Jeník, příběh démona ✅

12. PC aneb Pekelná Console

Držel se hned za Grétou, která se s jistotou přibližovala ke krabici uskladněné pod stolem. Zmáčkla na ní ten největší čudlík a jako by jí touto akcí vdechla život. Začala chraptět (ta „krabice", ne Gréta), vrnět a Surgat by přísahal, že se chvílemi chovala jako jeho navztekaná čivava. Démon užasle sledoval, jaké divy Gréta spustila jedním tlačítkem. Ono neprůhledné okno, které celou dobu nečinně stálo na stole, se po chvíli celé rozzářilo a na něm se objevil nápis: Vítejte.

„Jaké to čáry a kouzla na mě zkoušíte, stařešino?" odhodlal se démon po chvíli promluvit.

„To jsou přeci čáry techniky, drahoušku. Překvapuje mě, že takový mladík jako ty je tím naprosto nepolíbený. To se tak často nevidí."

„Pojem mladý je velice relativní, stařešino. Troufám si říci, že bych váš úsudek označil dokonce za mylný. Jsem starý tisíciletí. Tyto lidské stroje jsou pro mě jen titěrnou částí kontinua a nijak se mě nedotýkají."

„Teď jsem ti vůbec, ale vůbec nerozuměla. Ale určitě jsi říkal něco náramně drzého, že je to tak?" zasmála se. „No, nevadí. Teď se podíváme, jaké brigády ti je schopný svět nabídnout. Co třeba... Práce ve skladu? To zní jako ideální brigádka pro takového siláka, jakým jsi."

Surgat se podíval na své ruce. Ostatní démoni si z něj stále utahovali, že je jen horda chodících svalů s molekulovým mozkem (to byly dny, kdy se k němu chovali mile). Možná by ta „skladničina" nemusela být špatná, pomyslel si a byl odhodlaný na tu práci kývnout, když vtom se znovu ozval Grétin hlas.

„Nebo tohle!" zajásala a přerušila démona v jeho přemýšlení. „Číšník! To by mohlo být zábavné. Příjemná restaurace, práce v dobrém kolektivu, slušná mzda a vyjdou ti vstříc i jako studentovi."

Hmmm, číšník... Surgat se znovu ponořil do svého toku myšlenek. To je přeci osoba pracující s jídlem a pitím! To já znám!

V pekle měli číšníků překvapivě plné kotle. Vykonavatelé tohoto povolání byli hned za politiky druhou největší skupinou, která vynikala v ošizování lidí. Zvláště americký typ číšníků, který očekává extra peníze za to, že odvede svou práci, měli démoni ve velké oblibě. I když v tomto případě byli největšími padouchy jejich zaměstnavatelé, kteří jim platili málo a očekávali, že zákazníci doplatí zbytek.

„A když už jsme u toho jídla," pokračovala Gréta, která stále ještě procházela inzeráty. „Je tu ještě práce v Mecku a Donaldu. Na pokladně. To taky nezní úplně špatně. Nemusel bys chodit daleko, pobočku mají hned za rohem, nijak by se ti to nekrylo se školou..."

„A co byste mi doporučila vy?" zeptal se démon. Doufal, že ho Grétina moudrost navede tím správným směrem.

„Hmm, to je těžké," zamyslela se. „Meck a Donald je klasika a takový zlatý střed. Nejvyšší plat má zase práce číšníka, ale tam ti jako studentovi nevyjdou tolik vstříc. A pak je tu ten skladník, kde je plat sice nízký, ale zase se od tebe neočekává žádná intelektuální práce. A ta firma by ti navíc dala ohromné množství slev, hlavně na elektroniku. Něco takového se v dnešní době vážně hodí."

„Vše má tedy své klady i zápory," zhodnotil Surgat situaci. „Něco takového si budu muset řádně promyslet."

„To je dobře, jen se neukvapuj. Zatím se můžeme podívat, jaká další kouzla skrývá internet," prohlásila Gréta rozverně.

Surgat zpozorněl. Od svých kolegů v pekle slyšel mnoho nadšených reakcí z takzvaného dark webu, temné stránky internetu. A jako správný démon projevoval sympatie čemukoli, co se spojovalo s temnou stranou. K jeho překvapení však Gréta spustila webovku s online hrami.

„Podívej, Jeníku!" zajásala. „Hra pro dva hráče! Jdeme na věc!"

„Moc dobře nerozumím tomu konceptu," povzdychl si Surgat, když se na obrazovce před ním objevil nápis: Badminton Legends.

„Je to naprosto jednoduché, doporučila mi to Hermína. Její vnuci to hrají pořád. Prostě si vybereš svou postavu, za kterou pak hraješ a snažíš se vyhrát zápas."

„Takže je to podobné gladiátorům ze starověkého Říma? Ta hra se mi začíná pomalu zamlouvat."

„Jistě, je to možná podobné. Jen je tam vynechaná krev, násilí a boj na život a na smrt."

„To snad né!" zakňoural. „To jsou přeci všechny zajímavé pasáže, teď už je to jen ploché." Surgat si přesto přisedl blíže, aby viděl lépe na monitor. I tak vás zvládnu porazit.

„Tak, teď začnu já. Vyberu si tohohle chlapíka. Bude se jmenovat Theodor, jako můj manžel. Pamatuješ si na dědečka? Jeho fotka je na stolku v obýváku a moje postava bude vypadat přesně jako on. Bude mít jeho super vikingské vousy a věčně dokonalé vlasy. Jak on mě tím pokaždé dokázal naštvat. Kdykoli vstanu z postele, mám na hlavě vrabčí hnízdo a vypadám jako Michael Jackson, který právě vstal z hrobu. No, a představ si, Jeníku, že kdykoli vstal z postele on, tak by se mohl jít fotit do kteréhokoli módního časopisu. Bylo to k vzteku a jemu to ještě dělalo radost. Vždycky říkal: ‚Podívej se, to mám zase dneska hrozný účes, Grétičko. Úplné hnízdo.' A já mu za to vždycky pohrozila, že mu jednu ubalím. Ach," vzdychla zasněně. „To byly zlaté časy."

„Hmm," zamyslel se démon, který tomuto lidskému rozjímání ani za mák nerozuměl. „Nyní si vybírám já," řekl nakonec. „Má postava bude tento bojovník, stařešino. Dlouhé rusé vlasy, oči tmavé a zářivé jako dva pekelné uhlíky. Je to rozený válečník."

„Ale Jeníku, to je přeci ženská!" vykřikla překvapeně Gréta.

„Opravdu? A to nějak vadí?"

„No, dokud mi takové nádhery nezačneš tahat domů, tak je všechno v pořádku," zasmála se. „Pojďme tedy hrát!"

Asi není nutné dodávat, jak jednostranný zápas to byl. Prsty kmitaly z levé šipky na pravou, z pravé na horní a do toho byly ještě zapleteny klávesy „K" a „L", které na stranu protihráče metaly smrtící smeče a neméně nebezpečné loby. Gréta zkrátka v zápase dominovala a Surgatovi nezbylo nic jiného než vypustit trochu páry. Doslova. Z nosních dírek se mu valilo takové množství kouře, že to chvílemi vypadalo jako souboj Gréty s parní lokomotivou.

„Jak je možné, že jste v této činnosti tak nadaná, stařešino?" odfrkl Surgat při své padesáté porážce.

„Co na to říct, tahle babča má v rukávu spoustu triků," zasmála se. „Tak co, Jeníku, už máš čistou hlavu? Už víš, jakou práci vezmeš?"

„A co z toho láká vás, stařešino?" zaváhal Surgat, který byl stále na vážkách.

„Konečné rozhodnutí musím nechat na tobě," usmála se. „Je to tvoje budoucnost, Jendo. Jakým směrem se tvá kariéra vydá?"

Surgat byl pevně rozhodnut, že si před školou musí jednu z těchto brigád vyzkoušet. Jenže která z nich by mohla být pro démona nejvhodnější? Volba je čistě na vás.

A) Skladník (po přečtení přejděte na kapitolu č. 12.1.)

B) Číšník (č. 12.2.)

C) Pokladník (č. 12.3.)