Ty a Já? Navždy

40. Druh a družka

,,Jak to vlastně bude s tou vaší svatbou?" Zeptala se pak. Musela jsem se usmát. ,,No....vypadá to, že už to nebude trvat dlouho a bude mi už navždy patřit jméno Nightworld." Odpověděla jsem.
________________
Pohled Freyi

Došli jsme na rozhraní mezi naší smečkou a smečkou Soumračnou.
Pohled mi padl na šedivého vlka, který se právě přeměnil na člověka.

Zastavila jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. ,,Tak jo, uvidíme se později." Řekla Avital, přeměnila se na vlka a odběhla.
,,Colle." Zašeptala jsem. Usmál se a roztáhl ruce.

Rozeběhla jsem se k němu a skočila mu kolem krku. Z očí mi vytekly slzy. ,,Rád tě zase vidím, sestřičko moje." Zašeptal mi do ucha.

,,Slyšel jsem, co se stalo.....teď se o tom mluví ve všech smečkách v okolí. Jak Dubová smečka zastavila mocnou, mladou Serafinu a její smečku samotářů." Řekl a já se od něj odtáhla.

,,Vlci si vymyslí ledacos." Usmála jsem se a Coll se uchechtl. ,,A jsi v pořádku?" Zeptal se. ,,Málem jsem umřela, asi mi bude chvíli trvat, než budu věřit cizím vlkům, a asi mi bude chvíli trvat, než se dostanu z toho, kolik samotářů jsem zabila....ale jo, v pořádku." ,,Ten sarkasmus sis mohla odpustit." Dodal a já se zasmála.

,,A budu matka." Řekla jsem najednou.
,,Cože?" Vyhrkl a pak pootevřel pusu, nevydal však ani hlášku. Polkl a sjel pohledem na mé břicho. Pak se mi podíval zase do očí. ,,Ty? A Damien? Budete mít dítě?" Zeptal se pro jistotu znovu. ,,Ano, Colle, slyšel jsi dobře." Sotva jsem to řekla, znovu mě objal. ,,To je tak dokonalý." Zašeptal.

,,Prosím, Freyo....pokus se zůstat se svým dítětem. Neumírej mu. Moc dobře víš, jak to dopadlo s tebou a semnou." Dodal a já přikývla. ,,Neboj, nebudu umírat." Usmála jsem se.

,,Nehledě na to, že z tebe bude strýček....taky tě zvu na mojí svatbu." Zahubila jsem se. ,,Děláš si ze mě srandu?" Zeptal se, protože byl asi ze všeho zmatený. ,,Ne." Ukázala jsem mu prsten z černou růží.
,,Překvapuješ mě, sestřičko." Konečně se ode mě odtáhl.

,,Tak jo....zase se uvidíme?" Zeptala jsem se. ,,Samozřejmě." Usmál se, změnil se na vlka a zmizel na svém území.

Pomalu jsem se vracela zpět domů, šťastná, že to konečně ví.

A najednou jsem si v dálce všimla Cesana se Serafinou. Pomalu bok po boku šli lesem a oba se smáli.
Myslím, že Cesan si to zaslouží....a myslí, že Una.....tý konečně asi došlo, jaké to je mít druha. Možná, že se jí i změnil pohled na svět, když i přesto, jaká byla, má teď svého druha.

S úsměvem jsem se přeměnila na vlka a rozeběhla se k domu. Chvíli jsem běžela, ale najednou nade mnou skočil vlk. Zastavila jsem a otočila se.

Damiene....zkus mě neděsit. Řekla jsem přes vlčí komunikaci.
Promiň. Otřel se hlavou o můj bok. Pak majetnicky zavrčel a něžně mě kousl do ucha.

Olízla jsem mu čumák a rozeběhla se k domu. Následoval mě.

Freyo? Ozval se po chvíli běhu. Co? Odpověděla jsem.
Ty a já....svatba. Za týden. Sotva to řekl, podívala jsem se na něj, zakopla a spadla na zem.
Rychle jsem se postavila a oklepala ze sebe hlínu. V pohodě? Zeptal se.
Úplně slyším, jak se v duchu směješ. Vrazila jsem do něj hlavou.

Jo, jsem v pohodě. A za týden? No to byla doba. Řekla jsem a rozeběhla se znovu lesem. Chceš to? Zeptal se, sotva mě doběhl. Chci, Damiene. Ty a já? Už navždy. Zastavila jsem před domem a přeměnila se.

Taky se přeměnil, přitáhl si mě blíž a políbil mě. ,,Konečně." Zašeptal a já se usmála a on taky.
____________________
No, co na to říct.... v další kapitole už se konečně dočkáme svatby, což je docela vtipný, když Damien Freyu požádal o ruku na začátku tohohle příběhu.😅❤️
A omlouvám se za kratší kapitolu.

A teď konečně otázka, na kterou jsem se chtěla zeptat už dřív, ale pokaždé jsem na to zapomněla. Někteří z vás už se mě na to i ptali.
Takže.... byl by zájem o třetí díl? Osobně už bych asi i měla vymyšleno o čem by to tak nějak bylo. Takže mám udělat třetí díl?