Ty a Já? Navždy

18. Nicholas a Michael

,,V to doufám. Protože bez něj to Dubová smečka dlouho nezvládne." Zkonstatoval. ,,Dubová smečka má i tebe, Dame." Dodala jsem. ,,Nejsem ale Alfa, tím je Rai." Řekl a vešli jsme do domu.
________________
Pohled Raimonda

Jel jsem dlouho a cítil jsem, jak mě zmáhá únava. Ale teď nebyl na spánek čas. Moje smečka mě potřebuje a proto jedu za Alfou Michaelem.

Už nějakou dobu jsem nejel po silnici, která by patřila mému území. Vlastně ani nevím, komu tahle silnice patří, možná nikomu.

Další hodina ubíhala neuvěřitelně pomalu a já jen pozoroval silnici před sebou a z rádia hrála hudbu.

Po chvíli jsem zastavil na pumpě, protože musím natankovat.
Vystoupil jsem a začal tankovat.
Jen jsem stál a čekal.

,,Co dělá Alfa Dubové smečky tak daleko od domova?" Ozval se napravo ode mě hlas a já otočil hlavu.
,,Nicholasi." Pokinul jsem hlavou. ,,Co tu děláš, Raimonde? Není to tvé území." Dodal. ,,Toho jsem si vědom. Nejsem tady, abych dělal problémy." Zkonstatoval jsem.
,,Ty nikdy neděláš problémy." Přikývl.

,,Jedu za Alfou Michaelem." Dodal jsem. ,,Proč?" Nechápal. ,,Potřebuju radu." Odpověděl jsem.
,,Jakože ty, Raimond Nightworld, potřebuje radu?" Povytáhl obočí a nechápavě zakroutil hlavou.
Povzdechl jsem si. ,,Ano, já potřebuju radu." Přikývla jsem.

,,Slyšel jsi někdy jméno Serafina?" Zeptal jsem se. ,,Ne, nikdy. Proč?" Zeptal se. ,,Vede samotáře." Řekl jsem s povzdechem. ,,Samotáři nemají vůdce, nikdy neměli." Viděl jsem na něm, že ho ta dvě obyčejná slova vede samotáře vyděsila.

,,Teď už ano. Poslouchají jí na slovo. A ona chce, aby zabili mojí a Damienovu družku." Vysvětlil jsem. ,,Proč by to někdo chtěl?" Vyptával se dál. ,,Evidentně z pomsty." Pokrčil jsem rameny. ,,Kdo by se vám chtěl pomstít?" Zakroutil hlavou. ,,To je to, co nevím a co mě děsí. A taky mě děsí fakt, že......musí být velmi silná, když si získala důvěru samotářů a neuvěřitelně dobrá, že je zvládla naučit bojovému umění bojovníků.....jenže jí není víc jak osmnáct." Sotva jsem to dořekl, Nicholas zalapal po dechu.

,,To není možné." Nechápal. ,,Musí pocházet z velmi silného rodu." Dodal jsem.
,,Už chápu, proč i ty, potřebuješ radu." Zkonstatoval se strachem v hlase.

,,Co vlastně děláš až skoro na konci svého území, když jsi alfa? Neměl bys být ve svém domě?" Zeptal jsem se nechápavě.
,,Moji hlídkaři tě viděli jet naším územím a oznámili mi to." Odpověděl zcela klidně.
,,A co Damien? Změnila ho jeho družka?" Zeptal se zvědavě. ,,Změnila ho úplně. Tak k nepoznání, že mám pocit, že je to úplně jiný vlk. Už to není nelítostný zabiják, který vraždí kvůli uspokojení, které mu to přinášelo. Nepoznal bys ho. Tak moc ho jeho družka změnila." Usmál jsem se.
,,Nečekal jsem, že by do bylo možné." Dodal. ,,Ani já ne. Ale doufal jsem." Řekl jsem šťastně.

,,Vlastně všechno bylo naprosto dokonalý. Damien si našel družku, která ho změnila a budou se brát. Já si našel družku, kterou nadevše miluju. Všechno to bylo tak krásný....a pak se objevila Serafina a všechno zkazila." Řekl jsem vztekle. ,,Ale my jí porazíme." Dodal jsem.
,,To znělo dost nejistě." Řekl a já se mu zadíval do očí.
,,Máš jednu z nejsilnějších smeček a nikdy se nevzdáváš, tak na to nezapomeň.....a nezapomeň, kdo jsi." Usmál se přeměnil se na černého vlka.

,,Rád jsem po tak dlouhé době viděl alfu Půlnoční smečky." Řekl jsem s úsměvem a on zmizel v lese.

Nasedl jsem do auta a povzdechl si. Věděl jsem, že se nevzdávám a že mám jednu z nejsilnějších smeček a ani jsem nezapomněl, kdo jsem.....jen jsem měl strach. Protože s touhle konkurencí, jako je silná a přesto tak mladá vlčice, jenž vede vraždící samotáře....jsem se ještě nesetkal.

Nastartoval jsem a opět vyjel na silnici. Jel jsem přibližně hodinu a zastavil na kraji území Ohnivé smečky. Okamžitě jsem spatřil hlídku alfy Michaela.
Bylo na nich vidět, že mě čekají. A tak jen uhli z cesty a já vjel na jeho území.

Zastavil jsem před jeho domem. Kolem mého auta se postavili dva bojovníci.....jen dva? Alfa Michel ví, kdo jsem, a musí vědět, že dva bych porazil levou zadní....a taky ví, že to neudělám.

Vystoupil jsem z auta a podíval se na bojovníka a bojovnici, stojící kus vedle mě. Z domu vyšel Michael.

Zastavil přede mnou. ,,Rád tě vidím, Raimonde." Řekl a podali jsme si ruce. Bok po boku jsme se vydali k jeho domu. ,,Byly ti bojovníci u mého auta nutností?" Zeptal jsem se. ,,Bylo to jen drobné opatření." Odpověděl. ,,Jo....hodně drobné." Dodal jsem a on po mě hodil pohledem...avšak usmál se.

Vešli jsme do domu a šli pomalu po schodech. Srovnal s námi krok jeho zástupce. ,,Jen jsem chtěl oznámit, že nám Lenna málem utekla." Řekl svému alfovi. ,,Tak ať vám neuteče!" Zavrčel Michael a jeho zástupce zmizel.
Ale copak, že by Michael měl zajatkyni?

,,Kdo je Lenna?" Zeptal jsem se. Michael se uchechtl. ,,Moje dcera." Odpověděl a já zaraženě přikývl, protože to jsem nečekal.
________________

I další kapitola bude asi z pohledu Raimonda.
Snad se kapitola líbila😊