38. Vím, že budeš

3.4K 173 12
                                    

Zastavila a postavila se přede mě. Podívala se mu do očí. ,,Nehledě na to, kým jsi byl.....otec budeš nejlepší, to vím." Řekla a já jí políbil. Jen jsem doufal, že má pravdu.
_________________
Pohled Freyi

Ten večer jsme si spolu lehli do postele, jako už tolikrát předtím.

Ležela jsem na zádech a Damien vedle mě. Odkryl mi tričko a položil ruku na mé holé břicho.

,,Myslíš, že to bude holka, nebo kluk?" Zeptal se a já se usmála. ,,Je mi to jedno. Budu to mít ráda, ať už to bude holka nebo kluk." Zavřela jsem oči.

,,Tvoje maminka je moc statečná. Zvládla toho už hodně. A ještě toho hodně zvládne. Tvoje maminka totiž zvládne všechno." Řekl a já ruku položila na mé břicho vedle té jeho.

,,Miluju tě, Damiene." Zašeptala jsem. ,,Slyšíš to? Maminka mě miluje." Pokračoval.

,,Přestaň!" Zasmála jsem se a převalila ho pod sebe. ,,Taky tě miluju, Freyo." Nadzvedl se a políbil mě.

***

,,Maminka ještě pořád spí. Potřebuje to. Ona totiž porazila všechno zlo. Zachránila naší smečku, když se smečka vzdávala. A zachránila družku Cesana, když jsme si mysleli, že je pořád zlá. Naučila se bojovat jako pravá bojovnice. A bude si mě brát. A....a je vzhůru." Zasmál se. ,,Dobré ráno." Dal mi pusu na čelo.

,,Kdy to řekneme Raimondovi?" Zeptala jsem se. Chystal se odpovědět. Ale na chvíli se zarazil. Povzdechl si. ,,Půjdu mu to říct." Řekl a vstal z postele. Nechápavě jsem se na posteli posadila. ,,Bojíš se mu to říct?" Zeptala jsem se a nechápavě nakrčila obočí.

Na chvíli ode mě odvrátil zrak. ,,Ne. Jen nevím, co na to řekne po tom, když mě znal v době, kdy se ze mě stal vrah." Odpověděl a znovu vyhledal můj pohled. ,,Vsadím se, že ti řekne, že budeš ten nejlepší otec." Řekla jsem a on se pousmál a chystal se odejít.

,,Damiene? Mám strach." Přiznala jsem. ,,Z čeho?" Zeptal se nechápavě. ,,Že nebudu dobrá matka." Odpověděla jsem. ,,Ty? Ty budeš ta nejlepší máma na světě. Ale ještě předtím..." Usmál se. ,,...se musíme vzít, aby z tebe byl Nightworld." Dodal a já se usmála.

,,Máš pravdu." Usmála jsem se. ,,Damiene? Řekni mi, že už budeme v bezpečí." ,,Už budeme v bezpečí." Řekl, naklonil se ke mě a políbil mě.

,,Ty a já?" Zeptala jsem se znovu. ,,Navždy. Ty a já, spolu navždy." Zašeptal a znovu své rty přitiskl na ty mé. Pak jsem ho pevně objala.

Pak se znovu usmál, odtáhl se ode mě a odešel. Vím, že se nemusí bát, to Raimondovi říct. Znám Raimond....on bude vědět, že z Damiena bude dobrý otec.

Pohled Damiena

Zastavil jsem před bratrovou pracovnou. Zvedl jsem ruku, že zaklepu, ale ruku jsem na dveře jen položil a povzdechl si.

Pak jsem pomalu zaklepala. Po vyzvání jsem vešel, zavřel dveře a pomalým krokem se rozešel za Raimondem ke stolu. Nepodíval jsem se na něj však ani jednou.

Sedl jsem si před něj a teprve až potom, k němu zvedl zrak. ,,Stalo se něco?" Zeptal se nejistě.
,,Jo.....ne! Jako nic hroznýho se nestalo. Nic, co by nám bránilo ve štěstí." Řekl jsem nejistým hlasem. ,,Tak o co jde?" Zeptal se znovu.

Povzdechl jsem si. ,,No tak, bratře....vždycky tady budu pro tebe a vždycky mi budeš moct říct, co tě trápí." Jeho pohled byl tak bratrský....takový pohled jsem asi potřeboval. Znovu jsem si povzdechl.

,,Myslíš, že bych byl...." Odmlčel jsem se. Nekoukal jsem na něj, koukal jsem někam za něj. Čekal, co mu řeknu, netlačil na mě, nevyhledával můj pohled. Jen seděl, bratrsky na mě hleděl a čekal. On ví, jak na ně.
,,Že bych byl dobrý otec?" Zeptal jsem se a v ten moment jsem pohled přesunul k oknu.

Periferně jsem viděl, že se Raimond napnul a ztuhnul. Nevěděl jsem proč. Ale on se snažil na sobě nic nenechat znát. ,,Proč se na to ptáš?" Zeptal se opatrně. S povzdechem jsem pohled přesunul do jeho očí. Ale neodpověděl jsem.

Bylo na něm vidět, že už mu to došlo. Ale snažil se to na sobě taky nedat znát.
Tak proto se tak napnul....došlo mu, že Freya čeká dítě.

Vstal, obešel stůl a podal mi ruku. S povzdechem jsem jeho ruku přijal a on mě postavil a bratrsky objal. Objetí jsem mu oplácel.

,,Nemyslí si, že budeš dobrý otec....já vím, že budeš." Řekl a mé srdce radostí poskočilo. Vážně to právě řekl?

Odtáhl se ode mě a zadíval se mi do očí. ,,Proč bys nebyl?" Zeptal se nechápavě.
,,Kvůli tomu.....kým jsem byl, když zemřeli naši rodiče." Odpověděl jsem a odvrátil od něj zrak.

,,Damiene..." Zašeptal a já se mu znovu podíval do očí. ,,To, kým jsi byl....to, co jsi udělal.....kdyby se to nestalo, možná bys Freyu ani nepotkal. Nebyl bys tak silný a neporazitelný, kdybys to neudělal. Nebyl bys teď to, co jsi." Řekl s úsměvem.

,,A co tedy jsem? Kdo jsem, Rai?" Zeptala jsem se a toužil po tom, to zjistit. Usmál se.
,,Jsi Damien Nightworld.....jeden z nejsilnějších vlků vůbec, který se nikdy nevzdává a nadevše miluje svou družku....se kterou čeká dítě. A jsi ten Damien, kterej by zabil každého, kdo by chtěl ublížit jeho rodině. Jsi prostě Damien. Pamatuj si to." Řekl a znovu mě objal.

,,Jsi můj bratr. A vždycky jím budeš, ať už se stane cokoli." Dodal a odtáhl se ode mě.
,,Děkuju, Raimonde.....za všechno." ,,Nemáš zač, Damiene." Odpověděl s úsměvem.

Pak jsme se oba postavili k oknu a pozorovali naše družky, jak spolu vešli lesa.
Freya to jde říct Avital. Usmál jsem se.
________________

Osobně bych Raimonda prohlásila za nejlepšího bratra roku😊
Souhlasíte s Raimondem, že to, že Damien zabil několik vlků, z něj udělalo neporazitelného? Nebo máte jiný názor?

Ty a Já? NavždyWhere stories live. Discover now