Never in your waldest dreams

Kapitola 26

"Ahoj Harry" pozdravila ho nejaka dívka, když jsme vešli před fitko. Skvěle jsme si zacvicili.

"Ahoj" pousmál se a dělal, jak se musí protahovat, aby si všimla jeho svalu na břiše. Snaží se chlapec, snazi.

"Jacqueline, tak kde jsi?" přišel k té divce nějaký chlapec a zezadu ji objal. Harryho obličej opět poklesl.

"Nic si z toho nedelej. Hele věř mi, že ta pravá přijde, až kdyz to budeš nejmíň čekat." uklidnila jsem ho, kdyz jsme šli směrem k autu.

"Ta pravá má dítě a přítele." zamumlal. Myslel si, že ho neslysim, ale slyšela. Nic jsem, ale neříkala, nebavilo mě to řešit.

"Děkuju, že jsme si tak skvele zacvicili. Potřebovala jsem to jako sůl." usmála jsem se na něj, když jsem usedla na misto spolujezdce.

"Taky jsem se potřeboval protahnout." opetoval mi usmev a rozjel svou Audi A8. Celou cestu jsem s ním neprohodila jediné slovo. A bylo to dobře. Hrálo nám rádio a já si užívala projížďku odpoledním New Yorkem.

"Kde jste tak dlouho?" pipla mi SMS a příjemcem byl Lii.

"Už jsme na ceste. Znás New York v pátek odpoledne. Velký provoz, hodně lidí." odpověděla jsem.

"Nesnáším New York" zařval Harry a začal troubit.

"Harry klid. Jako bys to neznal." chtěla jsem ho uklidnit tím, že jsem ho pohladila po rameni.

"Nešahej na mě" vyjel na mou osobu. Nechápala jsem.

"Ty na mě budeš takhle jecet? Tak si naser, nenechám na sebe řvát." oplatila jsem mu a vystoupila z auta. Praskla jsem dverma a šla ze silnice na chodník.

"Nee. Chris. Prosím. Já." začal se omlouvat. Tak to teda ne chlapce.

Kdyz jsem byla na cestě domů, zacal mi zvonět telefon "Harry".

"Co je?" odsekla jsem.

"Chris kde jsi?"

"To tě nemusí vůbec zajimat."

"Ale zajímá."

"To není můj problem. Harry až se uklidnis tak se ozvy" ukončila jsem rozhovor. Vešla do baráku a vyběhla jsem schody do naseho bytu. Celá ufunena jsem zazvonila.

"No konecně." vypadlo z nedockavyho Liama.

"Co se děje? Kde máš Hazzu?" ptal se. Bože, na toho jsem úplně zapomněla.

"Dali jsme si závod, kdo tu bude dřív. Jestli on v autě a v zacpe a nebo ja pěšky po chodníku. Jak vidis, vyhrála jsem." usmála jsem se na něj nevinne a dala mu pusu. Zavřel dvere a primackl mě na ně.

"Nekecas náhodou?" řekl a dýchal mi na krk. No mě se snad podlomi kolena.

"Proč se tak ptas?"

"Protože nevypadáš na to, že byste závodili. Harry je uz dávno doma a proklinal se, že tě naštval."

"Znas mě, jak mě bavi běhat. Tak jsem se proběhla."  protáhla jsem se kolem něj a šla rovnou do koupelny. Mám toho za dnešek dost. Jsem mladá a musím být doma s manželem a dítětem. Miluju je. Všechny. Ale takhle jsem si mladí nepředstavoval. Chtělo by to začít znova. Ale bohužel to nejde.

Sakra. Co se mi to zas honí hlavou? Jsem ubohá. A asi i momentálně na pokraji svých sil.

STRAŠNĚ MOC SE OMLOUVÁM, ŽE DLOUHO NIC NEVYŠLO A ŽE J TOMU VSEMU JE TATO ČÁST STRAŠNĚ KRÁTKÁ. Budu se snažit zlepšit se. Strašně MOC chci poděkovat za 1,24k a 57 hvězdiček. Vůbec sen to nečekala, je to něco úžasného :) !! Od zítra se budu snažit zas vymýšlet, protože hlavně nevím, jak s timhle příběhem pokračovat ci nepokracovat :/ Takže jeste jrnoú se omlouvam !! :) <3