"Johny, miláčku. Vstavej, musíme jet. Ja uz to nevydržím." prosila jsem svého přítele, aby mě odvezl do nemocnice, protože jsem měla uz hodně velký kontrakce.
"Christine, co? Už? .. Ah, en .. Jo. Zhluboka dýchej, bude to dobré." probral se celkem rychle. Dobré to bude, až to budeme mít za sebou. Jak ja, tak to malé. Ano, ještě nevíme co to je. Jsme mladí, tohle je můj první porod. Je mi 24 a Johnymu 30. Je to muj vysneny pritel už od střední.
*o hodinu později*
"Aaaaaaaaaaa ... Fuuuuu. Neeeeee." křičela jsem bolestí. Strašně to bolelo, myslela jsem, že se tam složím.
"Ještě zatlacte a už to bude" podporoval mě doktor.
"Aaaaaaaaaaa" zakřičela jsem a najednou jsem měla tmu před očima.
"Kde jsem? Co se děje? Kde je můj přítel? Proč jsem tady sama? Kde je můj malej brouček?"
pokládala jsem si strašně moc otázek najednou. Ani na jednu jsem neznalá odpověď. Bylo toho na mě moc. Byla jsem úplně vyčerpana.
أنت تقرأ
Never in your waldest dreams
قصص الهواةS 24 letou Christine se život moc nemazlí. Vyrůstala v dětském domově, protože její rodiče jí umřeli na dovolené, kterou postihlo ničivé tornádo. Christininy rodiče se domů uz bohužel nevrátili. Když šla na střední školu, zamilovala se zde do jedn...
