Jeník, příběh démona ✅

36. Surgat zasahuje

Ráno se démon s Grétou rozloučil a vydal se na cestu do své nové práce. A protože Surgat slyšel, že pro některé bytosti slova „práce" a „peklo" znamenají totéž, byl velice nadšený. Došel na stanici, kde obdržel svou uniformu. Byla nádherná. Přesně něco takového si na sebe představoval. Byl to sice jen kousek oblečení, který byl navíc sešit z několika menších úborů, protože velikost XXXXXXXL nebyla k dostání ani v amerických buticích, ale i tak. Surgat se cítil důležitý a velevážený.

„Padne mi jako ulitá," pochvaloval si Surgat svůj nový vzhled.

„To jsme všichni rádi," prohlásil jeho nadřízený.

Bylo to zvláštní, ale poté, co Surgat úspěšně zvítězil nad nájezdem novinářů, se už nesetkával s vyděšenými pohledy jako za starých časů.

„A teď šup do práce. Tady je tvůj nový parťák," představil mu vedle stojícího muže. „Spolu teď budete každou službu. A budete se k sobě chovat jako bratři. Kryjete si vzájemně záda a jeden bez druhého se nehne ani na krok, jasné?"

„Jasné!" odsouhlasili sborově, i když Surgatův parťák neodpověděl moc nadšeně.

***

V policejním autě panovala nálada na bodu mrazu. Není nutné dodávat, že Surgat nepatřil k hovorným typům. Bohužel (nebo naštěstí?) byl jeho parťák naladěn na stejnou vlnu nezájmu o komunikaci. Vše, co o něm Surgat doposud věděl, bylo jen jeho jméno. Felix Novotný. Surgat se snažil vydolovat jakékoli asociace spojené s tímto jménem, ale bylo to marné. Jediné, co dal dohromady byl fakt, že se jednalo o příjmení bývalého československého prezidenta a křestní jméno zvědavého králíka z televize. A ani o jednom se moc bavit nechtěl.

„Takže..." Jako první se pokusil prolomit pomyslné ledy Surgat. „Zřejmě jsi mým novým parťákem, že? Co si pod tím mám představit?"

„Představit si pod tím můžeš, co chceš, frajere. Pro mě to nic neznamená."

„To je zvláštní," oponoval Surgat. „Co jsem se dozvěděl o tom dříve zmíněném parťáctví, tak si prý mají oba jeho členové vzájemně krýt záda. V tuto chvíli jsem zmaten. Mé schopnosti pochopit lidi se každým dnem zlepšují, ale stále jim nemohu plně věřit. Chápu tedy správně, že jste z mé přítomnosti v tomto autě poněkud nesvůj?"

„Nesvůj? Nesvůj?" zopakoval dotčeně Felix. „Ty mě dovádíš k šílenství!" Prudce otočil volantem a oba sebou cukli nejprve na jednu a potom na druhou stranu. „Jen se na sebe podívej, jsi chodící zrůdnost! Mého bratrance nepustili dál kvůli blbýmu tetování na předloktí!" Další prudká zatáčka. Démon se cítil jako by se stal nechtěným účastníkem v závodě Formule 1.

„Splnil jsem zkoušky, prošel přijímacím řízením," konstatoval Surgat suše. „V čem spočívá tvůj problém, parťáku?"

„Nechoď na mě s parťákem, prosím tě. Hned zítra si zažádám o někoho nového."

„Nového?" zopakoval démon dotčeně. „Jak to myslíš... nového? To přeci nejde. Nejsem kus zboží, které se dá vyreklamovat. Jsem chodící bytost z masa a kostí, nebo tak něčeho... myslím." Surgat v tu chvíli sám nevěděl, co vlastně je. „Nemůžeš se mě jen tak zbavit!" dodal rozhořčeně.

„Ale můžu," odvětil Felix takřka bez zájmu. „Prostě jim řeknu, že nejsi pro tuto práci vhodný. I kdybych jim měl nakukat, že jsi členem pouličního gangu, tak to udělám, jen abych se tě zbavil."

Ale to by bylo lhaní, pomyslel si démon a nervózně se zkroutil na sedačce. Už tak mu byl pobyt v tom drobném autě proti srsti a nyní tohle! A lhaní mají přeci muži zákona zakázáno, ne? Najednou ho z jeho hloubaní vyrušil táhlý a velice protivný zvuk.

„Co to je?" Surgat začal zmateně třást hlavou ze strany na stranu ve snaze najít zdroj toho otravného zvuku. „Něco se nám asi rozbilo!"

„To je jen siréna," opáčil Felix kysele. „Mám pro tebe novinku, siréna se používá, abychom se rychleji dostali na místo, kde je nás potřeba," povzdychl si, jenže pak se na jeho tváři objevil škodolibý úsměv. Došlu mu, že zařídit pro démona vyhazov bude snazší, než si myslel. Surgat byl v jeho očích nemožný, takže nakonec možná žádných lží nebude třeba. Démon se vyhodí sám.

„Tady to je," řekl Felix po chvíli. „Číslo popisné dvacet devět, prý tu probíhá vloupačka."

Surgat nervózně vyhlédl z okénka. První akce. Zamrazilo ho. Cítil zvláštní brnění až na samých konečcích prstů. Jeho dech se nepřirozeně zrychlil. Adrenalin. Lov. Tyhle věci moc dobře znal. Ale přítomnost jeho „parťáka" ho zbavila veškerých jistot, které v této oblasti měl. Co když se něco pokazí? Co když to bude jeho chyba? Zneklidněl. Netušil, co má dělat. Z domu před ním se vyrojila banda ničemů. Zbabělci, pomyslel si Surgat, dají se na úprk v moment, kdy zahlédnou naše vozidlo.

„Ani hnout!" zavelel Felix a ucítil prudký závan větru. „Kde sakra jseš?!" vykřikl, aniž by tušil, že Surgat jen použil svou nadlidskou rychlost. Démon bez jediného problému doběhl lupiče, a dokonce je i předběhl. Ve chvíli, kdy za nimi dorazil i Felix, stál již Surgat nad skupinou dosti pomlácených kriminálníků. Démon si tu partičku s lehkostí všechny přehodil přes rameno a zamířil k autu.

„T-tohle... tohle... no, jak jsi to... Proč a... J-já..." zakoktal Felix. Na víc se nezmohl. Kdoví, možná, že v tu chvíli začal svého nového parťáka brát na milost. Démon byl potěšen, tedy jen do chvíle, než Felix dodal: „Proboha, co to děláš?!"

„Neříkej to," okřikl ho, když cpal všech pět lupičů do zadního prostoru auta.

„My si dáváme rozkazy? Tak fajn. Okamžitě s tím přestaň," řekl Felix stroze.

„Mám s tím přestat? Já tady chytím bandu nebezpečných kriminálníků a ty-"

„Tak nebezpečných? To slovo bych rozhodně nepoužil," odfrkl Felix.

„Jen se podívej na jejich množství. A také na jejich zbraně!" bránil se démon.

„Myslíš ty baseballové pálky na rozbíjení oken? Fakt síla, každý druhý puberťák je nebezpečnější než voni. A co se jejich množství týče, tak jo, je jich fakt hodně, a proto ti taky říkám, ať okamžitě přestaneš s tím, co děláš. Copak nevidíš, že se tam nevejdou?!"

Démon se podíval směrem k autu, kde byla vnitřní strana okna zamlžená od namáčknutého obličeje jednoho z nebožáků. Ústy lapal po dechu jako nějaký kapr.

„Ale vždyť se tam dají krásně vměstnat!" protestoval. „Jen tady trochu zatlačím..."

„To sice ano, ale za jakou cenu? Vždyť jsou tam jako sardinky. Narveš jich tam pět, ale na stanici dorazí stěží dva. Tohle tě snad ve výcviku neučili?"

„Ne," zavrtěl Surgat hlavou. „Budeš mým mentorem?"

„To nevím, frajere," zamyslel se Felix. „Ale rozhodně se pokusím být ti dobrým parťákem. Tak co? Parťáci?"

„Parťáci."