Never in your waldest dreams

Kapitola 23

Dnes byl Silvestr. S Johnym jsme se vráili z dovolené před týdnem. Konečně jsme byli doma. Proč? Na dovolené to bylo sice krásné, ale .. To jsem nevěděla, že on to zvládne udělat, i když budeme spolu na dovolené. Co provedl? Neodolal té krásné recepční a prostě s ní vlezl do postele. Asi divné, když jsme byli stále spolu. No. Jednoho krásného večera jsme šli na místní diskotéku. No a tancovali jsme spolu a já se otočila a on najednou v tahu. Tak když jsem vzdala to hledání ho na diskotéce, rozhodla jsem se, že prostě půjdu na pokoj. No a to byla chyba. Kdybych si užívala jako on, bylo by to v pohodě. Na pokoji byl on a rajcovala na něm ta recepční. To byl šok. Zařídila jsem si extra pokoj a od té doby s ním nepromluvila. Blh ví, jestli mi byl celých 8 let vůbec věrný.

"Ahoj Chris." přišel ke mě ustaraný Liam, ke kterému jsem se nastěhovala.

"Ahoj Lii." přešla jsem k němu a objala ho.

"Ještě jednou ti děkuju za to, že tady můžu být s tebou. S tim zmetkem v jednom bytě bych to nedala. Rozumíš mi, ne? Prostě nesnesu nevěru." 

"Ale Chris, nemáš vůbec zač. Jo zajdeme dneska za Harrym? Včera říkal, že by tě rád viděl, když jsi tam nebyla." zeptal se Lii. Ano, zapomněla jsem dodat. Harry se nám probral. Konečně jeho tělo přijalo jeho ducha.

"No to je jasné. A kdy ho pustí domu, nevíš?"

"Jelikož je to s ním zatím na dobré cestě, tak možná za týden."

"Joo? Tak to je supeer." udělalo mi to opravdu radost. Strašně jsem si tyhle dva oblíbila.

"A víš co?" řekl Lii do ticha. Celou dobu jsme seděli na mé posteli.

"Nevím?" zeptala jsem se a trošku jsem se k němu naklonila. Byl tak dokonalý. To jeho tělo. A ty rty, oči. Bože, netrap mě. 

"Co si třeba zajít na procházku?" pošeptal mi skoro na rtech.

"Mmmm. To by šlo." odsouhlasila jsem a už se ta vzdálenost mezi námi nedala vydržet, prostě jsem se musela přisát na jeho rty. Byl to krásný dlouhý polibek. Když jsem se odtáhla, usmála jsem se na něj a vstala, abych si mohla dojít do skříně pro oblečení. Jako pyžamo jsem měla kraťoučký kraťásky a volné tričko. Liama nějak nevytrhlo z míry, že bych se chtěla převlíct. Seděl dál.

"Helé, já se chci převlíct." snažila jsem se ho přemluvit. Nic. Fajn, tak to si budu muset odejít já do koupelny.

"Kam jdeš?" promluvil najednou, když jsem byla na odchodu.

"No jelikož bych se ráda převlíkla, musím si zajít do koupelny, když ty nechceš jít pryč." usmála jsem se.

"Noo, ale tak. Když to se nedá odejít. Ty jsi tak krásná a prostě. Christino. Pochop ten fakt .." skočila jsem mu do řeči. 

"Jakej fakt přesně myslíš?"

"Typická ženská. Nenechá domluvit a už zjišťuje to, co by se dozvěděla v druhé části věty." usmál se a vstal směrem ke mě.

"Třeba ti to dojde." prohodil jen tak a s úsměvem na tváři odešel.

"Pacholek jeden." řekla jsem celkem nahlas.

"Děkuji za oslovení" ozvalo se z kuchyně.

Ze skříně jsem vytáhla nafialkovělý kalhoty, bílé tílko a bílý svetřík, který jsem si na sebe hodlala natáhnout až při východu z bytu. Lii bydlel uplně na druhém konci NY, takže šance, že bych potkala Johnyho byla jedna ku milionu.