Jeník, příběh démona ✅

42. Návštěva Felixe

Hned jak to bylo možné, vyrazil Surgat za doprovodu Gréty do nemocnice. Návštěvu Felixe odkládal již delší dobu. Na jednu stranu hledal odpovědi, na druhou se jich ale silně obával. Po cestě Surgat Grétě vysvětlil, za jakých okolností k Felixově postřelení vlastně došlo. Teprve nyní si démon uvědomil, že o svém rozhodnutí nechat policejní práce vlastně Grétě nikdy nic pořádného neřekl. Když došli do nemocnice, nechali se navést k pokoji, kde Felix ležel. Surgat se podvědomě připravoval na bledého a na smrt nemocného muže. Gréta vycítila jeho nejistotu a chytila ho za ruku.

„Ať se stane cokoli, jsem tu pro tebe," řekla jemně. „Felix je silný, jistě to zvládne," dodala.

Démon přikývl a ruku v ruce vešli do pokoje. K jejich ohromnému překvapení se jim však naskytl pohled na mladého vypracovaného muže cvičícího... kliky? Kdyby mu nebyly zpoza trička vidět stehy, Surgat by vůbec nevěřil, že hledí na Felixe.

„Ahoj parťáku!" pozdravil ho muž nadšeně. „Ta nemocniční péče tady dělá vážně divy. Měli by jim tu všem přidat. Hlavně vám," řekl a rozšafně mrkl na sestřičku, která zrovna odnášela nádobí od snídaně. Žena se nervózně usmála a se zarudlými tvářemi odcupitala pryč.

„J-já tomu nerozumím," zablekotal Surgat. „O jaké nemocniční péči tu vlastně hovoříme? Byl jsi polomrtvý! Nechápu to. Nemohlo tě nic vyléčit. Měl bys tu ležet, připojený na těch technických vymoženostech, a ne tu ze sebe dělat olympijského sportovce."

„Měl jsem štěstí, frajere!" zaradoval se Felix. „Tak mi ho prostě přej, jo? Elá hop!" zvolal a skočil do postele. „Už si mě tu drží prakticky jenom na pozorování. Jsou totiž úplně paf z mé zázračné rekonvalescence. Vsadím se, že ještě dneska mě odtud pustí a pak můžeme zase společně drandit po ulicích a chytat kriminálníky."

Felix si nemohl nevšimnout, jak moc Surgat po jeho slovech posmutněl.

„Ale my už se spolu neuvidíme. Už si nezadrandíme," povzdychl si démon. Hned, co to dořekl, zahlédl jednu nepěkně povědomou tvář patřící jednomu z doktorů.

„Jak to myslíš, co jsi..." Felix ani nestihl doříct svůj dotaz, protože Surgat už zmizel v chodbě. A tak se do vysvětlování dala Gréta.

„Víte, drahý Felixi, to se má tak..."

***

„Co to má znamenat? Co za černou magii jsi to zde vykonal?!" rozčílil se Surgat a chytil doktora za jeho bílý plášť. Ten prudce zastavil.

„Já?" ušklíbl se lékař, kterým nebyl nikdo jiný než Mammon. „Já jsem nic nevykonal. Ty moc dobře víš, proč je tomu muži tak do zpěvu, nebo snad ne?"

„Tady přestávají hry, Mammone. Proč jsi tady?"

„Ty se mě vážně ptáš, proč jsem tady? V nemocnici? Vážně, Surgate? Myslel jsem, že jsi chytřejší. Haló! Jsem ztělesnění hamižnosti!" zvolal posměšně. „Lidé si tady rádi připlatí, aby se jim nebo příbuzným, známým, dostalo lepší péče než komukoli jinému. A já jsem tady, abych jim tu službičku milosrdně poskytl."

„Je mi z tebe zle," komentoval jeho výrok Surgat. „Ale mé pocity nyní nechme ležet stranou. Proč je můj bývalý parťák v pořádku?"

„Ha! Právě sis na to odpověděl sám."

„Neodpověděl," protestoval Surgat.

„Ale ano, odpověděl."

„Ne, neodpověděl."

„Když říkám, že odpověděl," odsekl Mammon, „tak jsi si také odpověděl. Ale pro pomalé žáčky si to dáme ze záznamu. Tvoje otázka zněla: ‚Proč je můj bývalý parťák v pořádku?' Copak na tom nevidíš nic podezřelého?"

Surgat jen zavrtěl hlavou.

„Vážně?" povzdychl si Mammon. „Ani náznak? Kdyby někdo mohl celé to tvé dobrodružství sledovat, jistě by nyní správnou odpověď křičel z plných plic." Mammon si znovu hluboce povzdechl. „Tvá odpověď je ve slově bývalý, Surgatíku můj zlatý. Je to tvůj bývalý parťák. Myslím, že za tebou už byl Valac s tou novinou, nad kterou se ještě teď směje celé peklo, že? Jsi chodící nenažranec, Surgate. Všichni jsme. A když s nějakou osobou budeš trávit moc času, vysaješ ji."

„Jako jsem to dělal se stařešinou?" zaváhal.

„Přesně tak, jako jsi to dělal s tou ženou. Všiml sis jak rozkvetla, když jsi místo ní vysával tamtoho?" ukázal směrem k Felixově pokoji. „Jsi ničitel, Surgate. Ale ne světů. Jsi ničitel životů. Čím déle tu budeš, tím víc škody naděláš. Pro démony to není žádná tragédie, my rádi škodíme," uchechtl se, „a blaho ostatních je nám cizí. Ale ty, nebožáčku, ty už nejsi démon, ale jen patetická skořápka toho, co kdysi bývalo jakousi průměrnou pekelnou existencí."

Jeho slova se pomalu vpalovala Surgatovi do hlavy. Přál si, aby se vše dalo vysvětlit jinak. Aby byl Felix jen na něco alergický, třeba na uniformu! Pak by dávalo smysl, že se mu v nemocnici udělalo líp.

„A teď mě omluv, Surgate," přerušil jeho přemýšlení Mammon. „Čichám, čichám sobce, který si myslí, že se svět točí jen kolem něho. A já ho v tom jen musím nějak ujistit." Mammon si nasadil roušku na ústa a se slovy na pana doktora čeká prácička, odešel.

Surgat zůstal ještě chvíli stát na chodbě. Pozoroval chod nemocnice, práci doktorů, přemisťování pacientů... Sledoval cesty lidí z jednoho pokoje do druhého, z pokoje na operační sál, ze sálu zpět do pokoje... A snažil se přitom ignorovat jedno zásadní zjištění. Někteří lidé se už na ten svůj pokoj nikdy nevrátí. A je jedno, jak moc jsou, nebo byli, silní. Surgat se ten den dozvěděl krutou pravdu. Jeho odchod z práce už nestačil. Musel zmizet ze životů všech, na kterých mu kdy záleželo. 

------------------------------------------------

Poznámka: Příští kapitolu se vydáváme do nebe!