Jeník, příběh démona ✅

11. Hovor u sušenek

Druhý den vyšel démon ze svého pokoje o něco dřívěji, než bývalo jeho zvykem. Ne snad proto, že by si nechtěně nastavil budík na jinou hodinu. Démoni totiž nikdy nespí. Spánek a sny jsou pro ně něco jako pro lidi některé druhy daní. Nepotřebují je a spíš jim škodí, než aby byly k užitku. Ten den Surgat vyšel z Jeníkova pokoje dříve, protože ho něco trápilo. Je vlastně možné, aby démona trápila nějaká vlezlá myšlenka? Aby ho hryzalo svědomí? Ještě před pár dny by se takové teorii Surgat jistě zasmál a napil by se lávového čaje z lebky nějakého nebožáka. Nyní váhal. Snažil se ujasnit si své priority a tou první bylo zjistit, co ho tolik užíralo. Nevěděl si rady. Že by si vyčítal svůj výběr aktovky? Ne, ne, ihned tu směšnou myšlenku zavrhl. Batoh s mega rychlým autíčkem a životu nebezpečnými plameny, byl vším jen ne špatnou volbou. Ale z nějakého důvodu nabyl dojmu, že ten nepříjemný kousavý pocit v jeho nitru přeci jen jistým způsobem s jeho nákupem souvisel. No, jistě, zajásal v duchu. Najednou mu do sebe vše zapadlo. Stařešina zmínila, že si můžeme dovolit koupit jen něco. Ostatní je prý „moc drahé". Lidé jsou tak zvláštní, proč jsou pro ně vlastně železné plíšky a papírky tak moc důležité? A tak se Surgat rozhodl, že zjistí význam peněz.

Sešel po schodech do kuchyně a všiml si tácu se sušenkami. Přeci by je stařešina nenechala bez dozoru, kdyby si nepřála, abych si je vzal. Zakousl se do jedné z nich a v tu ránu úplně zapomněl na čas. Až po chvíli ho z jeho čokoládového rauše vytrhlo jemné zakašlaní. Otočil se, aby se podíval, kdo ho vyrušuje od gurmánského zážitku.

„Co tu děláš tak brzo ráno, Jeníku?" vydala ze sebe chraplavým hlasem Gréta.

„Neznám pojem brzo, tento termín je mi cizí," odpověděl démon.

„Tak já ti ho zkusím objasnit. Jsou tři hodiny ráno!" prohlásila naštvaně.

Surgat byl zmatený. Stařešina se asi rozbila. Co mám jenom dělat? Démon vypozoroval, že lidé při těchto příležitostech mají někde varování, návod či radu, jak postupovat. Třeba cedule „POZOR kluzká podlaha". V tu chvíli by nebylo od věci někde vyvěsit „POZOR nasratá stařešina".

„Mám otázku, na kterou nemohu najít odpověď," řekl démon klidně. „Domníval jsem se, že byste mi mohla být nápomocna."

„Víš, že ti vždycky ráda pomůžu," povzdechla si Gréta. „Ale to to nemohlo počkat na rozumnější hodinu? A bylo opravdu nutné sníst mi veškeré sušenky, které jsem nám nachystala k snídani? Lidé obvykle mívají otázky, ale kvůli tomu nevyjídají spíž."

Surgat zvedl ruku a chtěl namítnout, že on do kategorie lidé rozhodně nespadá, ale spolkl svou hrdost a nechal Grétu, aby pokračovala.

„No, a cože tě to vlastně trápí, Jeníku?" zeptala se a přisedla si ke stolu.

„To, co jste řekla v té batožinové místnosti. Že si nemůžete dovolit všechno."

„A co se ti na tom nezdá? Takhle to zkrátka chodí."

„Ale já s tím nejsem spokojen," řekl tvrdohlavě.

„No, můžu tě ujistit, že s tím není spokojen nikdo, koho se to týká, ale tak to prostě je."

„Musí přeci existovat nějaký způsob, či cesta, aby se tato nepříjemnost odstranila," namítl démon. S něčím takovým se zkrátka nedokázal smířit.

„To ano." Stařenka se na chvíli zamyslela. „Mohl by sis třeba najít nějakou brigádu."

Surgat s Grétiným plánem bez rozmyslu souhlasil. Ale možná měl chvíli posečkat a nejprve si proklepnout slovíčko brigáda. Domníval se, že nejde o nic vážného. Že je hledání brigády něco jako hledání brýlí. Párkrát se projdu po bytě a je hotovo. Gréta si šla ještě na pár hodin lehnout do postele a démon přežvýkával poslední kus sušenky. S výsledkem rozhovoru byl spokojený, nepředpokládal, že by na něj mohl někde čekat problém. Jenže opak byl pravdou.

Když Gréta ten den sešla již podruhé schody do kuchyně, Surgata tam nenašla. Démon totiž trávil svůj volný čas na zahradě a snažil se pochopit, jakým způsobem vlastně čivavy fungují.

„Tak co, Jeníku?" ozvala se Gréta z kuchyně. „Už jsi našel nějakou tu prácičku, co by tě zaujala?

„Prácičku?"

„No, ano. Tu brigádu," objasnila mu pojem babička a spustila výrobu nového těsta na sušenky.

„Prozatím ne. Jak se vlastně taková brigáda shání?" zeptal se zvědavě.

„Jsou třeba v novinách. Nebo taky na internetu, tam jich je asi nejvíc. A víš ty co? Zapneme počítač a zkusíme se po něčem podívat."

Surgat se chystal zeptat, co to ten počítač je, ale poté si uvědomil, že bude rozumnější počkat. Nejjednodušší možností, jak zjistit, o co se jedná, bylo vydat se v potichosti za Grétou a vidět onu zázračnou věc na vlastní oči.