Jeník, příběh démona ✅

26. Už jsou tady

Jednoho dne se před Grétiným domem objevil hlouček reportérů, na jejichž mikrofonech byly různé popisky: TV Nova, Barrandov, Prima, dokonce i Česká televize. Co se to jenom děje? Když se démon odvrátil od okna, spatřil ve svém pokoji známou tvář.

„Valacu?" zaváhal při pohledu na blonďatého chlapce. „Co zde pohledáváš? A proč je venku tolik lidu?"

„Jen klid, jen klid," konejšil ho Valac. „Zdá se, že jsi tady vcelku populární, Surgate."

„To je tvé dílo?" zaváhal a ukázal na roj novinářů. Ti lidičkové se hemžili před dveřmi Grétina domu jako nějaký škodlivý hmyz.

„Strašlivě moc rád bych řekl že ano. Bylo by to vskutku ďábelské, ale ne, tohle není můj styl," řekl Valac a přešel k oknu. „Ale to mi nemůže zabránit v tom si to užít, ne?" uchechtl se.

Surgat mlčky zíral na všechen ten shon.

„Podívej se, Surgate, tohle tam venku, to je horší než peklo. Ti lidé tě rozsápou. Vždyť jsou to novináři! Musíš pochopit, že ty nejsi jedním z nich," jeho dětská ručka ukázala ven na hlouček reportérů, „a nikdy nebudeš. Nikdy tě nepřijmou mezi sebe a možná je to tak i lepší. Ne možná, ale určitě. Určitě je to tak lepší. Ale to, jak jsi vyzrál nad Mammonem a Barbasem, no, u všech pekelných. Zhatil jsi mé dva plány, nejsi jen tak obyčejný, Surgate. Tak tu přestaň tropit ty šílenosti a vrať se zpátky mezi své. Ruším všechny naplánované tresty, protože, i když jsi jen démon nižší třídy, mám pocit, že bys pod správným vedením dokázal velké věci. Ale v pekle. Takže? Co mi na to povíš?"

„Nevrátím se," odmítl jeho nabídku Surgat. „Zůstávám se stařešinou, tou druhou ženou a tím zvířetem."

„Vždyť je ani neoslovuješ jménem!" rozzuřil se Valac. „Proč zůstávat s těmi podřadnými bytostmi, když se můžeš vrátit mezi všemocné?!"

„Někdy je lepší být mezi slabými než všemocnými."

„Hloupost, copak se neslyšíš?!" Valac ztratil veškerou trpělivost. „Tohle je filozofie slabochů! To je jako říct, že je lepší chodit každý den do práce než vyhrát v loterii."

„Nejsi nějakej chytrej?" pošťouchl Valaca Sendvič, který se cítil vynechaný z konverzace.

„Zvíře!" okřikl ho Surgat.

„Co, Surgi? On je snad tvůj šéf?" pokračoval Sendvič.

„Zdá se, že už ne," řekl Valac. „Ale pozor, Surgate. Barbas a Mammon byli jen takovou rozcvičkou. Doufám, že přijdeš brzy k rozumu. Čím dřív se vrátíš zpět k nám, tím líp pro tebe. I tvé blízké," dodal zlověstně. Poté lusknul prsty a zmizel v obláčku dýmu.

„Divný klučina. Nemám ho rád," ňafl Sendvič a začal se honit za svým ocáskem.

„Nezáleží na tom, jestli ho máš, nebo nemáš rád. V tuto chvíli řešíme něco vážnějšího," řekl démon a odhrnul záclonu, aby mohl lépe vyhlédnout na ulici. Před domem stále postávali ti otravní reportéři a vypadalo to, že se jen tak nevzdají.

„S dovolením. Omlouvám se. Prosím. Pardon. Ustupte. No tak!" volal povědomý hlas z ulice. Surgat zahlédl, jak se někdo snažil proplést davem novinářů. Zaslechl cvaknutí kliky hlavních dveří a stoupání po schodech.

„Co to ty lidi popadlo?!" zvolala Lucka rozladěně, když dorazila do Surgatova pokoje.

„Haf!" pozdravil ji Sendvič po svém.