeník, příběh démona ✅Where stories live. Discover now