Ty a Já? Navždy

6. Ledová smečka

Pak zavřel dveře. Chytila jsem pevně prsten, jenž byl na mém prsteníčku.
Damien mi zachránil život. Damien zabil mladého vlka.
A já...kdybych se uměla prát, ten vlk třeba mohl žít.
_____________
Pohled Damiena

Seděl jsem ve své pracovně, lokty se opíral o stůl a obličej jsem měl v dlaních.

Hlavou se mi stále dokola odehrávala ona scéna.
Prsty jsem si zajel do vlasů a vlasy chytil. Měl jsem výčitky svědomí, to už dlouho nebylo.

Ozvalo se klepání, nereagoval jsem. Viděl jsem Freyi oči před sebou.
Zklamal jsem jí? Zase? Co se vlastně stalo?

Vlk se chystal svými tesáky ukončit její život. Neměl jsem na výběr.
Skočil jsem po něm ve chvíli, kdy jsem věděl, že už nemám na výběr.

Shodil jsem ho z Freyi a zabil. Freya k nám natáhla ruku s tichým slovem ne, ale to už samotář byl mrtvý...

Znovu se ozvalo klepání. Viděl jsem před sebou stále oči samotáře, když mi v té jedné vteřině došlo, že je po něm.

Někdo vstoupil, já však nechal obličej v dlaních a hleděl na desku stolu.

,,Nemůžeš za to." Řekl Raimond a já k němu zvedl hlavu. ,,A kdo tedy?" Zeptal jsem se zoufale. ,,Ty jsi jen chránil Freyu. Zabil jsi, aby ona mohla žít." Přistoupil ke stolu.

,,Já vím, ale já....já jsem...mám výčitky svědomí..." Řekl jsem a Raimond se pousmál. ,,Ona tě opravdu změnila, bratře." Povzdechl si. ,,Nemáš mít proč výčitky svědomí. Zabil jsi ho, aby ona mohla žít, a Freya to ví. Jen jí to vyděsilo a je jí líto toho mladíka, co zemřel. Ale ani Freya, ani ty, a ani ten mladík, co jí chtěl zabít, za to nemůže. Někdo ho poslal...všechny samotáře..." Sedl si na židli předemnou.

,,A až zjistíme kdo, tak za to zaplatí." Dodal a já se mu podíval do očí.
,,Něco jsem na jeho mrtvole našel." Řekl po chvíli a sáhl si do kapsy.
Něco položil na stůl.

Vzal jsem prsten do ruky. ,,Připomíná ti něco?" Zeptal se. ,,Hmm...já nevím. Jen trochu mi to připomíná znak...asi samotářů." Pokrčil jsem rameny a prsten si prohlédl.

Raimond se naklonil co nejblíž ke mě a opřel se o stůl.
,,Je to znak smečky, která vymřela...je to znak Severské, neboli Ledové smečky. Část území nikoho patřívala Ledové smečce. Jestli ten samotář ten prsten měl, znamená to, že někdo se snaží vytvořit smečku ze samotářů a úspěšně se mu to daří. Ale nevíme kdo, ani proč." Řekl a já na něj zaraženě hleděl.

,,Proč by někdo chtěl vytvořit smečku ze samotářů...z vlků, kterým se nedá věřit?" Nechápal jsem. ,,Protože ten, co je vede, musí být silný, musí mít potenciál a oni za ním z nějakého důvodu jdou. Protože není lehké získat si důvěru a přízeň samotářů." Vysvětlil.

,,Jak zjistíme, kdo je vede?" Zeptal jsem se nakonec. ,,To nevím. Samotářů je hodně a kdybychom tam šli, mohli by nás zabít. Ale ten, co je vede, je schválně poslal na naše území. Takže evidentně pošle další, takže..." Odmlčel se.
,,Takže jsme v nebezpečí. Celá smečka. Takže....je Freya v nebezpečí." Zarazil jsem se. ,,Freya?" Nadzvedl obočí. ,,Jo, samozřejmě, ty a Avital taky, neboj." Zamračil jsem se.

,,Jak je na tom Cesan?" Následovala má další otázka. ,,Vlastně docela v pohodě. Ten samotář mu přerušil šlachu, proto nemohl Freye pomoct. Takže za prvé, samotáře cvičí někdo dobrý. A za druhé, z toho vyplývá, že zítra bude Cesan už jakž takž v pořádku." Pousmál se.

Pohled Freyi

Když jsem se vzbudila, okamžitě jsem si vzpomněla na mrtvého, mladého samotáře, jehož Damien zabil, aby mi zachránil život.

Vstala jsem a zamířila nejdřív do kuchyně. V hlavě mi stále hrála Damienova jedna věta. Že zabije toho, kdo samotáře poslal...ať už to bude kdokoli.

Damien bude zabíjet, aby mi už nikdo znovu nemohl ublížit.
Na jednu stranu je to zvrácené a odporné, že bude zabíjet kvůli mě. A na stranu druhou, je to úžasné a dojemné, že bude zabíjet, abych já mohla žít.

Nasnídala jsem se a potají šla dolů do sklepa...tam je místnost, kde se mladí bojovníci učí prát. Místnost, kam chlídkaři skoro nechodí, ale bojovníci tam bývají často.

Otevřela jsem dveře a do místnosti vešla. Byla docela veliká. Na dvou stěnách byly zrcadla. Skoro všude na zemi byly matrace. Ze stropu visely dva boxovací pytle a dva provazy. Něco jako obyčejná tělocvična.

Jsem tady, protože mi včera došlo, že kdybych se umělá prát, ten samotář mohl žít, protože měl celý život před sebou.

Všimla jsem si tří bojovníků, jak cvičí. Dva neměli trička. Smáli se a občas spolu ze srandy bojovali.

Vešla jsem úplně dovnitř a odkašlala si. Všichni se na mě s úsměvem podívali.
A všichni zamířili pryč z místnosti. Dva kolem mě se smíchem prošli.

Ten třetí měl ručník kolem ramen, neměl tričko a zastavil přede mnou.
Na chvíli sklonil zrak, protože jsem družka zástupce a zároveň bratra alfy.

,,Přejete si?" Zeptal se. ,,Nejdřív znát vaše jméno." Pousmála jsem se.
,,Jsem Loki." Odpověděl. ,,Já jsem..." ,,Freya, Damienova družka." Řekl za mě.

,,Můžu vám nějakou posloužit?" Zeptal se znovu. ,,Ano, to můžeš. Chci se naučit prát." Řekla jsem a on si mě nejdřív přejel pohledem a potom se mi znovu podíval do očí.

,,Myslím, že to není dob..." ,,Jsem Damienova družka a říkám, že se chci učit bojovat." Přerušila jsem ho.
Neodporoval.
,,Damienovi to nevadí?" Zeptal se opatrně.
Damien o tom neví, a ani vědět nemusí.
,,Ne, nevadí." Kývla jsem.

,,Tak fajn." Sundal si ručník a šel doprostřed místnosti semnou v patách.
,,Nejdřív potřebuji vidět, jak rychle se dokážete přeměnit." Kývl na mě. ,,Prosím, nevykej mi." Řekla jsem a přeměnila se.
_____________

Konečně zase kapitola po delší době. Už jsem jí nějakou tu dobu měla rozepsanou a teď jsem jí jen dopsala.