Ty a Já? Navždy

39. Připravení?

Pak jsme se oba postavili k oknu a pozorovali naše družky, jak spolu vešli lesa.
Freya to jde říct Avital. Usmál jsem se.
________________
Pohled Freyi

Chvíli po tom, co Damien odešel, jsem se rozhodla se jít projít do lesa....s Avital.

Zaklepala jsem na její a Raimondův pokoj. ,,Jo?" Ozval se její hlas a já otevřela. ,,Ahoj, Freyo. Potřebuješ něco?" Zeptala se. ,,Nechtěla by ses semnou projít?" Zeptala jsem se. ,,Jo, samozřejmě." Vyšla z pokoje. ,,Děje se něco?" Zeptala se, když jsme šli po schodech dolů. ,,Všechno je v pohodě." Usmála jsem se.

Vyšli jsme z domu a pomalu vešli do lesa. ,,S Raimondem všechno v pohodě?" Zeptala jsem se po chvíli chůze. ,,Dá se to tak říct. Mám pocit, že mě už chápe trochu víc, než před tímhle incidentem." Řekla a já věděla, že myslí Serafinu.

,,Jak mě Serafina držela, a řekla, že mě zabije, jestli Damiene nezabije tebe....co se tam vlastně stalo? Damiena jsem se na to nezeptala, sama nevím proč." Pokrčila jsem rameny.
,,Když se Damien přeměnil na vlka, otočil se čelem k nám a začal vrčet....dostala jsem strach. Vypadal strašidelně. Pak se přeměnil i Raimond. A pak se na mě Damien podíval a oči se mu na chvíli změnili na lidské. Věděla jsem, co to znamenalo. Dal mi znamení, že by mi neublížil. Jen potřebovali přesvědčit Serafinu....a to by se jim asi nepovedlo, kdybys o tom plánu věděla i ty. Nemyslím si, že by to bylo tak přesvědčivé, kdybys to jenom hrála." Vysvětlila.
,,Věděla jsem, někde uvnitř, že by ti Damien ublížit nedokázal. Ale zároveň jsem věděla, jak moc mě miluje. A tak jsem byla zmatená a nějak nevěděla, co by udělal." Řekla jsem a Avital chápavě přikývla.

Pak jsem si povzdechla a rozhodla se jít ven s tím, kvůli čemu jsem s ní chtěla jít na procházku.

,,Vzpomínáš si, jak jsme se šli projít v době, kdy si Raimond s Damienem lámali hlavu s tím, kdo je Serafina?" Zeptala jsem se, protože nějak jsem začít musela. ,,Vzpomínám. To já s tebou chtěl jít ven." Ze srandy do mě lehce vrazila ramenem.

,,A vzpomínáš si, o čem jsme mluvili?" Pokračovala jsem. ,,Živě." Přikývla. Znovu jsem si povzdechla a rozhodla se začít a už neskončit, dokud ze sebe nedostanu všechno, co chci.

,,Říkala jsi mi, jestli jsem přemýšlela o dítěti. A ne, nikdy jsem o něm nepřemýšlela, protože si myslím, že bych na to nikdy nebyla připravená. Já matka a Damien otec. Nemyslela jsem si, že by to šlo. Protože přece jenom....nevím, jestli bych zvládla být dobrou matkou. A vím, že Damien si myslí, že nemůže být dobrý otec po tom, kdo byl a kolik vlků zabil." Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala. Nedala jsem jí možnost, na to zatím něco říkat.

,,Ale teď vím, že nehledě na to, kým jsme byly, co se nám stalo a co jsme udělali.....nikdy nezměníme to, kým jsme teď, kým jednou budeme, co jsme prožili....nezáleží na tom, co bylo, protože už je to pryč. Teď záleží jen na tom, co bude dál. Nevím, zda jsem připravená mít dítě, nevím, zda je na to připravený Damien....ale co se stalo, už neovlivníme. A jelikož by jsme si asi ani jeden nikdy nebyly jistý, zda jsme připravení mít dítě...stalo se to tak, jak se to stalo. A teď už musíme být připravení a vím, že jsme. A že to spolu zvládneme." Řekla jsem a dalších několik minut jsme šli v tichosti.

,,Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale.....vím, že Damien, i ty, jste na to byly připravení vždycky, jen jste o tom nevěděli. A vím, že až do vašeho života vstoupí to, co ještě nosíš v sobě, Freyo, oba to přijmete, budete na to připravení a zvládnete to.....protože ať se děje, co se děje, všimla jsem si, že vás dva, nemůže rozdělit nic." Na chvíli se odmlčela.
,,Tenkrát ses mě ptala, jestli si tebe umím představit jako matku a Damiena jako otce....neodpověděla jsem ti, ale má odpověď byla ano...uměla jsem si vás představit jako rodiče a vím, že budete skvělý, oba dva." Po jejích slovech jsem nedokázala odolat a musela jí obejmout.

,,Děkuju, že mi tak věříš, přestože se známe jen chvíli." Řekla jsem a odtáhla se od ní. ,,Možná se známe teprve chvíli, ale něco už jsme spolu prožili." Řekla a já a úsměvem přikývla.

,,Jak to vlastně bude s tou vaší svatbou?" Zeptala se pak. Musela jsem se usmát. ,,No....vypadá to, že už to nebude trvat dlouho a bude mi už navždy patřit jméno Nightworld." Odpověděla jsem.
__________________
Taková úplně oddechová kapitola. Vlastně se tady nedělo vůbec nic, kromě toho že si povídali. No, kromě svatby už nás vlastně stejně nic nečeká.
Ale minimálně ještě dvě nebo tři kapitoly budou.😘 Ale už se nám to blíží k závěru. Zítra bude další kapitola❤️