Ty a Já? Navždy

19. Zora, Lenna a Angus

,,Kdo je Lenna?" Zeptal jsem se. Michael se uchechtl. ,,Moje dcera." Odpověděl a já zaraženě přikývl, protože to jsem nečekal.
_____________
Pohled Raimonda

,,Takže je silná, dokáže naučit samotáře bojové strategii a.....není jí víc jak osmnáct?" Zeptal se nechápavě Michael. ,,Přesně tak." Přitakal jsem.

,,A napadá tě, z jakého silného rodu by mohla pocházet?" Zeptal se. ,,Ne." Odpověděl jsem.

,,Proč jsi zamnou vlastně přišel, Rai? Co chceš ode mě?" Nechápal. ,,Máš spojení s mnoha alfama a smečkama.....potřebuju, aby ses všech zeptal, zda někdy slyšeli jméno Serafina." Odpověděl jsem a doufal, že bude ochotný mi pomoct.

Povzdechl si a vstal. ,,Poslyš, Rai....nejsi jediný, kdo potřebuje pomoct. Hodně smeček má něco, s čím potřebuje pomoc..." Obešel stůl.
Začínal jsem se smiřovat s faktem, že ani Michael mi nepomůže. ,,....avšak uznávám, že tvůj problém nabírá na váze a je jeden z největších problémů vůbec....a proto..." Odmlčel se a pak zapískal.

Do pracovny vešel jeho zástupce. ,,Najdi šest nejlepších bojovníků a pošli je sem." Řekl a jeho zástupce zase zmizel z pracovny ven.

Sedl si zase ke stolu. ,,...ti pomůžu." Dodal. Nemohl jsem tomu uvěřit. ,,Budu ti nesmírně vděčný." Usmál jsem se.
,,Pošlu šest mých bojovníků do šesti smeček. Ale nemůžu ti slíbit, že něco o Serafině zjistí. Je tu taky možnost, že o ní neví nikdo." Vysvětlil. ,,I tak děkuju." Řekl jsem znovu.

Do pracovny vešli čtyři bojovníci a dvě bojovnice. ,,Všichni mě poslouchejte..." Začal svým alfa hlasem. ,,Každý z vás, půjde do jedné smečky a zjistí toho co nejvíce o Serafině, mladé a silné vlčici, jenž vede samotáře. O bývalé Severské neboli Ledové smečce a o jejím posledním Alfovi, Rafaelovi." Řekl a všichni přikývli.

,,Takže.....Elis, ty běž do smečky Říční. Eduarde, smečka Měsíční. Wille, Hvězdná smečka. Sun, smečka Větrná. Jacku, ty půjdeš až do smečky Noční. A Alexi, ty jdi do smečky Skalní." Rozdal rozkazy a oni odešli.

,,Vrátí se zítra za svítání." Odpověděl. ,,Děkuju, Michaeli." Pousmál jsem se.

,,Není za co. Teď se tu klidně chovej jako doma. Můžeš se projít po celém domě, klidně i do sklepa. A jestli chceš spát, dveře napravo na konci chodby je prázdný pokoj." Řekl a já přikývl a vyšel z pracovny.

Najednou se odněkud vyřítila malá holčička, mohlo jí být šest, nebo míň. Chytila se mě za nohu a schovala se za mě.

Z chodby vyšla mladá dívka, nejdřív se podívala na malou holčičku a potom na mě. A pak mi to došlo.

,,Ahoj.....Lenno." Otočil jsem se k malé holčičce a dřepl si k ní. ,,Tak ty jsi ta dcera Michaela." Usmál jsem se na ní.
,,Je to pěkná mrška." Zasmála se dívka. ,,A ty jsi?" Zeptal jsem se dívky. ,,Taky Michaelova dcera, Zora." Odpověděla s úsměvem a dřepla si vedle mě k holčičce.
,,Kolik má Michael dětí?" Zajímalo mě. ,,Lennu, mě a Anguse, budoucího alfu. Ale zatím je ještě hodně malý, je mu teprve rok a tři měsíce." Odpověděla s úsměvem a Lennu vzala do náruče. Postavila se a já taky.

,,Kolik je ti let?" Zeptal jsem se obdivně. ,,Před týdnem patnáct." Odpověděla s úsměvem. ,,Staráš se o svou sestru často?" Zeptal jsem se s úsměvem. ,,Pokud není u mé matky, družky Michaela, tak ano. Mám jí neskutečně ráda a ráda se o ní starám." Řekla s úsměvem.

,,Taky jsem měl kdysi sestru...." Na chvíli jsem se odmlčel a Zora se přestala usmívat. ,,....než před šesti lety zemřela." Dodal jsem potichu.
Zora pootevřela pusu a v očích se jí zaleskly slzy. ,,To je mi moc líto. Kolik jí bylo?" Zeptala se lítostivě. ,,Když zemřela tak dvanáct." Odpověděl jsem.

,,Opravdu mě to mrzí." Řekla znovu. Povzdechl jsem si. ,,Je to už šest let..." Dodal jsem ještě. ,,Taky jsem jí nadevše miloval. Starej se o svou sestru dobře.....sourozenci jsou někdy to jediné, co nám zbyde. Moje sestra zemřela spolu s mou matkou a můj otec pár dní na to také. Zbyl mi jenom můj bratr, Damien." Řekl jsem a ona Lennu položila na zem. Ta se okamžitě rozeběhla do nějaké chodby.

Zora mě objala. Objetí jsem jí oplatil. ,,Je mi to líto." Zašeptala a odtáhla se ode mě. ,,Děkuju." Pousmál jsem se.
,,Lenno! Kde jsi zase?" Rozešla se chodbou za svou sestrou.

,,Obě je mám neuvěřitelně ráda." Ozval se zamnou ženský hlas a já se otočil. Na chvíli jsem sklopil zrak, protože to byla družka Michaela.

,,Rád vás poznávám." Přiznal jsem. ,,Já vás též." Usmála se přívětivě. ,,Je krásné, že máte tři děti. Když jsou v domě děti, hned to působí mnohem útulněji." Zkonstatoval jsem.

,,To s vaší rodinou je mi líto." Dodala po chvíli. ,,Už je to šest let.....sice to bude bolet navždy, ale teď už to není tak čerstvé." Řekl jsem s povzdechem.

,,Já, když jsem byla malá, tak jsem přišla a tátu a moje matka o skvělého druha a manžela. Bylo to těžké období, ale je to už hodně dávno." Řekla a já přikývl.

,,Snad ti můj druh pomůže. Co po vás vlastně ta Serafina chce?" Zeptala se a pomalu jsme se rozešli bok po boku po domě. ,,Chce zabít mojí a bratrovu družku." Odpověděl jsem. ,,Z pomsty, řekl bych. Ale nevím, proč se nám chce mstít." Vysvětlil jsem.

,,Mé dceři jsi říkal, že se tvůj bratr jmenuje Damien.....ten Damien? Ten, co zabil Tarana?" Zeptala se zvědavě. Hodil jsem po ní rychlým pohledem.
,,Ano, ten co zabil Tarana." Odpověděl jsem.

,,Všichni mého bratra měli za blázna a za vraha.....přitom nikdo nevěděl, co stálo za tím, že zabil Tarana a všechny, kdo se mu na jeho cestě postavili. Nikdo neznal pravý důvod, proč to udělal a stejně ho považovali a považují za vraha. Ano, udělal chyby, a bylo jich spousty. Zničil životy spousty vlků tím, že jim zabil družky a druhy a to je neodpustitelný. Ale i tak, nikdo neví, proč to vlastně udělal. Proč toužil Tarana zabít tak moc, že zabil kohokoli kdo se ho pokusil zastavit." Řekl jsem a cítil, jak se mi jen na malou chvíli oči změnili na vlčí a pak zpět na lidské.

,,A proč to tedy udělal?" Zeptala se ne opovržlivě, ale zvědavě, jakoby toužila vědět, proč to všechno udělal. Povzdechl jsem si. ,,Protože to Taran zabil naší matku a sestru a chvíli na to se náš otec zabil. Taran nás dva připravil o celou rodinu." Řekl jsem a několik dalších minut jsme šli potichu.

,,Zaslechla jsem, že Damien už není tím, kým býval. Co ho tolik změnilo? Jeho družka?" Zeptala se zvědavě. ,,Ano, Freya, jeho družka. Udělala z něj někoho úplně jiného. Nepoznávám ho.....a to je dobře." Usmál jsem se pyšně.
___________
Ještě jedna kapitola bude z pohledu Raimonda, ale snad už ne celá😉😊