Ty a Já? Navždy

22. My se nevzdávame

Začalo pršet. Pokinul dvoum svým vlkům, aby hlídkaře pohřbili.
Všichni jsme se vrátili zpět do domu.
Serafina měla pravdu, teď jsme všichni zmatení, přesně jak chtěla.
__________________
Pohled Freyi

Pár posledních dní bylo strašných. Všichni si lámali hlavu s tím, jak může Serafina znát Damiena s Reimondem natolik, aby znala jejich taktiku boje a aby předvídala jejich další kroky.

Cesan byl trochu vynervovanej z toho, že málem zemřel. Raimond s Damienem byly tak nějak jako na jehlách a všechno proto, že měli strach.
Měli strach, že tuhle válku nevyhrajou. Bojí se, že mě a Avital ztratí. A to samozřejmě chápu.

Ale Serafina nám něco neřekla....nejenže její plán byl, abychom byly všichni zmatení, její plán taky byl nás všechny zmást a rozvrátit vztahy mezi všemi. A to se jí evidentně povedlo. Protože spolu teď nikdo z nás tak nějak nemluví.

Zastavila jsem před Damienovu pracovnou. Povzdechla jsem si a zaklepala.

Nic se neozvalo a přesto jsem věděla, že tam je. Vešla jsem dovnitř. Lokty se opíral o stůl a o pěsti se opíral bradou.

Zavřela jsem a nejistě k němu došla. Položila jsem mu ruku na rameno, ale on sebou cukl a ruku mi setřásl.

,,Damiene....nemůžeš tady sedět pořád." Zašeptala jsem. ,,A co mám podle tebe dělat?" Zvedl ke mě naštvaný pohled. ,,Cokoli." Odpověděla jsem.

,,Nevím, jestli ti to došlo, ale ta kráva z území nikoho o nás ví všechno. Ví, jak bojujeme, zná naší taktiku boje. Předvídá naše další kroky. Ví, co budeme dělat dál." Řekl vztekle. ,,A co budeme dělat dál?" Zeptala jsem se. ,,To právě nevím. Jenže ona už to ví. Jakoby viděla do budoucnosti." Řekl zoufale.

,,Dávali jsme s Raimondem dobrý pozor, aby naši nepřátelé a protivníci nevěděli, jak bojujeme. Aby nikdo neznal naši taktiku boje. A já nechápu, jak se k nám ona mohla dostat tak blízko, aby věděla, jak bojujeme. Nechápu, jak nás může tak dobře znát. Nepamatuju si jí. Mám pocit, že jsem jí nikdy předtím neviděl." Zakroutil hlavou.

,,To zvládneme." Řekla jsem, jistá si svými dlouhými vy. ,,Možná ne." Zašeptal. ,,Sakra!" Praštila jsem rukou do stolu. ,,Kde je ten Damien, kterého znám?!" Zavrčela jsem.
,,Odejdi, Freyo!" Zvýšil hlas.
,,Nebudeš mě vyhazovat!" Vzdorovala jsem.
Prudce vstal od stolu. ,,JDI!" Zavrčel vztekle.

,,Idiote!" Zavrčela jsem a práskla s dveřmi.
Zaklepala jsem na dveře Raimondovi pracovny. ,,No?" Ozval se unaveně.

Vešla jsem dovnitř a zavřela dveře. Sedla jsem si před něj. ,,Tak co bude teď, Raimonde Nightworlde?" Zeptala jsem se. ,,To já nevím, Freyo. Ona zná mojí taktiku boje, nikdo jí nezná.....a ona jo. Znali jí jen moji nejbližší. A ví, co budeme dělat dál, předvídá to....přestože my to ještě nevíme. Ona vyhrává, Freyo, copak to nevidíš?" Zvedl ke mě zrak.

,,Ne, nevyhrává. Jen si to máte myslet." Zakroutila jsem hlavou.
,,Ona ví přesně, co má udělat, aby vyhrála. Má už to dávno naplánovaný." Dodal.
,,To není pravda! Vzchop se, sakra! Nejsi náhodou alfa Dubové smečky?!" Zvýšila jsem hlas a vstala.

,,Odejdi Freyo." Ukázal na dveře. ,,Ale..." ,,Freyo prosím, odejdi." Zavřel oči a já se otočila a zabouchla dveře jeho pracovny.

Následně jsem vešla do pokoje Raimonda a Avital.
Avital seděla na zemi vedle postele. Sedla jsem si vedle ní.

,,Raimond i Damien to vzdávají? To je blbost, přece to nemůžou vzdát." Nechápala jsem.
,,Třeba mají pravdu. Třeba nemůžeme už vyhrát." Povzdechla si.
Vstala jsem ze země.

,,Co to se všema je?!" Řekla jsem naštvaně a odešla z pokoje.

Vešla jsem do mého pokoje a chvíli jen tak po pokoji chodila. Pak jsem vztekle praštila do zdi.

A pak mě to konečně napadlo. Seběhla jsem schody a vběhla dole do veliké jídelny, kde byl veliký, dlouhý stůl.

Kopla jsem do židle a zařvala, jakoby se mi něco stalo.
Trvalo to jen pár vteřin, než do jídelny vběhli Damien, Raimond i Avital. A s nimi několik dalších vlků ze smečky.

,,Raimonde....chci tady, v tý jídelně, celou smečku." Řekla jsem.
,,Proč jsi shodila tu židli, abychom sem šli?" Zeptal se zmateně Raimond.
,,Chci aby tady byla celá smečka! A to hned!" Zařvala jsem a Raimond je zavolal.

Postavila jsem se na veliký stůl. ,,A teď mě všichni dobře poslouchejte." Řekla jsem a všichni na mě upřely své pohledy.

,,Tahle smečka toho přežila už mnoho. Tahle smečka přežila ztrátu Alfy, s jeho družkou a jejich dcerou, Unou. Zvládli ztrátu silného alfy, otce Damiena a Raimonda. Kdyby to vzdali všichni už předtím, Dubová smečka by vymřela stejně, jako smečka Ledová. Čelili jsme už dost soupeřům a Serafina není výjimkou. Možná si myslí, že boj s námi zvládne, ale tak to není. Věděla, co má říct, abych nás zmátla, aby dokázala poničit vztahy mezi námi všemi. Mezi družkama a druhama. Mezi bratry, a přáteli. Mezi Alfou a jeho smečkou. Co kdybychom jí ukázali, že její plán nefunguje? Zatím děláme přesně to, co ona chce....vzdáváme to. Když to vzdáme, tak potom ne, nemůžeme tuhle válku vyhrát." Na chvíli jsem ztichla a oddechovala.

Damien a Raimond se už chystali něco říct, když jsem zvedla ruku, aby mlčeli.

,,Ano, možná řekla, že zná taktiku vašeho boje. Řekla, že předvídá naše další kroky.....tak naše kroky změňme. Udělejme něco, co nebude čekat. Něco, co se nepodobá našemu uvažování. Něco, na co není připravená.
Dubová smečka se přece nikdy nevzdává....Nightworldi se nikdy nevzdávají, ne bez boje. MY se nikdy nevzdáváme. Tak jí ukažme, kdo jsme! Ukažme jí, že si s námi neměla začínat! Že jsme silnější, než si myslela! Než si kdy v životě dokázala představit! My. se. přece. NEVZDÁVÁME!!" Zařvala jsem z plných plic a celá smečka začala nahlas souhlasit.

Damien a Raimond se po sobě podívali. V jejich očích jsem viděla něco, co jsem tam vidět chtěla.....touhu bojovat a ukázat, co v nich je.

,,Má pravdu! My se nesmíme vzdát!" Zařval Raimond a smečka v nadšeném pokřiku opustila jídelnu.

Damien mě chytil kolem pasu a pomalu sundal ze stolu. Pak na několik dlouhých vteřin přitiskl své rty na ty mé.

,,Děkujeme, Freyo. Bez tebe bychom to nikdy nezvládli. Bez tebe bychom to vzdali. Ale máš pravdu.....Nightworldi se nikdy nevzdávají, ne bez boje."
______________
Bojovný proslov musel být😏

A co bývá po bojovném proslovu? No přece boj😉