Never in your waldest dreams

Kapitola 13

Když jsem se ráno vzbudila, bylo 8 hodin.

"Ale né!" zařvala jsem a začala lítat po bytě jak nařízená střela.

"Co je?" zamhouřil očima Johny. Podíval se taky na hodiny.

"Do prdele!" zaklel, rychle se oblékl a jen čekal, až se vymotám ze šatníku.

"Hodím tě tam autem, dneska mám totiž taky službu." nabídl mi a už jsme seděli v autě.

"Jsem až včera zjistil, jaká umíš být mrcha." ušklíbl se na mě a dal mi rychlou pusu.

"Léta praxe, lásko." mrkla jsem na něj.

" Teď to vyznělo jako bys byla coura." řekl s pobavením.

"Hahaha. Tvoje coura maximálně." řekla jsem vážně a vystoupila z auta, protože už jsme byli před Hiltonem.

"Omlouvám se, strasne moc. Já ..." omlouvala, když v tom mi do řeči skočila Alex. Vypadala hodně naštvaně.

"Christine, můžeš na chvilku?" zavolala si me do komory před recepcí.

"Ano" dostala jsem strach. Je mi jasný, že když jsem její kamoska, tak, tohle si dovolovat nemůžu.

"Já, Alex .. Om..." skočila mi do řeči.

"Prosimte to nereš a radši mi vysvětli ten tvůj krásnej krk" začala se potichu smát. Ostatní personál nemůže vědět, že mi to prošlo.

"Mě se neptej. Johny je autor." zasmála jsem se.

"Je mi to jasný. Vy jste pořád, jak na tý střední." poplacala mě po rameni a vystrčila ven z předkomory.

"Tákže je ti jasný, že uz se to nebude opakovat?" řekla mi vážně, když jsme byli zas před ostatníma.

"Ano a ještě jednou se omlouvám, přehnala jsem to a uz se to nestane" odblekotala jsem, nenápadně se nA Alex usmála a zmizela v šatně, abych se mohla převlict.

"Aaaa. Co tady chceš?" začala jsem ječet na převlíkajícího se číšníka. Nemohla jsem si vzpomenout na jméno.

"Spíš co tady chceš ty, když jsou tohle pánské šatny." začal na mě taky ječet.

Šla jsem se podívat na cedulku na dveřích a fakt, že jo.

"Trapas. Sorry." omluvila jsem se a vypadla z satny.

"Krávo blbá." slyšela jsem za sebou.

"Hajzl blbej." řekla jsem si pro sebe. No to je den dneska. A to mám dneska ještě někoho zaučovat? No to dopadne úžasně.

*o 10 minut později*

Jsem na place 10 minut a už jsem stihla rozbít dvě skleničky. Už vidím jak mě po dnešku Alex vyrazí.

"Christine?" slyšela jsem svoje jméno. Automaticky jsem se za ním otočila.

"Ano?" odpověděla tomu děsně pěknýmu 'klukovi'. Toho znám z recepce.

"Dovedl jsem ti tady nováčka na zaučení." vypadlo z něj a já myslela, že nevidím.

"Ty?" řekli jsme oba dva s tím klukem na stejno a já omylem upustila hrníček. To byl můj první dnes. Ten parchant z šatny.

Místo toho, aby mi šel pomoct posbírat střepy, smál se mi jak debil.

"Debile." řekla jsem si pro sebe.

"Alessandro nemohl bys mu něco říct? Takhle se personál v 4* hotelu nechová." vzpomněla jsem si na jméno a zároveň ho poprosila ať mu něco řekne.

"Ehm jo .. Harry, tady Christine má pravdu. Náš personál si má pomáhat. A jestli semnou nechceš mít problémy s tím, abych ti napsal pozitivní výstupní papír, respektuj pravidla." řekl rázně. Tak ten parchant se jmenuje Harry. To jsem uz někde slyšela. Jo. Včera nás obsluhoval, když jsem tady byla s Johnym.

"Ano, omlouvám se" vypadlo z něj a šel mi pomoct.

"To brzo." řekla jsem jizlive.

"Jo a abych nezapomněl. Christine, tohle je Harry, budeš ho mít na starosti kvůli jeho praxím až do konce svátků, a pak dva a půl měsíce v létě." představil mi Harryho.

"Cože?" vypadlo ze mě nechtěně.

"Omlouvám se, chtěla jsem říct, ano." zamluvila jsem to rychle.

"No a Harry, tohle je naše Christine. Kupodivu jo vidím asi podruhé, takže jestli bys o Christine rád něco věděl, zeptej se ostatních." řekl takovým nepříjemným hlasem.

"Jsem v pohodě, mám přítele už 8 let a právě jsem se vrátila na své místo, po mé 9ti měsíční dovolené, co se dělo těch 9 měsíců, si můžete domyslet." odsekla jsem a šla pokračovat.

"Slečno, už je to dvacet minut, co jsem si objednal pro mě a svou přítelkyni irskou kávu. Byla byste prosím tak hodná a donesla nám ji?" přišel k baru nějakej chlápek. Tipovala jsem mu tak 30, víc ne.

"Ano hned to bude, omlouvám se." omlouvala jsem se a jak jsem v rychlosti utirala bar, smetla jsem i vázu s kytkou, co tam byla na ozdobu.

"Omlouvám se. " Mé nervy pomalu, ale jistě přetečou. To uz není možný. Harry okamžitě šel a začal sbírat střepy. Alespoň, že tak. Nemluvila jsem na něj. Už od pohledu jsem na něj naštvaná. Za tu krávu, co mi ráno řekl.

*o dvě hodiny později*

"Lásko, taky se ti dnes po tom včerejšku tak daří. Jde mi vše od ruky. Miluju tě a děkuju za uzasnej večer." četla jsem SMS, když jsem cekala před Alexininovou kanceláři. Zavolala si mě. Jsem říkala, že mě ještě dnes vyrazí, protože za ty dvě hodiny jsem rozbila dalších šest skleniček, jedné dámě omylem rozlila rajskou polívku za krk a před nějakou partou mladých lidi, jsem se natáhla jak dlouha, tak široká, protože tam někdo vylil vodu.

"Je toho na mě moc, dnešek nestojí za nic. Podrobnosti doma. Taky tě miluju. Už se na tebe těším" odeslala jsem SMS a akorát se otevřeli dveře,ze kterých vyšel ten náfuka - Harry.